Lex Schwarzenberg
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lex Schwarzenberg je neformálním názvem zákona č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou.
Tímto zákonem přešel veškerý v Československu se nacházející nemovitý majetek zemědělský, lesní, rybniční, průmyslový, obchodní a živnostenský (v to počínaje všechny budovy a zámky s jejich zařízením, se všemi právy i závazky), dále živý i mrtvý inventář se zásobami a konečně veškeren provozní kapitál Josefa Adolfa knížete ze Schwarzenbergů, Jana knížete ze Schwarzenbergů a dr. Adolfa Schwarzenberga k 13. srpnu 1947 ex lege na zemi Českou a to bez náhrady (vlastníkům měl pouze být zemí Českou poskytnut zaopatřovací důchod ve výši, kterou určí vláda).
Důvodem této konfiskace se jeví být pouze velikost majetku,[1] jeho vznik v době monarchie a německý původ Schwarzenbergů. V rámci parlamentního projednávání bylo dále zmíněno nevyjasněné postavení Adolfa Scharzenberga z hlediska tzv. Benešových dekretů, když byl v roce 1930 za své nepřítomnosti při sčítání lidu přihlášen k německé národnosti; jakož i potřeba odčinění křivdy, kterou páchali Schwarzenbergové na této jihočeské oblasti od toho okamžiku, kdy se spojili na pomoc s císařem Zikmundem proti jihočeským Husitům.[2]
Zákon je výjimečný především tím, že postihuje konkrétní osoby způsobem, vysvětlovaným rozhodnutím československého lidu o cestě k socialismu,[3] obtížně však akceptovatelným z hlediska tradičních právnických principů, respektujících nedotknutelnost vlastnictví a úlohu zákona jako obecného normativního právního aktu, kterého by nemělo být užíváno k úpravě právních vztahů konkrétně identifikovaných jednotlivců.
Ve druhé polovině 90. let 20. století usilovala neúspěšně Alžběta Pezoldová (roz. Schwarzenbergová; praneteř výše uvedeného Adolfa) před českými soudy o restituci uvedeného majetku resp. o zrušení Legis Schwarzenberg. Její stížnost v této věci k Evropskému soudu pro lidská práva byla v roce 1996 odmítnuta jako nepřípustná. Dosud zaznamenala úspěch pouze ve věci žádosti o navrácení Schwarzenberské hrobky, kdy český Ústavní soud počátkem roku 2009 rozhodl, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života.
Vojtěch Filip, právník a stávající předseda KSČM, se v roce 2003 o této normě vyjádřil v tom smyslu, že se jedná o darovací smlouvu převedenou do zákona.[4] Ačkoli se o darování majetku za určitých podmínek vskutku vyjednávalo, byl tento zákon explicitně přijat proti těmto jednáním a bez přihlédnutí k dojednávaným podmínkám.
[editovat] Poznámky
- ↑ hlubocké dominium Schwarzenbergů patřilo k největším a nejvýznamnějším hospodářským subjektům v ČSR, které bylo uznáváno i za svou péči o několik tisíc zaměstnanců vč. jejich spoluúčasti na správě hospodářství
- ↑ Stenoprotokol 65. schůze Ústavodárného NS RČS z 10. července 1947
- ↑ Stenoprotokol 65. schůze Ústavodárného NS RČS z 10. července 1947
- ↑ FILIP, Vojtěch: „Ještě několik poznámek k právu na náhradu za odňatý majetek“; in: Haló noviny; 9. srpna 2003
