Spoluvlastnictví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Spoluvlastnictví označuje vlastnictví dvou nebo více osob k jedné společné věci zároveň. Spoluvlastnické podíly mohou být určeny ideálně (myšlené podíly), avšak také reálně (tj. spoluvlastník má určenu část, která patří jen jemu). V České republice je obecně spoluvlastnictví ideálně určených podílů upraveno pod názvem podílové spoluvlastnictví v § 136 až 142 občanského zákoníku, některé zvláštní případy spoluvlastnictví (bytové spoluvlastnictví, spoluvlastnictví vodovodů a kanalizací apod.) mají speciální právní úpravu. Podobným právním institutem je společné jmění manželů, které ale může vzniknout jen mezi manželi.

Vznik spoluvlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Spoluvlastnictví vzniká převážně na základě smlouvy o koupi či darování věci, kterou na její kupující (obdarované) straně uzavře více subjektů. Může vzniknout také jako výsledek dědického řízení, nebo také jako výsledek společného vytvoření (zhotovení, zbudování apod.) věci, za určitých okolností také spojením či smísením dosud samostatných věcí apod.

Práva a povinnosti vyplývající ze spoluvlastnictví (ideální podíly)[editovat | editovat zdroj]

Spoluvlastníci rozhodují o společné věci prostou většinou podle velikosti svých podílů, přičemž podíly nejsou reálně určenou částí věci, ale ideální mírou určující vliv na nakládání s danou věcí. Není-li spoluvlastníky určeno jinak, jsou všechny podíly stejné. Při rovnosti hlasů nebo při nemožnosti dosáhnout většiny, případně jde-li o důležitou změnu společné věci a přehlasovaní spoluvlastníci s přijatým rozhodnutím nesouhlasí, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud. Z právních úkonů týkající se společné věci jsou oprávněni i povinni společně a nerozdílně.[1]

Každý ze spoluvlastníků má předkupní právo na podíly ostatních spoluvlastníků; to neplatí, pokud má druhý spoluvlastník v úmyslu převést svůj podíl na osobu blízkou.[2]

Zánik spoluvlastnictví (ideální podíly)[editovat | editovat zdroj]

Kromě zániku společné věci spoluvlastnictví zaniká, pokud se všechny spoluvlastnické podíly sejdou v rukách jednoho vlastníka, čímž splynou. K tomu může samozřejmě dojít na smluvním základě, pokud by šlo o věc nemovitou, musí být smlouva písemná. Nedojde-li však k dohodě, spoluvlastnictví bude na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka zrušeno a vypořádáno soudem. Existují tři možnosti, jak může být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno s tím, že první možnost má přednost před druhou a druhá před třetí:[3]

  1. Reálné rozdělení věci podle podílů.
  2. Soud přikáže věc jednomu nebo více spoluvlastníkům do jejich vlastnictví, zbývající spoluvlastníci dostanou soudem určenou finanční náhradu.
  3. Pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků, soud věc prodá v soudní dražbě a výtěžek rozdělí spoluvlastníkům podle výše jejich podílů.

Zvláštní případy spoluvlastnictví (reálné podíly)[editovat | editovat zdroj]

V podílovém spoluvlastnictví vlastníků bytových jednotek jsou společné prostory domu, zatímco jednotlivé byty a nebytové prostory (jednotky) jsou předmětem samostatného vlastnického práva jednotlivých vlastníků. Velikost podílů na společných částech domu se určuje vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Podíl na společných prostorách samozřejmě přechází spolu s vlastnictvím bytu.[4]

Podle zákona o vodovodech a kanalizacích je možné vlastnictví jednotlivých částí vodovodu či kanalizace, a to po jednotlivých stavbách a zařízeních (§ 2 odst. 1 a 2 zákona č. 274/2001 Sb.), a to ačkoliv tyto části nejsou schopny samostatné existence, neboť jedna na druhé provozně závisí.

Zvláštní případy spoluvlastnictví (ideální podíly)[editovat | editovat zdroj]

Dalším zvláštním případem spoluvlastnictví s určením ideálních podílů v českém právu je hromadná úschova zastupitelných cenných papírů vznikající na základě smlouvy o jejich úschově, kterou uzavře více držitelů těchto cenných papírů a schovatel. Tím se všechny takové cenné papíry stanou společným majetkem jejich uschovatelů, přičemž podíl každého z nich se určí poměrem součtu jmenovitých hodnot zastupitelných cenných papírů, které vložil do hromadné úschovy on, k součtu jmenovitých hodnot všech zastupitelných cenných papírů v hromadné úschově.[5]

Také majetek v podílovém fondu investiční společnosti je spoluvlastnictvím svého druhu. Značným rozdílem oproti obecné úpravě je ale to, že z právních úkonů je oprávněna a zavázána sama investiční společnost a pak především to, že žádný z podílníků není oprávněn navrhovat rozdělení majetku nebo úplné zrušení podílového fondu.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. § 137 a 139 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
  2. § 140 ObčZ
  3. § 141 a 142 ObčZ
  4. § 8 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů
  5. § 34 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
  6. § 7 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Michal Králík: Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku, C. H. Beck, 2008, ISBN 978-80-7400-040-9

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]