Spoluvlastnictví
Spoluvlastnictví označuje vlastnictví dvou nebo více osob k jedné společné věci zároveň. V České republice je obecně upraveno pod názvem podílové spoluvlastnictví v § 136 až 142 občanského zákoníku, některé zvláštní případy spoluvlastnictví mají speciální právní úpravu. Podobným právním institutem je společné jmění manželů, které ale může vzniknout jen mezi manželi.
Obsah |
Vznik spoluvlastnictví [editovat]
Spoluvlastnictví vzniká převážně na základě smlouvy o koupi či darování věci, kterou na její kupující (obdarované) straně uzavře více subjektů. Může vzniknout také jako výsledek dědického řízení.
Práva a povinnosti vyplývající ze spoluvlastnictví [editovat]
Spoluvlastníci rozhodují o společné věci prostou většinou podle velikosti svých podílů, přičemž podíly nejsou reálně určenou částí věci, ale ideální mírou určující vliv na nakládání s danou věcí. Není-li spoluvlastníky určeno jinak, jsou všechny podíly stejné. Při rovnosti hlasů nebo při nemožnosti dosáhnout většiny, případně jde-li o důležitou změnu společné věci a přehlasovaní spoluvlastníci s přijatým rozhodnutím nesouhlasí, rozhodne na návrh některého spoluvlastníka soud. Z právních úkonů týkající se společné věci jsou oprávněni i povinni společně a nerozdílně.[1]
Každý ze spoluvlastníků má předkupní právo na podíly ostatních spoluvlastníků; to neplatí, pokud má druhý spoluvlastník v úmyslu převést svůj podíl na osobu blízkou.[2]
Zánik spoluvlastnictví [editovat]
Kromě zániku společné věci spoluvlastnictví zaniká, pokud se všechny spoluvlastnické podíly sejdou v rukách jednoho vlastníka, čímž splynou. K tomu může samozřejmě dojít na smluvním základě, pokud by šlo o nemovitost, musí být smlouva písemná. Nedojde-li však k dohodě, spoluvlastnictví bude na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka zrušeno a vypořádáno soudem. Existují tři možnosti, jak může být spoluvlastnictví zrušeno a vypořádáno s tím, že první možnost má přednost před druhou a druhá před třetí:[3]
- Reálné rozdělení věci podle podílů.
- Soud přikáže věc jednomu nebo více spoluvlastníkům do jejich vlastnictví, zbývající spoluvlastníci dostanou soudem určenou finanční náhradu.
- Pokud věc nechce žádný ze spoluvlastníků, soud věc prodá v soudní dražbě a výtěžek rozdělí spoluvlastníkům podle výše jejich podílů.
Zvláštní případy spoluvlastnictví [editovat]
V podílovém spoluvlastnictví vlastníků bytových jednotek jsou společné prostory domu. Velikost podílů se určuje vzájemným poměrem velikosti podlahové plochy jednotek k celkové ploše všech jednotek v domě. Podíl na společných prostorách samozřejmě přechází spolu s vlastnictvím bytu.[4]
Dalším zvláštním případem spoluvlastnictví v českém právu je hromadná úschova zastupitelných cenných papírů vznikající na základě smlouvy o jejich úschově, kterou uzavře více držitelů těchto cenných papírů a schovatel. Tím se všechny takové cenné papíry stanou společným majetkem jejich uschovatelů, přičemž podíl každého z nich se určí poměrem součtu jmenovitých hodnot zastupitelných cenných papírů, které vložil do hromadné úschovy on, k součtu jmenovitých hodnot všech zastupitelných cenných papírů v hromadné úschově.[5]
Také majetek v podílovém fondu investiční společnosti je spoluvlastnictvím svého druhu. Značným rozdílem oproti obecné úpravě je ale to, že z právních úkonů je oprávněna a zavázána sama investiční společnost a pak především to, že žádný z podílníků není oprávněn navrhovat rozdělení majetku nebo úplné zrušení podílového fondu.[6]
Reference [editovat]
- ↑ § 137 a 139 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „ObčZ“)
- ↑ § 140 ObčZ
- ↑ § 141 a 142 ObčZ
- ↑ § 8 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů
- ↑ § 34 odst. 3 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech
- ↑ § 7 zákona č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování
Literatura [editovat]
- Michal Králík: Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku, C. H. Beck, 2008, ISBN 978-80-7400-040-9
