Vladislavský sál

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vladislavský sál (2008)

Vladislavský sál je největší slavnostní prostor středověké části Pražského hradu, součást Starého královského paláce. Byl postaven za panování Vladislava Jagellonského, po němž je pojmenován, architektem Benediktem Rejtem a představuje jednu z předních ukázek české pozdní, vladislavské gotiky. V minulosti sloužil jako místo korunovačních hostin českých panovníků a dokonce se zde konaly jezdecké rytířské turnaje na koních apod. Dnes je sál vyžíván pro reprezentační shromáždění o státních svátcích, slavnostní zasedání Parlamentu a podobně.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vladislavský sál vznikl v letech 14901502 pod vedením architekta Benedikta Rieda (Rejta) a stavebně se zachoval v původní podobě.[1] Navzdory rozšířenému mínění nesloužil jako sněmovní sál (sněmy se konaly v přilehlé Staré sněmovně), nýbrž spíše jako komunikační prostor. Byl však rovněž využíván pro pořádání šlechtických zábav (turnaje, tanec, divadelní představení) a od korunovace Karla VI. roku 1723 se zde pořádaly korunovační hostiny (dříve rovněž konané ve Staré sněmovně). Ve Vladislavském sále se v roce 1791 konala průmyslová výstava a od roku 1918 slouží pro nejvýznamnější státní slavnosti, volbu prezidenta republiky a podobně.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pozdně gotický obdélný sál o rozměrech 62 × 16 m s bohatou krouženou klenbou v pěti polích (výška 13 m) a renesančními pravoúhlými okny. Vznikl spojením několika starších prostor na místě, kde bývaly sněmovní sály patrně už od Vratislava II. (zčásti jsou zachovány v podzemí). Ve své době byl největším světským klenutým sálem na světě.[2]

Na jižní straně je sál lemován kamenným balkonem s krásnou vyhlídkou na město, z jihozápadního rohu sálu je přístup do České kanceláře (tzv. Ludvíkovo křídlo, vyčnívající z jižní fronty Hradu). Na severní straně je menší sál Staré sněmovny a Jezdecké schodiště, přímý vstup do sálu na Jiřské náměstí před bazilikou sv. Jiří. Na východní straně k sálu přiléhá kostel Všech svatých, na jehož kruchtu je ze sálu přímý vstup. Do sálu se dnes vstupuje pod balkonem na východní straně III. nádvoří, historický vstup byl Jezdeckým schodištěm.

Archeologie[editovat | editovat zdroj]

Vladislavský sál je rovněž mimořádně cenným archeologickým prostorem. V roce 2008-2009 zde provedl Archeologický ústav AV ČR Praha při rekonstrukcích podlah odkryvy, které odhalily množství archeologických nálezů. Mezi zvláště cenné patří doklady vysušených exotických rostlin z přelomu 16. a 17. století. U některých jde o první výskyt v Evropě v postkolumbovské době (podzemnice olejná) nebo ve Střední Evropě (kávovník). Nálezy pocházejí z klenebních zásypů, které sloužily v renesanci jako odlehčovací a izolační materiál. [3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°5′26″ s. š., 14°24′7″ v. d.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislavský sál ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy: Hradčany. Praha 2000, str. 174n.
  2. http://www.hrad.cz/cs/prazsky-hrad/fotogalerie/prazsky-hrad/9.shtml
  3. Beneš et al. (2012)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vlček, P. a kol, Umělecké památky Prahy: Hradčany. Praha 2000
  • ZAP, Karel Vladislav. Popis královského hradu, hlavního chrámu u sv. Víta a všech jiných kostelův a světských stavení na Hradčanech v Praze. Praha : Kober, 1868. Dostupné online. - kapitola Vladislavský sál.  
  • TOMEK, Vratislav Václav; KÖRBER, Jan. Královské Hradčany : Průvodce po hradě a jeho okolí. Ilustrace Jan Körber. Praha : Körber, 1905. Dostupné online. Kapitola Vladislavský sál, s. 32-35.  
  • Beneš, J. – Čulíková, V. – Kosňovská, J. – Frolík, J. – Matiášek, J. 2012: New plants at Prague Castle and Hradčany in the Early Modern Period: a History of selected species. In: Interdisciplinaria Archaeologica – Natural Sciences in Archaeology 3.1, 103-114. dostupné online

Související články[editovat | editovat zdroj]