Bazilika svatého Jiří

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bazilika sv. Jiří, románská jižní fasáda a jižní věž
Bazilika sv. Jiří – barokní průčelí s kaplí Jana Nepomuckého (vpravo)

Bazilika svatého Jiří na Pražském hradě je jeden z nejstarších českých kostelů a pohřebiště Přemyslovců, u kterého byl založen první český klášter svatého Jiří.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kostel založil Vratislav I. asi roku 920 jako druhý kostel v tehdejší oblasti Prahy a byl v něm také pohřben. Vysvěcen byl až roku 925 u příležitosti přenesení ostatků svaté Ludmily z Tetína. Poselství dcery Boleslava I. Mlady do Říma bylo završeno roku 973 zřízením pražského biskupství při nedaleké rotundě sv. Víta, zatímco při bazilice byl založen klášter benediktinek, jehož první abatyší se Mlada stala. Jako zakladatel kláštera byl uctíván bratr Mlady, kníže Boleslav II., který zde byl pohřben.

Kostel s klášterem vyhořel za obléhání Prahy Konrádem Znojemským roku 1142 a byly znovuvybudovány druhou zakladatelkou kláštera abatyší Bertou. Další obnova probíhala za Přemyslovny abatyše Anežky, která nechala mj. přistavět kapli sv. Ludmily jižně vedle kněžiště baziliky. V době vymření Přemyslovců a nástupu Lucemburků byla abatyší Přemyslovna Kunhuta. Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě baziliky i kláštera, se kterými zřejmě souvisela objednávka bronzové sochy sv. Jiří.

Klášter byl zpustošen za husitských válek a opět obnovován po návratu benediktinek za Zikmunda Lucemburského. Na začátku 16. století by zbudován nový jižní portál. Při požáru r. 1541 bazilika opět vyhořela a při následných opravách byly nově vyzděny klenby a helmice věží.

V druhé polovině 17. století získala bazilika dnešní západní barokní fasádu, v roce 1722 přibyla ještě nová kaple sv. Jana Nepomuckého. Následovaly jen méně významné úpravy.

Při obnově v letech 1897-1908 byl puristicky obnoven středověký vzhled interiéru a odstraněna většina pozdějších prvků.

Popis[editovat | editovat zdroj]

S výjimkou průčelí a některých prvků interiéru si kostel uchoval svůj románský charakter daný přestavbou po požáru Pražského hradu v roce 1142. Vlastní kostel je trojlodní bazilika se dvěma věžemi v průčelí, čtvercovým kněžištěm s apsidou a trojlodní kryptou.

Základní uspořádání trojlodí s úzkými bočními loděmi má zřejmě svůj původ v 10. století. Dle bádání založeného na archeologickém průzkumu I. Borkovského by z Vratislavovy doby mělo být zdivo absid a části lodi a nepatrně mladší přístavek jižní kaple určené pro svatou Ludmilu. Ještě z 10. století, z přestavby po založení kláštera, by pak mohlo být zdivo trojlodí až po kruchtu na západě. Novější, revizní archeologický průzkum však dodává váhu staršímu závěru J. Cibulky, že nadzemní zdivo vzniklo z velké části až po požáru r. 1142, i když do jisté míry napodobovalo původní stavbu.[1]

Kaple svaté Ludmily a část nástěnných maleb pochází z 12. století. Dosud jsou zachovány nástěnné malby Nebeského Jeruzaléma a postavy Ježíše Krista, Panny Marie a sv. Jana Evangelisty na klenbě kněžiště a kaple Panny Marie a v její apsidě. Náhrobek svaté Ludmily pochází ze 14. století a byl patrně vyroben Parléřovskou hutí.

Barokní průčelí bylo dostavěno koncem 17. století a je nejspíše dílem Francesca Carattiho. Sochy na průčelí vytvořil Jan Jiří Bendl. V letech 17181722 byla významných českým architektem Františkem Maxmiliánem Kaňkou přistavěna kaple svatého Jana Nepomuckého. Sochu světce s anděly vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff. Dnešní vzhled, který do značné míry odpovídá podobě baziliky ve 12. století, dal bazilice v letech 18881918 významný puristický architekt Ludvík Lábler.

Kaple svatého Jana Nepomuckého[editovat | editovat zdroj]

Lidské ostatky umístěné v oltáři kaple sv. Jana Nepomuckého. Byly přivezeny z Říma a prý se jedná o sv. Theodoru

K západnímu průčelí kostela byla v letech 17171722 na obdélném půdorysu vybudována barokní kaple sv. Jana Nepomuckého. Byla postavena tehdejším kapitulním stavitelem Filipem Spannbruckerem[2] a její stavba byla financována svatovítským kapitulním děkanem Janem Ludvíkem Steyerem, který spolu s tehdejší svatojiřskou abatyší Františkou Helenou a převorkou Rosinou položil dne 11. června 1717 její základní kámen. Kaple byla vysvěcena 10. května 1722 svatovítským kanovníkem Janem Rudolfem Šporkem.[3] Hlavní freska v kupoli představující glorifikaci sv. Jana Nepomuckého s českými patrony byla mylně připisována Václavu Vavřinci Reinerovi, ten je ale pouze autorem velmi kvalitního hlavního oltářního obrazu sv. Jana Nepomuckého s andělem, který mu přináší mučednickou palmu.[4] V mense oltáře je umístěna skleněná skřínka s lidkými kostmi. Tyto ostatky byly údajně přivezeny z Říma a mají patřit jisté sv. Theodoře.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vlček (2000), s. 139-140
  2. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha : Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 138.  
  3. a b NOWAK, Ignaz Eugen. Erinnerungen an Sanct Georg. Prag : [s.n.], 1836. S. 10-11.  
  4. VLČEK, Pavel, a kol. Umělecké památky Prahy. Pražský hrad a Hradčany. Praha : Academia, 2000. 521 s. ISBN 80-200-0832-2. S. 145 a 147.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Basilica of St George in Hradčany (Prague) ve Wikimedia Commons