Benedikt Rejt
Benedikt Rejt z Pístova, někdy též z Piestingu (1454–1536), (známý též jako Benedikt Rieth, Ried, Reyd, Rotta, Reta, Benedict Reijt, ale také Beneš z Loun či Beneš Lounský) byl český fortifikační stavitel a architekt, projektant německého původu. Narodil se asi v roce 1454 a zemřel roku 1534 nebo 1536 v Lounech.
Obsah |
[editovat] Život
Byl činný převážně v Čechách. Prvně byl zmiňován v roce 1489. Proslul již před příchodem do Čech jako znalec techniky budování pevností. Byl povolán králem Vladislavem II. ze sousedního Saska. S Rejtovým jménem je spjata velkorysá přestavba Pražského hradu (věž Daliborka a hradby se střeleckým ochozem lemující Zlatou uličku). Navrhl modernizaci opevnění některých šlechtických sídel jako například hrady Švihov a Blatná. Nejvýznamnějším počinem bylo vytvoření jedinečného prostoru Vladislavského sálu. Prostor, který svými rozměry (62 × 16 × 13 m) neměl srovnání a kde se mohlo 100 lidí projíždět na koních, proslul hlavně svou neobvykle složitou, převýšenou klenbou s krouženými žebry. Jednalo se tak o největší klenutý sál bez použití středních opěr v Evropě. Za své dílo byl Rejt povýšen do šlechtického stavu (od roku 1502 byl uváděn jako nobilis Benedictus, lapicida domini regis). V jeho dílech se poprvé objevily renesanční prvky.
[editovat] Dílo
[editovat] Pražský hrad
- modernizace hradního opevnění (do roku 1496)
- Vladislavský sál (dokončen 1500)
- Jezdecké schody (původně s renesanční lodžií, dokončeny po roce 1500)
- Ludvíkovo křídlo (1501–1509)
- projekt na dostavbu katedrály sv. Víta (1509–1511) - použit patrně v přepracované verzi pro Kutnou Horu (kroužené klenby trojlodí sv. Barbory)
[editovat] Čechy
- renesanční palác na Blatné
- návrh Kostela svatého Mikuláše v Lounech, budován od roku 1519 příslušníky jeho huti
- opevnění hradu Švihov (do 1510)
[editovat] Reference
- kolektiv autorů. Encyklopedie Larousse - umění a literatura. [s.l.] : [s.n.].
- kolektiv autorů. Dějiny českých zemí v obrazech. [s.l.] : [s.n.].
- POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha : Academia, 1975. S. 423.