Louny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Louny
Louny02.jpg

znak obce Lounyvlajka obce Lounyznakvlajka

status: město
NUTS 5 (obec): CZ0424 565971
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Louny (CZ0424)
obec s rozšířenou působností: Louny
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 24,27 km²
počet obyvatel: 18 476 (1. 1. 2014[1])
nadmořská výška: 185 m
PSČ: 440 01
zákl. sídelní jednotky: 23
části obce: 3
katastrální území: 3
adresa městského úřadu: Městský úřad Louny
Mírové nám. 35
440 23 Louny
starosta / starostka: Radovan Šabata
Oficiální web: http://www.mulouny.cz
Louny na mapě
Louny (Česko)
Red pog.png
Louny, Česko
Zdroje k infoboxu a částem obce

Louny (německy Laun) jsou okresní město v severozápadních Čechách v Ústeckém kraji. Žije zde asi 18 tisíc obyvatel.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Louny, neboli „jižní brána Českého středohoří“ či „Perla na řece Ohři“, je město s rozšířenou působností ležící na řece Ohři. Nachází se v teplém a suchém regionu s průměrnou roční teplotou 8-9 °C, ve srážkovém stínu Krušných hor - průměrný roční úhrn srážek nepřesahuje 500 mm.

Má zajímavé historické centrum, ze dvou třetin obehnané hradbami. Za zmínku stojí chrám sv. Mikuláše15. století, postavený hutí Benedikta Rejta, Žatecká brána, středověké domy Daliborka (okresní archiv) a Sokolů z Mor (muzeum). V centru lze nalézt také galerii, Vrchlického divadlo, kino Svět, knihovnu, stálé loutkové divadlo, bývalou židovskou synagogu a mnoho domů z přelomu 19. a 20. století. Ve městě se nachází osm základních škol, zvláštní škola, obchodní akademie a gymnázium. Dále stojí ve městě za zmínku Kotěrova kolonie, most přes záplavové území z 19. století (na místě staršího ze 16. století), městské výstaviště a spousta dalších drobných zajímavostí.

Louny a okolí byly vždy spíše zemědělský region, jsou známy produkcí vysoce kvalitního chmele, v Českém středohoří se pěstuje ovoce. Průmysl byl vždy spíše zpracovatelský, např. Pivovar Louny (stojící ovšem těsně za hranicí města, v katastru Černčic; nyní již zrušený). V první polovině 19. stol. byly však ve městě založeny železniční opravny, depo kolejových vozidel (v roce 2004 zrušeno), později Elektroporcelán Louny, Praga Louny. V současné době vyrábí v průmyslové zóně jihovýchodně od města několik japonských, převážně strojírenských firem.

Na severu město sousedí s CHKO České středohoří. Zajímavým místem pro rogalisty a paraglidisty je kopec Raná.

Historie města[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o osadě Luna při brodu přes řeku Ohři pochází ze 12. století. V 60. letech 13. století dal Přemysl Otakar II. v jeho blízkosti postavit královské město. Leželo na cestě do Německa, díky tomu také velká část obyvatel měla německý původ. V pozdější době leželo na jazykové hranici, ale bylo převážně české. V první fázi husitství se rozšířila pověst, že Louny patří mezi pět vyvolených měst (spolu s Plzní, Klatovy, Žatcem a Slaným), které v nastávajícím konci světa uniknou zkáze. Za husitských válek se Louny spojily s Žatcem a Slaným a přidaly se na stranu husitů. V té době byly zničeny kláštery dominikánů a magdalenitek, stojící ve městě. Po požáru 25. března 1517 byla velká část města přestavěna. Třicetiletá válka znamenala pro město katastrofu. Bylo několikrát po sobě vydrancováno saskými a švédskými vojsky. V průběhu 19. století došlo k rozsáhlým demolicím v historické části, při kterých zmizela původní radnice, Pražská brána spolu s téměř polovinou městského opevnění a renesanční domy.

Původ názvu Louny, dříve Lúně (singulár, ž.), Lúny, se často dává do souvislosti s Lunou = Měsícem, případně s vlastním jménem Lún. Vyloučit nelze ani keltský původ (srovnej např. Lyon). Jako pravděpodobný se jeví také původ ve staročeském slově lúňa — lúna (ke slovesu lunúti) s významem „proudy, slapy“, čemuž odpovídá umístění původní vsi u brodu na řece.[2]

Židovská komunita[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší židovské osídlení v Lounech se datuje od poloviny 14. století, přičemž v 15. století vznikla ve městě židovská náboženská obec.[3] Židé tehdy žili v západní části ulice Česká a později i v Jakoubkově ulici. V průběhu 16. století (1508 a 1541–1542) a v 17. století (1642) byli židé z Loun vyhnáni. K výraznějšímu rozvoji židovského osídlení pak došlo až v 19. století. V roce 1880 zde žilo 369 židů, o deset let později již židé s 567 osobami tvořili 9 % obyvatel města. Poté již počet židovských obyvatel klesal a například v roce 1930 žilo ve městě jen 205 židů.[4]

K modlitebním účelům používali lounští židé modlitebnu v domě v České ulici čp. 3. Ta však později přestala být vyhovující, a tak byla v roce 1871 postavena synagoga v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. Bohoslužby se v ní konaly do druhé světové války. Během války byla odkoupena městem, které v ní zřídilo muzeum. To v synagoze sídlilo do roku 1954 a od roku 1967 je synagoga depozitářem Státního okresního archivu Louny.[4] Židovské hřbitovy existovaly v Lounech postupně tři. Nejstarší existoval v lokalitě pod Mělci od roku 1680. Pohřbívalo se na něm do roku 1866 a zanikl patrně počátkem 20. století. Druhý se nacházel pod Malým vrchem u Vršovic a byl používán od první poloviny 19. století. Zrušen byl v roce 1930. Třetí a zároveň současný židovský hřbitov je součástí městského hřbitova při Rakovnické ulici a byl založen roku 1874. Čítá na 250 náhrobků a jeho součástí je rekonstruovaná obřadní síň. Na hřbitově se stále pohřbívá.[3]

Zajímavosti města[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Lounech.

Kostel sv. Mikuláše[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Kostel svatého Mikuláše (Louny).

Jedno z vrcholných děl české pozdní gotiky. Postaven po požáru 25. března 1517 na místě původního kostela hutí královského architekta Benedikta Rejta. Dílo s 60 m vysokou věží bylo dokončeno roku 1538. Chrám je trojlodní, s krouženou klenbou a jehlancovou střechou. Vyřezávaný oltář vyrobil v letech 17011706 sochař Jeroným Kohl se svým žákem Františkem Preissem. Na konci 19. století byl kostel opraven pod vedením Josefa Mockera a Kamila Hilberta. V současné době je zpřístupněn ochoz věže.

Žatecká brána, opevnění z 15. století[editovat | editovat zdroj]

Jediná zachovalá brána z roku 1500. Dochovaly se ještě dvě dělové bašty a velká část vnějšího opevnění, které vznikalo v 2. polovině 15. století. Na severní straně (ulice Pod Šancemi) zachovaná hranolová věž a náznak kruhových bašt.

Kotěrova dělnická kolonie[editovat | editovat zdroj]

Skládá se z rodinných domků pro zaměstnance železničních opraven. Projektoval roku 1909 Jan Kotěra. Kolonie tvoří zajímavý stavební komplex, který nebyl v důsledku války dokončen. Jeho součástí měl být i kostel, škola a sociální služby.

Galerie Benedikta rejta[editovat | editovat zdroj]

Nachází se v objektu městského pivovaru po rekonstrukci, kterou provedl roku 1998 architekt Emil Přikryl. Stálou expozicí je české abstraktní umění 20. století, hlavně českého geometrického konstruktivismu. Jeho představiteli v Lounech jsou Zdeněk Sýkora s Vladislavem Mirvaldem.

Synagoga a židovský hřbitov[editovat | editovat zdroj]

Eklektická obřadní síň u židovského hřbitova
Podrobnější informace naleznete v článcích Synagoga v Lounech a Židovský hřbitov v Lounech.

Synagoga se nachází v Hilbertově ulici čp. 70, cca 200 m východně od Mírového náměstí. Byla postavena v roce 1871 v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. V průběhu druhé světové války bylo v synagoze zřízeno muzeum a od roku 1967 slouží jako depozitář Státního okresního archivu.[4] Současný židovský hřbitov je v pořadí třetím lounským židovským hřbitovem. Založen byl v roce 1874 a čítá na 250 náhrobků. U vstupu na hřbitov se nachází rekonstruovaná obřadní síň v červenobílé barvě s maurskými slohovými prvky.[5] Židovský hřbitov přímo sousedí s městským hřbitovem v Rakovnické ulici.

Muzeum[editovat | editovat zdroj]

Lounské muzeum sídlí v gotickém domě Sokolů z Mor poblíž Mírového náměstí. Stálá expozice se zabývá dějinami husitství v severozápadních Čechách. V ostatních prostorách se konají krátkodobé výstavy.

Funkcionalistický kostel[editovat | editovat zdroj]

Kostel FS Českobratrské církve evangelické, postaven roku 1932 podle projektu lounského architekta Pavla Bareše. Je velmi hodnotnou ukázkou funkcionalistické církevní architektury 40. let. K základnímu objektu kostela přistavěli v roce 1936 byt faráře a dobová zpráva uvádí, že i tak není projekt zcela realizován. Základní skeletová železobetonová konstrukce odlehčuje nosnost zdiva a projektant posunutím řady oken ke korunní římse dosáhl zlepšení osvětlení vnitřních prostor.

Minerální pramen Luna[editovat | editovat zdroj]

Minerální pramen Luna

Zdroj termální kyselky, zjištěný hlubinným vrtem do podloží svrchnokřídových sedimentů v šedesátých letech 20. stol. Vrt byl situovám v jižní části Loun na návrší, vpravo od silnice na Rakovník. Prošel sedimenty kvartéru (do 1,8 metrů), následovaly pískovce středního turonu (do 34,6 m), pod nimi nejdříve pískovce mořského cenomanu (do 39 m) a pískovce a jílovce sladkovodního cenomanu (do 64 m). V podloží svrchnokřídových sedimentů následuje velmi mocný komplex sedimentů mladších prvohor, zastoupený všemi čtyřmi souvrstvími, jak je známe ve středočeských kamenouhelných pánvích. V podloží všech sedimentárních komplexů byla navrtána v hloubce 905,5 m žula s vložkami rohovců. Žulový masiv v hloubce v okolí Loun je severovýchodním okrajem rozsáhlého žulového tělesa, tzv. tiské žuly, která vychází na povrch jižně od Podbořan a západně od Rakovníka a známe ji z několika oblastí např. od Blatna a Tisu, Petrohradu, Oráčova. Žula v Lounech je hrubozrnná a značně hydrotermálně přeměněná. Termální uhličitanová voda s aktivním přetlakem až na povrch byla zjištěna v četných puklinách v hloubce 1098 - 1192 metrů. Po několika letech činnosti došlo k poklesu přetlaku při ústí vrtu na povrchu, naproti tomu stoupl obsah CO2 a teplota. Termální vodu v Lounech lze označit jako teplou, ryze alkalickou kyselku s obsahem lithia, stroncia, bromu, fluoru a boru. Je to alkalická kyselka s největší mineralizací v ČR. Později byl vrt vystrojen tak, aby bylo možno využívat termální vodu k balneologickým účelům.

Památníky a pomníky[editovat | editovat zdroj]

Ve městě a v jeho blízkosti je také mnoho památníků a pomníků, například památník padlých parašutistů na Mělcích.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Podle sčítání 1921 zde žilo v 994 domech 11 706 obyvatel, z nichž bylo 6 155 žen. 11 556 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 65 k německé a 12 k židovské. Žilo zde 2 264 římských katolíků, 238 evangelíků, 6 464 příslušníků Církve československé husitské a 253 židů.[6] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 383 domech 11 896 obyvatel. 11 644 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 174 k německé. Žilo zde 2 866 římských katolíků, 329 evangelíků, 6 453 příslušníků Církve československé husitské a 205 židů.[7]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[8] [9]
Město Louny
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 4 260 5 938 6 814 10 698 12 034 12 266 12 413 12 356 12 537 13 452 17 543 20 812 19 639 18 121
Místní část Louny
Obyvatelé 3 843 5 561 6 346 10 212 11 484 11 706 11 896 11 956 12 209 13 142 17 296 20 636 19 453 17 898
Domy 396 435 489 708 828 994 1 383 1 776 1 777 1 845 1 769 1 987 2 012 2 201

Členění města[editovat | editovat zdroj]

Katastrální území Loun

Louny se skládají ze tří místních částí, které jsou shodné s katastrálními územími. Část Brloh s ostatkem města územně nesouvisí; od Loun ji oddělují katastry obcí Cítoliby a Chlumčany.

Správní území[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Okres Louny a Obvod obce s rozšířenou působností Louny.

Louny jsou okresním městem a také obcí s rozšířenou působností a pověřeným obecním úřadem. Okres Louny se skládá ze 70 obcí, ORP z 41 obcí.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Doprava v Lounech[editovat | editovat zdroj]

Ve městě fungují dvě linky MHD. Město má přímé železniční spojení s Kralupy nad Vltavou (trať 110), Lovosicemi a Postoloprty (trať 114) a s Mostem a Rakovníkem (trať 126). Plánuje se přestavba městem vedoucí silnice I/7 na rychlostní silnici R7. Po této silnici je vedena část obchvatu města, který byl vybudován v letech 19962001 jako součást této přestavby a jedná se o pravou polovinu příčného profilu rychlostní silnice. Dále je město s okolím spojeno také silnicí první třídy I/28, silnicemi druhé třídy II/225, II/229 a II/246 a silnicemi třetí třídy III/25013, III/2462, III/2469 a také krátkou III/2463

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad. Počet obyvatel v obcích České republiky k 1. 1. 2014 [online]. Český statistický úřad, 2014-04-30, [cit. 2014-06-29]. S. 53. Dostupné online.  
  2. http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3229
  3. a b VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha : Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 143-144.  
  4. a b c FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha : Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 100.  
  5. ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno : Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 232-233.  
  6. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1924. 598 s. S. 216.  
  7. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha : Orbis, 1934. 613 s. S. 210.  
  8. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha : Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.  
  9. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha : Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.  
  10. KURFÜRST, Pavel. Český hudební slovník [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2002-11-17, [cit. 2010-10-29]. Dostupné online. (česky) 
  11. STRNADOVÁ, Miroslava. Stadion ponese jméno fotbalisty Ladislava Nováka [online]. Žatecký a lounský deník, 2011-05-24, [cit. 2011-05-24]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha : Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online. -kapitola Žatecká brána v Lounech, s. 60-62.  
  • Elznic, Antonín. Zelenka, Oldřich; Geologické a mineralogické vycházky po západní části severočeského kraje; vyd. Krajské muzeum, Teplice; 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo Louny ve Wikislovníku