Miroslav Štěpán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o komunistickém politikovi. O generálním řediteli Hasičského záchranného sboru ČR, narozeném roku 1950, pojednává článek Miroslav Štěpán (hasič).
Ing. Miroslav Štěpán, CSc.
Miroslav Štěpán

generální tajemník SČK / KSČ
Ve funkci:
22. dubna 1995 – 23. března 2014

Ve funkci:
23. října 1976 – 5. června 1981

Ve funkci:
7. června 1981 – 22. května 1986
Ve funkci:
24. května 1986 – 13. prosince 1989

Narození 5. srpna 1945

Louny
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo

Úmrtí 23. března 2014
(ve věku 68 let)
Česká republikaČesko Česká republika
Politický subjekt KSČ
SČK/KSČ (1995–2014)

Miroslav Štěpán (5. srpna 1945 Louny23. března 2014) byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce jeden ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 generální tajemník ultralevicové Strany československých komunistů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 19741977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jakožto tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí.[1][2][3]

9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ.[4]

Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady.[5] Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu (volební obvod č. 8 – Praha 6-jihozápad, hlavní město Praha). Mandát získal i ve volbách roku 1986 (obvod Praha 2-Praha 4). Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[6][7][8]

Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň ale zastánce ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 19881989 včetně té poslední ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze.[9] Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989.[1] První prohlášení, které hned po svém vzniku 19. listopadu 1989 přijalo Občanské fórum, obsahovalo v jednom z bodů požadavek odchodu zkompromitovaných politiků a výslovně zmiňovalo Miroslava Štěpána.[10]

Během sametové revoluce se ještě zpočátku pokoušel o politické manévrování. 23. listopadu 1989 navštívil továrnu ČKD v Praze a před zaměstnanci vystoupil s projevem, v němž mimojiné prohlásil: „v žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“. Posluchači ovšem jeho projev přerušovali skandováním a výkřiky: „my nejsme děti“. Projev musel být po necelých třech minutách ukončen.[1][11]

Koncem listopadu 1989 byl v důsledku politických změn donucen složit všechny své stranické funkce. Dne 5. prosince[zdroj?] (podle jiného zdroje 7. prosince[10]) 1989 byl vyloučen z tehdejší KSČ. Dne 22. prosince roku 1989 byl zatčen a posléze obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kterého se dopustil tím, že v průběhu Palachova týdne nařídil použít proti demonstrantům vodní děla a slzný plyn. Odsouzen byl ke čtyřem letům vězení, tento trest mu byl ale později snížen na dva a půl roku.[12] V říjnu 1991 byl z vězení podmínečně propuštěn na svobodu.

V roce 1993 se vrátil do české politiky tím, že založil málo významné extrémní levicové uskupení Lidová unie národní a sociální záchrany. V roce 1995 se stal generálním tajemníkem ultralevicové extrémistické Strany československých komunistů, která se stále hlásí k ideám marxismu, leninismu a stalinismu. V letech 1996 a 1998 neúspěšně kandidoval do senátu na Bruntálsku.[13][14]

Zemřel ve věku 68 let na rakovinu v pražské Fakultní nemocnici Královské Vinohrady.[15]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 1991 Zpověď vězně sametové revoluce
  • 2013 Můj život v sametu aneb Zrada přichází z Kremlu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Miroslav ŠTĚPÁN [online]. totalita.cz, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  2. Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. červen 1981, roč. 61, čís. 135, s. 3. Dostupné online.  
  3. Seznam vedoucích tajemníků a tajemníků krajských a okresních výborů strany, předsedů KKRK a OKR duben–květen 1988 [online]. ustrcr.cz, [cit. 2012-05-06]. Dostupné online.  
  4. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  5. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  6. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  7. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  8. Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. [online]. mvcr.cz, [cit. 2012-05-08]. Dostupné online.  
  9. Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Federálního shromáždění pro objasnění událostí 17. listopadu 1989, část III. 2) – Úloha mocenských orgánů, [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
  10. a b Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha : Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 566–567.  
  11. Projev Miroslava Štěpána v ČKD na Youtube.com
  12. BOHÁČ, Lubomír. Vlastizrádci věrní zákonům a jiné případy. Listy. , roč. 2006, čís. 1. Dostupné online. ISSN 1210-1222.  
  13. Výsledky senátních voleb v roce 1996 na volby.cz
  14. Výsledky senátních voleb v roce 1998 na volby.cz
  15. Zemřel komunista Miroslav Štěpán na novinky.cz

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]