Cítoliby

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Cítoliby
Zimní náves v Cítolibech

Zimní náves v Cítolibech

znak obce Cítolibyvlajka obce Cítolibyznakvlajka
status: městys
NUTS 5 (obec): CZ0424 542571
kraj (NUTS 3): Ústecký (CZ042)
okres (NUTS 4): Louny (CZ0424)
obec s rozšířenou působností: Louny
pověřená obec:
historická země: Čechy
katastrální výměra: 6,82 km²
počet obyvatel: 1051 (26. 3. 2011)
zeměpisné souřadnice: 50° 20′ 4″ s. š., 13° 48′ 34″ v. d.
nadmořská výška: 236 m
PSČ: 439 02
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa úřadu městyse: Zeměšská 219
43902 Cítoliby
starosta / starostka: Petr Jindřich
Oficiální web: http://www.obec-citoliby.cz/
E-mail: urad@obec-citoliby.cz
Cítoliby na mapě
Cítoliby
Red pog.png
Cítoliby
Cítoliby, Česko
Information-silk.svg Zdroje k infoboxu a částem obce

Městys Cítoliby se nachází v okrese Louny, Ústecký kraj. Ke dni 26. 3. 2011 zde žilo 1051 obyvatel.

Obsah

Historie [editovat]

Rozsáhlá čtvercová náves (180 x 180 m) napovídá, že se jednalo o plánovitě založenou kolonizační vesnici, patřící panovníkovi. Tento názor podporuje i nejstarší písemná zmínka o obci z roku 1325, kdy Jan Lucemburský potvrdil měšťanům Loun jejich majetky v Cítolibech. V 80. letech 14. století již patřila většina vesnice přednímu šlechtickému rodu Koldiců. V polovině 15. století se zde uvádí panské sídlo. 1569-1630 patřily Cítoliby rodině Hrušků z Března. Ti zde postavili renesanční zámek, zřídili faru, školu a z Cítolib učinili centrum panství. Třicetiletá válka vesnici zpustošila. Berní rula z roku 1654 eviduje z 25 usedlostí 12 opuštěných. Roku 1651 koupili cítolibské panství manželé Arnošt a Markéta Blandina Schützové z Leipoldsheimu. Za jejich vlády došlo k velkému rozvoji obce. Připojením několika dalších vesnic vzniklo rozsáhlé patrimonium se správním centrem v Cítolibech. Zde byla zřízena bažantnice, postaven nový kostel sv. Jakuba a přestavěn zámek, u něhož vznikla okrasná zahrada.

V roce 1720 získal cítolibské panství rod Pachtů z Rájova. Pachtové dokončili proměnu Cítolib v barokní rezidenci, započatou za Schützů. Arnošt Karel Pachta založil zámeckou kapelu. Zaměstnal v ní i několik hudebních skladatelů, kteří vytvořili jádro cítolibské skladatelské školy. Patří do ní Jan Janoušek, Jan Adam Gallina, Jan Nepomuk Vent, Jakub Lokaj a mnozí další. Dalším hudebním ohniskem v obci byla škola, v níž učili příslušníci rodiny Kopřivů, rovněž skladatelé. Cítolibská skladatelská škola patří mezi nejvýznamnější jevy českého hudebního klasicismu.

Roku 1797 prodal Arnošt Karel Pachta panství Cítoliby baronu Jakubu Wimmerovi, od něhož je 1803 zakoupil kníže Josef Schwarzenberg. V této rodině zůstal cítolibský statek až do pozemkové reformy, která v Cítolibech proběhla v letech 1924-1925. V roce 1813 byl na zámku zřízen lazaret pro raněné vojáky z bitvy u Chlumce, kterých zde zemřelo kolem 300. Roku 1879 byly Cítoliby povýšeny na městys, zároveň byla ukončena činnost zdejšího pivovaru.

S účinností od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[1]

Obyvatelstvo [editovat]

Vývoj počtu obyvatel obce Cítoliby[2]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 900 901 1025 1235 1358 1325 1305 1084 1060 982 994 918 955 1051

Památky [editovat]

Dominantou obce je kostel svatého Jakuba Většího, který se stavěl v letech 1713-1715. Jeho architekt je neznámý. Interiér kostela je vyzdoben plastikami Matyáše Bernarda Brauna, oltářní obrazy namaloval Václav Vavřinec Reiner. Současné kostelní varhany postavil v roce 1901 pražský závod Rejna a Černý.[3] Ty nahradily barokní koncertní nástroj, na který hráli mj. členové rodiny Kopřivů a který byl v období socialismu zničen na Novém Hradě. V roce 2009 byly restaurovány barokní věžní hodiny.

Kostel sv. Jakuba od jihovýchodu

V jihozápadní části obce stojí trojkřídlý zámek. Jeho dnešní podoba je barokní, jeho východní (průčelní) a severní křídlo pocházejí ze 16. století. Zámek vznikal postupně v letech 1668-1668, kameníci a políři byli převážně Italové. V 17. století byla kolem zámku zřízena okrasná zahrada, zahradním architektem byl Jan Tulipán. Ještě za Schützů byla východně od vsi zřízena bažantnice. Z ní se dochovaly základy ohradní zdi, správcův domek, rybník a dva mostky přes potok.

Až do konce 19. století se v obci dochoval mnohem rozsáhlejší soubor barokní kamenné plastiky než dnes. Koncem 10. let 18. století byla zámecká zahrada vyzdobena souborem plastik z dílny Matyáše Bernarda Brauna a v roce 1766 dalšími sochami od slánského sochaře Arnošta Linka. Celkem se jednalo o 44 plastik. V roce 1907 byly odvezeny k restaurování do Vídně, odkud se již nevrátily. Dnes jsou instalovány v zahradě zámku Neuwaldegg na předměstí Vídně. Z původní výzdoby se dochovaly následující plastiky. Nejstarší z nich je sloup Nejsvětější Trojice z roku 1680, který nechala postavit Markéta Blandina jako výraz díků, že se cítolibskému dominiu vyhnula morová epidemie. Dnešní umístění sloupu na návsi není původní. Stál na prostranství před zámkem, kde ho v roce 1715 jiný trojiční sloup, tentokrát z dílny Matyáše Bernarda Brauna.

Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1715

. Ve své dnešní podobě představuje pouhé torzo původního stavu. Na návsi jsou dále umístěny následující barokní plastiky: sv. Barbory, sv. Linharta, sv. Prokopa a před farou sv. Václava. Posledně jmenovaná plastika pochází z Liběšic u Žatce a na stávající místo byla osazena roku 1976. Za práci z Braunova okruhu lze zřejmě považovat sochu sv. Prokopa. sv. Barbora stávala původně při silnici na Chlumčany. Vrcholnými Braunovými díly jsou alegorie Stáří a Mládí na zdi před kostelem.

Alegorie Stáří (Času) - Chronos, M. B. Braun kolem 1715

Plastika polonahého ležícího starce s přesýpacími hodinami v rukou, známá pod názvem Chronos, patří k nejpůsobivějším plastikám českého baroka. Obě sochy jsou kopie, originály jsou umístěny v Lounech v kostele sv. Petra. Barokní památkou z počátku 18. století je rovněž budova vodárny na návsi. Moderní architekturu zastupuje v Cítolibech kolonie rodinných domků, projektovaná v roce 1922 pražským architektem Františkem Vahalou.

Další památky [editovat]

  • výklenková kaplička – nachází se v ohybu cesty do Brlohu[4]
  • socha svatého Bernarda – původně umístěna v Všechlapch u Libčevsi, nyní stojí kostela svatého Jakuba
  • socha svatého Jana Nepomuckého – stojí na levé straně silnice do Líšťan
  • socha svatého Petra a Pavla – v blízkosti kostela svatého Jakuba, přemístěna z Líčkova
  • archeologické naleziště hradiště Hrádek – vyvýšené opevněné sídliště
  • zemědělský dvůr Ovčín na ulici Zeměšská
  • venkovská usedlost na Tyršově náměstí č.p. 47
  • špitál skladatele Kopřivy na adrese Na Plevně č.p. 60
  • dělnický dům Zeměšská č.p. 219
  • Akát v Cítolibech – na dvoře u fary[5]

Významné osobnosti spojené s obcí [editovat]

Galerie [editovat]

  • Sloup Nejsvětější Trojice z roku 1680

  • Plastika sv. Barbory, 18. stol.

  • Plastika sv. Jana Nepomuckého z roku 1770

  • Alegorie Víry (Mládí), M. B. Braun kolem 1715

  • Plastika sv. Prokopa, snad z dílny M. B. Brauna

  • Plastika sv. Linharta, 18. stol.

  • Fara s barkoní plastikou sv. Václava

  • Vodárenská věž z 18. století

Odkazy [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
  2. ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03, [cit. 2012-02-19]. S. 396, 397, záznam 8. Dostupné online.  
  3. ↑ Horák, Tomáš, Varhany a varhanáři Lounska, Žatecka a Podbořanska, Ústí nad Labem 2003, s. 40-43, ISBN 80-86067-77-7
  4. ↑ Cítoliby – Záznam v databázi monumnet [online]. Národní památkový ústav, 2003–2011, [cit. 2012-02-19]. Dostupné online.  
  5. ↑ Akát v Cítolibech [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, [cit. 2012-02-19]. Dostupné online.  

Literatura [editovat]

  • Brod František, Citoliby, Lučan 20, 1902, č. 43, 45, 47, 48, 50-52.
  • Ebel Martin, Vlček Pavel, Cítoliby - zámek. Stavebně historický průzkum. Uloženo na Obecním úřadu Cítoliby.
  • Ebel Martin, Vlček Pavel, Zámecká zahrada v Cítolibech, Průzkumy památek 2, 1995, s. 23-30.
  • Jásek Jaroslav, Vodní věž v Cítolibech, SOVAK, časopis oboru vodovodů a kanalizací 1993, č. 10, s. 40-43.
  • Kuča Karel, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, sv. 1, Praha 1996, s. 439-441. ISBN 80-85983-13-3
  • Kučera František, Štědrý František, Dějiny městyse Cítolib, Cítoliby 1930.
  • Patrovská Zdena, Roedl Bohumír, Biografický slovník okresu Louny, Louny 2000, ISBN 80-86067-50-5.
  • Preiss Pavel, Braunovské plastiky z Cítolib ve vídeňském Neuwaldeggu, in: Historická architektura. Sborník k poctě Milana Pavlíka, Praha 1995, s. 141-154.
  • Roedl Bohumír, Cítoliby, Louny 2003, ISBN 80-903348-0-6.
  • Roedl Bohumír, Nové poznatky o Cítolibech v době baroka, in: Cítolibský zpravodaj 12, 2007, č. 1, s. 20–23.
  • Roedl, Bohumír, Písemná komunikace cítolibské vrchnosti a městské rady v Lounech v 16. - 18. století, in: Comotovia 2011, s. 70-90, ISBN 978-80-86971-43-8
  • Šesták Zdeněk, Citoliby - středisko českého hudebního klasicismu, Hudební rozhledy 39, 1986, s. 43-46.
  • Šesták Zdeněk, Musica antiqua Citolibensis. Nouze již odešla, velká radost jest k nám přišla..., Louny 2009, ISBN 978-80-904113-2-6
  • Veselý Johann, Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Besitzungen Citolib, Vršovic, Toužetín, Kornhaus und Jinonic, Praha 1895.
  • V letech 1969-1976 přispěl 15 články o historii obce, založenými na archivním výzkumu, do Kulturního měsíčníku Louny Rudolf Sýkora.

Externí odkazy [editovat]

  • [1] Oficiální stránky obce
  • [2] Stránky Sboru dobrovolných hasičů
  • [3] Stránky základní školy
  • [4] První písemná zmínka o obci Cítoliby ve vysílání Českého rozhlasu Sever

Související články [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Cítoliby
Města, městyse a obce okresu Louny
Bitozeves • Blatno • Blažim • Blšany u Loun • Blšany • Brodec • Břvany • Cítoliby • Čeradice • Černčice • Deštnice • Dobroměřice • Domoušice • Holedeč • Hříškov • Hřivice • Chlumčany • Chožov • Chraberce • Jimlín • Koštice • Kozly • Krásný Dvůr • Kryry • Lenešice • Libčeves • Liběšice • Libočany • Libořice • Lipno • Lišany • Líšťany • Louny • Lubenec • Měcholupy • Nepomyšl • Nová Ves • Nové Sedlo • Obora • Očihov • Opočno • Panenský Týnec • Peruc • Petrohrad • Pnětluky • Počedělice • Podbořanský Rohozec • Podbořany • Postoloprty • Raná • Ročov • Slavětín • Smolnice • Staňkovice • Toužetín • Tuchořice • Úherce • Velemyšleves • Veltěže • Vinařice • Vrbno nad Lesy • Vroutek • Vršovice • Výškov • Zálužice • Zbrašín • Žatec • Želkovice • Žerotín • Žiželice
legenda: město, městys .
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Cítoliby&oldid=10312578“