Záluží (Litvínov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Záluží
Pohled na staré Záluží

Pohled na staré Záluží

charakter sídla: malá vesnice
domů: 12
PSČ: 435 14
součást obce: Litvínov
okres: Most
katastrální území: Záluží u Litvínova (6,48 km²)
Záluží
Red pog.png
Záluží
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce

Záluží (německy Maltheuern) je název zaniklé obce v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházela se asi 5,5 km severozápadně od starého města Mostu v nadmořské výšce 261 metrů s katastrální výměrou 474 ha. V prostoru bývalé obce se dnes nachází výrobní provozy Chemopetrolu Litvínov, neboť obec byla zlikvidována v letech 1974-1975 při rozšíření chemických závodů. Záluží dnes tvoří jednu z místních částí města Litvínova.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi se nachází v listině Boreše z Rýzmburka z roku 1333, ve které prodal svůj hrad Kostomlaty a k němu příslušející vesnice včetně části Záluží. Další část vsi včetně poplužního dvora a tvrze patřila i nadále k hradu Rýzmburk. Majitelé této části byli příslušníci drobné šlechty: Ramfolt z Bontensee (1393-1394), Hanuš z Polenska (1419), Hanuš Gerhengros (1454). Ve 2. polovině 15. století byl díl vsi připojen k mosteckému hradu a v roce 1512 i zbytek vsi náležející dosud ke kostomlatskému panství.

V roce 1535 Záluží koupil Jiří Hartič z Hartiče. Roku 1613 Rudolf II. povolil zapsat Záluží jako svobodný statek do zemských desk a propustil jej z manství k mosteckému hradu. Po bitvě na Bílé hoře byl majetek Hartičům pro jejich účast na stavovském povstání zkonfiskován a v roce 1623 Záluží koupil komisař pohraničních cel Jacob Bruno. Vdova po něm Ludmila se provdala za Martina hraběte Michnu z Vacínova. Od tohoto rodu získal Záluží v roce 1713 Jan Josef z Valdštejna, který je začlenil do svého panství Duchcov-Horní Litvínov. Jeho součástí zůstala ves až do roku 1848. Po roce 1850 se Záluží nejprve stalo osadou Dolního Litvínova, ale od roku 1862 již bylo stalo samostatnou obcí.

V roce 1870 zde byla postavena sklárna a následovaly hnědouhelné doly Viktoria (1880), Radetzky (1891, od roku 1919 Kolumbus), Neuschacht (1905, od roku 1907 Tegetthoff, od roku 1919 Herkules a 1951 přejmenovaný na Vítězný únor).

V roce 1939 po okupaci českého pohraničí začali Němci poblíž Záluží stavět chemický závod na výrobu leteckého benzínu z uhlí. U továrny byly zřízeny pracovní a zajatecké tábory. Chemická rafinérie byla v letech 1944 a 1945 opakovaně cílem spojeneckých náletů , při kterých bylo několikrát postiženo i Záluží. Při náletu 23. září 1944 byla spodní část obce úplně zničena a řada dalších domů poškozena. Na podzim 1945 byl vedením obnovy závodu pověřen zdejší rodák Jindřich Šnobl, který po únoru 1948 odešel do Prahy na místo ředitele ČKD-Stalingrad.

Menší část obce byla zbourána už v letech 1956-1960. Převážná většina Záluží však byla zbořena v letech 1974-1975 při rozšíření chemických závodů. Katastrální území bylo připojeno k městu Litvínov.

Vývoj počtu obyvatel v obci[editovat | editovat zdroj]

Počty obyvatel mezi lety 1850 až 1970 dle sčítání [1]
Rok 1850 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970
Počet obyvatel 415 435 646 1487 3093 4051 3754 3867 3258 1416 805


Počty obyvatel mezi lety 1971-1974 (k 31. 12.) [2]
Rok 1971 1972 1973 1974
Počet obyvatel 434 362 331 0

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850-1970, díl I/1, Praha 1977, s. 514-515
  2. Český statistický úřad ve formátu .xls

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • J. Sýkorová, Zmizelé domovy, Most 2000, s. 77
  • Obec Záluží, 1975

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu