Pachtové z Rájova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Pachtové z Rájova
Hraběcí podoba erbu Pachtů
Titulyvladykové (1628), pánové (1701), hrabata (1721)
ZakladatelJan Pachta
Rok založení1628
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pachtové z Rájova (též Pachta von Rayhofen) jsou původně měšťanská rodina, která v roce 1628 z rukou císaře Ferdinanda II. získala erb a šlechtický přídomek.

Historie rodu[editovat | editovat zdroj]

Nádvoří paláce Pachtů z Rájova na Anenském náměstí v Praze
Zámek Liblice
Nový Pachtovský palácPraze
Palác Pachtů z Rájova (Celetná 36), zvaný Nová mincovna na nároží Ovocného trhuCeletné ulice v Praze
Palác Pachtů z Rájova (Celetná 31), též Seebergovský palác nebo Langerovský dům

Prvním nositelem jména uvedeným v literatuře byl Jiří Pachta († 1582), původně poddaný z Horšovského Týna, který získal vzdělání a stal se někdy po polovině 16. století rektorem školy v Kolíně. Jeho následovníkem v rektorství na kolínské škole byl Jan Pachta Budynský († 1621), který pak v letech 1580–1582 učil na pražské univerzitě, poté se stal rychtářem v Kolíně a věnoval se i literární tvorbě. Po obdržení erbovního listu se psal od roku 1593 jako Pachta z Rájova.[1] Z Horšovského Týna pravděpodobně pocházel i Vít Pachta, regens jezuitské koleje v Olomouci, zmiňovaný v souvislosti s konverzí Albrechta z Valdštejna ke katolicismu v roce 1606 a pak i s jeho prvním manželstvím v roce 1609.[2]

Doloženým zakladatelem rodu byl měšťan z Horšovského Týna a hejtman tloskovského panství Jan Pachta († po 1642), který byl 4. ledna 1628 císařem Ferdinandem II. povýšen do českého vladyckého stavu a byl mu udělen erb a predikát z Rájova. V erbu měl na červeno-modrém šikmo děleném štítu zlatého dvojocasého lva, držícího v tlapách stříbrný korunovaný sloup s dvěma zkříženými palmami.[3] Jeho synové Václav Augustin a Jan se přestěhovali na Nové Město Pražské. Syn Jana Pachty mladšího Daniel Norbert (1600–1682) se stal sekretářem dvorské komory, v roce 1652 obdržel říšské šlechtictví (psal se pak von Rayhofen) a v roce 1654 povýšil do rytířského stavu. Rozmnožil rodinné statky a hospodářství dědictvím, výhodnými nákupy i sňatky, čímž získal například Poběžovice a Valtinov. Od roku 1671 byl purkrabím hradeckého kraje, dále byl královským místodržícímzemským soudcem. Danielovi synové František Václav († 1714), Karel Daniel († 1729), Jan Antonín († 1717), Arnošt Josef († po 1695) a Jan Jáchym (1676–1742) byli v roce 1701 povýšeni do panského stavu.

Jan Antonín získal dědictvím v roce 1689 statky po jihlavské rodině Heidlerů z Bukova i právo psát se z Bukova. Koupil Větrný Jeníkov a další statky na Moravě např. Šlapanice, Jiříkovice, Velký Beranov či Dalešice. Jeho synové byli spolu se strýcem Janem Jáchymem v roce 1721 povýšeni do hraběcího stavu.[4]

Někteří příslušníci rodu vykonávali významné funkce ve státní správě. Syn Jana Jáchyma František Josef Pachta (1710–1799) se stal dvorským i zemským soudcem, nejvyšším mincmistrem, místodržícím a předsedou nejvyššího soudu.

Pachtové vešli ve známost také svou nákladnou, avšak vybranou stavební činností. Arnošt Josef dal přestavět sídlo v Liblici na barokní zámek, podle příkazů Jana Jáchyma vznikl z tvrzeLiběchově barokní zámek, na pokyn Františka Josefa vznikl mj. zámek v Bezně a byl přestavěn Nový Falkenburk. V Praze jsou s jejich jménem spojeny čtyři paláce, další byl zbořen roku 1868 (tzv. Pachtův palác čp. 86 na křižovatce ulic Křížovnické a Platnéřské).[5]

Veliký milovník hudby a mecenáš, hrabě Jan Josef (1756–1834), se věnoval své kapele, kterou doplňoval poddanými z Pravonína. Sám komponoval, stýkal se s Josefem Myslivečkem a ve svém pražském paláci na Anenském náměstí pořádal pravidelná hudební matiné, kde byl opakovaně hostem dokonce i Mozart s manželkou Konstancí.[6] Během jednoho ze svých pobytů u hraběte Pachty zkomponoval Mozart svých 6 německých tanců (KV 509), které věnoval hraběti. Při svých víceméně pravidelných návštěvách Prahy Mozart často pobýval ve svém oblíbeném pokoji v Pachtovském paláci[7] a byl to pravděpodobně právě hrabě Pachta, jenž během pražské premiéry Dona Giovanniho seznámil Mozarta s Giacomem Casanovou.[8]

Ve 2. polovině 19. století přesídlili někteří potomci Pachtů z Rájova mimo české země.[5]

Erb[editovat | editovat zdroj]

Verze erbu podle zdrojů Augusta Sedláčka

Právo nosit erb získali v roce 1628, znak se postupem času měnil podle povyšování rodu. Nejdříve měli ve znaku zlatého českého dvouocasého korunovaného lva držícího stříbrný sloup se zkříženými palmovými ratolestmi; tyto symboly se později přesunuly do srdečního štítku. V poslední variantě měli ve zlatočerveném štítu zdobeném černo-stříbrným břevnem rozkřídlenou černou orlici se zlatou korunou, která má na prsou korunovaný červený štítek se stříbrným břevnem. V tomto štítku je doleva otočený stříbrný dvouocasý lev ve skoku, který má rovněž na hlavě zlatou korunu a drží stříbrný sloup se dvěma palmovými větvemi.[9]

Další osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]

Spojili se se Strojetickými ze Strojetic, Čabelickými ze Soutic, Haugvici, Údrckými, Štampachy či Skrbenskými ze Hříště.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ottův slovník naučný/Pachta – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2020-11-08]. Dostupné online. 
  2. 440. výročí UP: Základní data dějin univerzity v Olomouci. www.440.upol.cz [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  3. Císař Ferdinand II. povyšuje Jana staršího Pachtu, měšťana horšovotýnského, do českého vladyckého stavu, uděluje mu erb a predikát z Raijova. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  4. P. Mašek, 2010, s. 52
  5. a b CHRÁSTECKÁ, Marie. Hrabě František Josef Pachta v roli stavebníka i stavitele. Architektonická proměna rodových statků Františka Josefa Pachty v pozdním baroku. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Katolická teologická fakulta, Ústav dějin křesťanského umění, 2017. 179 s. Dostupné online. Diplomová práce. 
  6. Neznámá Praha [online]. 2012-01-07 [cit. 2020-11-12]. Dostupné online. 
  7. www.pachtuvpalace.com [online]. [cit. 2016-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-02. 
  8. BAUER, Jan. Tajnosti českých hradů a zámků I.. Třebíč: Akcent, 2004. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Duchcov, s. 105. 
  9. JINDROVÁ, Lucie. Šlechtické znaky na stavebních památkách v okresu Louny. 1. vyd. Hradec Králové: Univerzita Hradec Králové. Filozofická fakulta. Historický ústav, 2017. 150 s. Dostupné online. S. 26. Bakalářská práce. 
  10. VÁCHA, Štěpán; VESELÁ, Irena; VLNAS, Vít; VOKÁČOVÁ, Petra. Karel VI. a Alžběta Kristýna. Česká korunovace 1723. Praha: Paseka, 2009. 528 s. ISBN 978-80-7432-002-6. S. 98. 
  11. Genealogisches Handbuch des Adels, Bd. 112, Gräfliche Häuser XV, 1997, C.A. Starke Verlag

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný. Díl 19. Heslo Pachta z Rájova. 1. vyd. Praha: J. Otto, 1902. Dostupné online. S. 27–29. 
  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Pachtové z Rájova, s. 110–111. 
  • MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory po současnost, díl II. N-Ž. Praha : Argo 2010, s. 52.
  • CHRÁSTECKÁ, Marie. Hrabě František Josef Pachta v roli stavebníka i stavitele Architektonická proměna rodových statků Františka Josefa Pachty v pozdním baroku. Praha, 2017. Diplomová práce. Univerzita Karlova. Ústav dějin křesťanského umění. Vedoucí práce Daniela Štěrbová. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]