Haugvicové z Biskupic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Haugvicové z Biskupic
(Haugwitz)
Coat of Arms - Haugwitz (Meissen).jpg
Země Míšeňsko, České království
Tituly Hrabata
Zakladatel ?

Haugvicové z Biskupic (též Haugwitzové) jsou hraběcí rodina pocházející z Míšně, na českém území se rozvětvili a žili například v Lužici či Hrabství kladském.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Do Čech, na Kladsko a na Moravu přišli přes Lužici ve 13. a 14. století. Později se usadili i ve Slezsku či Prusku. Z velkého rozrodu se vytvořilo mnoho linií. Haugvicové z lochotínské větve bojovali v armádě Jiřího z Poděbrad. Jan byl manem Jindřicha z Lipé, Rudolf působil jako hejtman chrudimského kraje, okolo roku 1376 Jindřich vlastnil hrad Bouzov.

V 18. století držel Jindřich Vilém Náměšť nad Oslavou a Kojetín, jeho syn Karel získal i statky v Čechách. Ve Slezsku existovalo 12 odnoží rodu. Mikuláš velel tzv. „černému pluku “ žoldnéřského vojska krále Matyáše. V 18. století rovněž povýšili do hraběcího stavu. Hrabě Fridrich Vilé Haugvic (1702-1765) spoluorganizoval reformy Marie Terezie. Roku 1742 vedl nově zřízenou slezskou dvorní kancelář, o rok později navrhoval reformu rakouské správy, kterou nejprve realizoval v Korutanech a Kraňsku a později v celé monarchii. Jako člen státní rady řídil českou a rakouskou dvorskou kancelář.

Hudební skladatel Jindřich Vilém (1780-1834) podporoval umění v Náměšti nad Oslavou, založil zde zámeckou kapelu a hostil tu například Antonia Salieriho. S manželkou a zároveň vynikající harfenistkou Žofií zplodil syna Jindřicha Viléma, který rovněž komponoval.

Jindřich Vilém (1870-1927) rozdělil majetek mezi své syny, Jindřicha a Karla. Protože se hlásili k německé národnosti, museli po roce 1945 Československo opustit. Dnes žijí ve Vídni, Bonnu a Kanadě.

Haugvicové se zasadili o rozvoj hudební kultury na Moravě, v rodinných sbírkách by se měl nacházet rukopis Beethovenovy 10. symfonie.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Na červeném podkladu se nachází černá beraní hlava se zlatými rohy. Tento znak je společný pro všechny větve.

K beraní hlavě se váže příběh, ve kterém předek rodu v rámci hájení královského hradu dal ve chvíli, kdy obležené baště docházely zásoby, zabít posledního berana, jehož krví pomazal staré volské kůže a nechal je pověsit na hradbách, z čehož nepřítel usoudil, že obléhaní mají potravin dostatek a další boj by byl zbytečný a s nepořízenou odtáhl. Příslušník rodu jako odměnu za dobrou taktiku získal právo nosit ve znaku právě beraní hlavu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]