Karlštejn

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hradu ve Středočeském kraji. Další významy jsou uvedeny v článku Karlštejn (rozcestník).
hrad Karlštejn

pohled od jihozápadu
Účel stavby
místo pro uložení královských pokladů
Základní informace
Sloh gotika, novogotika
Výstavba od poloviny 14. stol.
Přestavba 1579–1597, 1887–1905
Stavitel Karel IV.
Další majitel České království, Ústav šlechtičen, Československá republika
Současný majitel Česká republika, ve správě NPÚ
Poloha
Adresa Karlštejn, Česká republikaČesko Česká republika
Souřadnice 49°56′20″ s. š., 14°11′16″ v. d.
Karlštejn (Česko)
Castle.svg
Karlštejn, Česko
Další informace
Kód památky 11743/2-327
Web www.hradkarlstejn.cz

Karlštejn (něm. Karlstein), v obrozenecké době nazýván také Karlův Týn[1], je středověký hrad, nacházející se v katastrálním území Budňany v městysi Karlštejnokrese Beroun, asi 30 km jihozápadně od Prahy, uprostřed Chráněné krajinné oblasti Český kras. Základní kámen byl položen 10. června 1348 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. Podle tradovaného výkladu byl hrad zbudován kvůli ochraně říšských korunovačních klenotů a svatých ostatků, ty zde však spolu s českými korunovačními klenoty nalezly umístění až postupem času; Karlštejn byl původně budován pro Karlovy soukromé účely coby malé sídlo s jednou věží a až postupně se rozrůstal o části určené ke střežení klenotů.[2] V současnosti je hrad významnou národní kulturní památkou a jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. Výzdoba kaple sv. Kříže ve Velké věži je ukázkou vyspělého gotického malířství. Hrad je přístupný veřejnosti, je ve vlastnictví České republiky a jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.

Koruna Svaté říše římské, která byla uložena v kapli sv. Kříže

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historická podoba hradu před Mockerovou přestavbou na fotografii Františka Fridricha (1870)

Karlštejn byl založen českým a římským králem, pozdějším císařem Karlem IV., jako poměrně skromná stavba o jedné věži. Záměr uložit zde a ochraňovat Korunovační klenoty Svaté říše římské a relikvií (svatých ostatků) podle posledních výzkumů pojal Karel až později, v roce 1356, a úměrně tomu byly přistavovány nové věže. Slavnostního zahájení stavby dne 10. června 1348 se spolu s Karlem IV. účastnil i první pražských arcibiskup Arnošt z Pardubic. Stavba probíhala mezi lety 1348–1357. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena v roce 1365.

Na počátku 15. století sem byly též přivezeny české korunovační klenoty. Pravděpodobně se tak stalo na pokyn Karlova syna Václava IV. (13781419). Záznam o tomto převozu však chybí. Ke korunovaci krále Zikmunda (1420) byly již přivezeny do Prahy z Karlštejna. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn, brzy na to však vypukla husitská revoluce a Zikmund nechal jak české, tak říšské korunovační klenoty odvézt do zahraničí. V průběhu revoluce odolal hrad obléhání husitskými vojsky pod vedením Zikmunda Korybutoviče (1422). Po skončení válek a po svém návratu na český trůn vrátil Zikmund české korunovační klenoty zpět na Karlštejn (1436), kde pak zůstaly uloženy až do začátku 17. století. Říšské klenoty již zůstaly v zahraničí.

Husitskou revolucí došlo ke změně původní funkce hradu. Karlštejnští purkrabí střežili české korunovační klenoty a zemský archiv. Od roku 1541 zde byly též ukládány opisy zemských desk.

Vladislavské zřízení zemské vydané králem Vladislavem Jagellonským roku 1500 zavazuje přísahou karlštejnské purkrabí, že budou chránit hrad i s korunou, klenoty a zemskými privilegii pod trestem smrti, ztráty cti a majetku a vyhnání potomků ze země. Korunu směli vydat pouze tomu, kdo byl předtím řádně zvolen českým králem. Po korunovaci, která se konala v Praze, byly klenoty vraceny zpět na hrad.

V polovině 16. století za správy Jáchyma Novohradského z Kolovrat došlo k renesanční přestavbě hradu. Přestavba se týkala především Velké věže a budovy purkrabství, která byla v té době nejvíce využívána.

V době stavovského povstání byly korunovační klenoty z rozhodnutí direktorů dne 22. června 1619 odvezeny na Pražský hrad. S vývojem vojenské techniky byla totiž obranná funkce hradu shledána již jako nedostatečná. Při revizi zemského zřízení roku 1625 císař Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnských purkrabí, neboť pozbyl své funkce. Hrad byl převeden do užívání českých královen. V roce 1626 císařovna Eleonora zastavila hrad Janu Kavkovi z Říčan. Ten nechal z hradu odvézt vybavení a zbylé svátostniny. Na konci třicetileté války (1648) byl hrad dobyt švédským vojskem. Po skončení války byl hrad značně zchátralý.

Na konci 17. století se dostal do majetku českých královen a císařoven. V roce 1755 jej Marie Terezie darovala nově založenému Ústavu šlechtičen v Praze. Ten však hrad využíval pouze jako centrum hospodářské správy pro okolní statky. Hrad i nadále chátral. Pozornosti se mu dostalo až na konci 18. století v souvislosti s národním obrozením. V roce 1812 navštívil hrad císař František I., který vzápětí věnoval peníze na jeho opravu.

V roce 1886 zahájil architekt Josef Mocker přestavbu v duchu tzv. purismu, která měla hradu navrátit původní gotickou podobu. Výsledky této přestavby byly kritizovány již na začátku 20. století, s odstupem času jsou však hodnoceny jako projev své doby.[3] Dobroslav Líbal však ostře kritizoval Mockerovy úpravy Karlštejna ještě při příležitosti stého výročí Mockerova úmrtí [4].

Od roku 1918 je hrad ve vlastnictví státu a je zpřístupněn veřejnosti. V roce 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Karlštejn od jihu z protějšího kopce. Vlevo studniční věž, uprostřed purkrabství, vpravo císařský palác, za ním Mariánská a Velká věž

V současnosti je Karlštejn jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku. Je ve vlastnictví státu a ve správě Národního památkového ústavu, Územní památkové správy v Praze. Kromě vlastních tří prohlídkových okruhů s průvodcem a tzv. Exteriérů za III. hradní bránou, nabízí Karlštejn každoročně také celou řadu kulturních a společenských akcí - koncerty, divadla, výstavy, Karlštejnké kulturní léto, Královský průvod či tradiční Karlštejnské vinobraní. Hrad Karlštejn nabízí také možnost uspořádání svatebních obřadů a to buď ve svatební síni v budově Purkrabství na hlavním nádvoří (tzv. Diamantová síň), nebo v tzv. Hodovní síni v Císařském paláci, či open air stavební obřad pod Mariánskou věží. V současné době je možno navštívit tři prohlídkové okruhy. I. okruh - Soukromé a reprezentační prostory Karla IV. (Císařský palác a I. patro Mariánské věže, II. okruh - Posvátné prostory hradu vč. Kaple svatého Kříže (II. patro Mariánské věže a přízemí, 1. a 2. patro Velké věže) a nově také III. prohlídkový okruh - Vyhlídka z Velké věže (3., 4. a 5. patro Velké věže).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled

Karlštejn je mohutný kamenný gotický hrad, který stojí na vápencové skalní ostrožně (316 m n. m.) nad stejnojmennou obcí a skládá se z několika samostatně opevněných staveb. V okolí se nacházejí vinice a hluboké, většinou listnaté lesy.

Hlavními částmi hradu jsou studniční věž, budova Purkrabství, Hodinová věž, Císařský palác, Mariánská věž a Velká věž. Jednotlivé architektonické prvky hradu jsou stupňovitě uspořádány podle významu, který jim Karel IV. přikládal, přičemž nejvýše je položena Velká věž.

Studniční věž[editovat | editovat zdroj]

Studniční věž

Hradní studna je hluboká asi 81 metrů. Nemá vlastní pramen, voda se přiváděla štolou z Budňanského potoka, tekoucího pod hradem. Zařízení na vytahování a spouštění okovu tvoří kolo, v němž šlapali lidé a uváděli je do pohybu.[5]

Purkrabství[editovat | editovat zdroj]

Purkrabství bylo v minulosti mnohokrát přestavováno, dnešní podoba pochází z přestavby na konci 19. století. V současnosti slouží správě hradu, slavnostním obřadům obecního úřadu a reprezentačním účelům.

Císařský palác[editovat | editovat zdroj]

Palác sloužil v době Karla IV. a Václava IV. jako obydlí panovníka a jeho dvora. V prvním patře se nacházejí místnosti sloužící panovníkovu dvoru. Druhé patro obýval panovník. Nachází se zde Karlova ložnice a reprezentační prostory jako sál předků (Lucemburský sál) či audienční síň – nejlépe dochovaný interiér paláce s dřevěným kazetovým obložením. Z ložnice vede točité schodiště do prostor obývaných královnou a jejími dámami (fraucimorem).

Mariánská věž[editovat | editovat zdroj]

Menší z věží vnitřního hradu je spojena můstkem s císařským palácem. Ve 2. patře se nachází kostel Panny Marie se sakristií. V kostele se zachovaly cenné nástěnné malby s biblickými výjevy a tzv. ostatkovými scénami, v nichž Karel IV. přijímá a ukládá ostatky svatých. Autorem maleb je pravděpodobně Mikuláš Wurmser ze Štrasburku. V kostele se dodnes slouží bohoslužby v den výročí úmrtí Karla IV. (29. listopad). Ke kostelu pak přiléhá kaple sv. Kateřiny, která sloužila jako soukromá oratoř císaře. Stěny kaple jsou obloženy polodrahokamy, nad vchodem se nachází dvojportrét Karla IV. a jeho třetí manželky Anny Svídnické.

V prvním patře se nacházejí pokladnice a klenotnice, kde jsou dnes vystaveny předměty náležející ke karlštejnskému pokladu. V klenotnici je vystavena kopie Svatováclavské koruny. Prostory v přízemí věže, označované jako Červenka, sloužily v minulosti mimo jiné i jako hradní vězení.

Velká věž[editovat | editovat zdroj]

Kaple sv. Kříže na fotografii Jindřicha Eckerta z roku 1878
Obraz sv. Jeronýma od Mistra Theodorika v kapli sv. Kříže

Velká věž je spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem. Nachází se na nejvyšším místě hradu a má vlastní opevnění, což odpovídá největšímu duchovnímu významu a účelu, který jí zakladatel hradu určil. Po schodišti s nástěnnými malbami ze života sv. Václava a sv. Ludmily se vstupuje do nejcennějšího prostoru hradu – kaple svatého Kříže. Právě zde byly v minulosti uloženy říšské korunovační klenoty a svaté ostatky, později pak české korunovační klenoty a zemský archiv. Interiér kaple je ozdoben zlacením, drahými kameny a hvězdami, sluncem a měsícem z benátského skla. Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části. Sám Karel IV. na důkaz pokory a úcty vstupoval za zlatou mříž bos.

Na stěnách je umístěn unikátní soubor deskových obrazů, jejichž autorem je Mistr Theodorik. V čele se nachází obraz Ukřižování Krista, další obrazy zobrazují nebeské vojsko – svaté mučedníky, svaté vdovy a panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a svaté vládce v čele s Karlem Velikým a svatým Václavem. Zajímavostí je, že obrazy pokračují i na rámech. Obrazy zároveň sloužily jako relikviáře.

Kaple byla zabezpečena čtverými dveřmi se silnými železnými pláty. Uzamčena byla devíti zámky. Prostor byl hlídán strážními službami, které sídlily nad kaplí. Vstup do kaple byl povolen jen se souhlasem císaře, podle jehož nařízení v této věži nikdo nesměl "spáti nebo ležeti" s žádnou ženou, byť to byla i jeho zákonitá manželka. V kapli se konaly jen zvlášť významné mše, které směli sloužit pouze arcibiskupové a karlštejnský děkan.

Pozoruhodnosti v okolí Karlštejna[editovat | editovat zdroj]

Odrazy v kultuře[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HERAIN, Jan. Karlštejn. In OTTO, Jan. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 1898. Dostupné online. Svazek 13, s. 1078.
  2. http://www.radio.cz/cz/rubrika/historie/pred-nedavnem-byly-objeveny-unikatni-dosud-nejstarsi-kresby-hradu-karlstejn
  3. Kubů (1999), s. 8.
  4. LÍBAL, Dobroslav. Josef Mocker, architekt - restaurátor. Zprávy památkové péče. 2001, roč. 61, čís. 2, s. 22-23. ISSN 1210-5538.  
  5. ŘEHOŘ, Tomáš. Tajemná hradní studna. Historický obzor, 1998, 9 (11/12), s. 271. ISSN 1210-6097.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FAJT, Jiří. Posvátné prostory hradu Karlštejna. Praha : Národní památkový ústav, územní odborné pracovistě středních Čech, 2010. ISBN 978-80-86516-34-9.  
  • In Schodištní cykly velké věže hradu Karlštejna. Praha : Národní památkový ústav, 2006. ISBN 80-86516-23-7.
  • BONĚK, Jan; BONĚK, Tomáš. České korunovační klenoty: Neznámá historie. Skrytá poselství. Zapomenuté symboly. Praha : Eminent, 2006. ISBN 80-7281-219-X.  
  • BRAVERMANOVÁ, Milena, et al. České korunovační klenoty. 4. rozš. vyd. Praha : Správa Pražského hradu ve spolupráci s nakl. BB/art, 2008. 88 s. ISBN 978-80-7381-253-9.  
  • KUBŮ, Naděžda. Hrad Karlštejn. 2. vyd. Praha : Památkový ústav středních Čech ve spolupráci s nakl. Vega-L, 1999. ISBN 80-85094-38-X.  
  • DVOŘÁKOVÁ, Vlasta; MENCLOVÁ, Dobroslava. Karlštejn. Praha : SNKLU, 1965. 275 s.  
  • LÍBAL, Dobroslav. Karlštejn. Ilustrace František Illek a Alexandr Paul. Svazek 102. Praha : Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1948. (Edice Poklady národního umění)  
  • MENCLOVÁ, Dobroslava. Hrad Karlštejn. Praha : Václav Poláček, 1946. 111 s. (Umělecké památky; sv. 9)  
  • POSTŘIHAČ, Antonín, et al. Co mluví zvony. Praha : [s.n.], 1917.  
  • ČELAKOVSKÝ, Jaromír, a kol. O král. hradě pražském. Praha : Sborník věd právních a státních, 1907. Dostupné online. - kapitola O některých statcích zvláštních : I. Karlštejn, s. 139 - 168.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]