Svatá Ludmila

Svatá Ludmila
Česká kněžna
Relikviářová busta Svaté Ludmily.
Narození	cca 860
Úmrtí	15. září 921
	hradiště Tetín
Pochována	Bazilika svatého Jiří
Následník	Drahomíra ze Stodor?
Panovník	Bořivoj I.
Potomci	Spytihněv I. Vratislav I.
Otec	Slavibor
Matka	Lidoslava

Svatá Ludmila (cca 860 – 15. září 921, hradiště Tetín, Česko) byla manželkou prvního Přemyslovce, knížete Bořivoje I., a chronologicky první českou svatou.

Díky rodovým vazbám můžeme Svatou Ludmilu označit nejen za pramáti českých panovníků, ale i většiny českých královen. Během jejího života byly položeny základy ke kristianizaci Čech a také základy moci Přemyslovců. Život babičky svatého Václava byl popsán v řadě legend, které se snaží popsat českou historii v 9. a 10. století.

Sňatek s Bořivojem I.

Bořivoj s Ludmilou

Svatá Ludmila a její vnuk Svatý Václav v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Olomouci. Idealizované zobrazení, neboť v době smrti Ludmily bylo Václavovi asi 14 let.

O původu Ludmily existují dvě tvrzení, u kterých je těžké rozhodnout, které spíše odpovídá skutečnosti. Podle Kristiánovy legendy byla dcerou Slavibora, pšovského knížete, což bylo staré označení Mělníka. Podle staroslovanské legendy pocházela ze srbské země. V raném mládí byla vychována jako pohanka, jež přinášela oběti slovanským bohům.

Přemyslovci zřejmě v této době nebyli jediným důležitým rodem v Čechách. Snad díky podpoře velkomoravských knížat, ale především postupným budováním mocenského postavení si ovšem získali pozici nejvýznamnější. Přemyslovci totiž ovládali středočeský prostor, který byl klíčový. Jediná dvě jistěji doložená mocenská centra známe jen z prostoru jižních a severozápadních Čech.

Zdá se ale, že postupná eliminace knížecích rodů v Čechách zdaleka neprobíhala pouze s pomocí násilí. Roli jistě sehrávala sňatková politika, jejímž příkladem je sňatek Ludmily a Bořivoje. Do manželství Ludmila vstoupila asi jako čtrnácti– či patnáctiletá v roce 874 nebo 875.

Roku 875 se narodil nejstarší syn knížecího páru Spytihněv. Ludmila porodila během přibližně čtrnácti let manželství nejméně šest dětí (tři syny a tři dcery – nejsou započítány případní potomci, kteří zemřeli v kojeneckém věku a které prameny neuváděly). Známá jsou pouze jména dvou synů (Spytihněva 875–915 a Vratislava cca 888–921), z nichž oba dosedli na knížecí stolec.

Kněžna

Během Ludmilina života se staly převratné události, které měly podstatný vliv na vznik české státnosti. Jednou z těch klíčových bylo přijetí křesťanství. Se svým manželem Bořivojem I. přijali roku 882 křest na Moravě přímo z rukou slovanského věrozvěsta, arcibiskupa Metoděje. Podle legend pokřtil Metoděj o něco později rovněž Ludmilu v Čechách. Přijetí křesťanství umožnilo Přemyslovcům získat politickou převahu a nadvládu nad ostatními kmenovými knížaty v Čechách.

Předpokládá se, že po smrti svého manžela Bořivoje I. Ludmila neodešla do ústraní, jak bylo zvykový úděl vdov, ale účastnila se veřejného dění a zasloužila se o přechod vlády na své syny, kteří byli v době úmrtí svého otce ještě nedospělí. Čechy spadaly krátký čas pod přímou vládu velkomoravského Svatopluka.

Nástup Spytihněva I. na knížecí stolec se časově přibližně překrýval se skonem nejslavnějšího panovníka Velké Moravy někdy v roce 894. Poté se rodící český stát odpoutal od Velké Moravy a začal se orientovat na východofranskou říši, především na Bavorsko.

V roce 915 kníže Spytihněv zemřel a jeho nástupce se stal mladší bratr Vratislav I. Ještě za života svého syna Vratislava vychovávala své vnuky Václava a Boleslava. Po smrti Vratislava v roce 921 pravděpodobně kmenové shromáždění rozhodlo o rozdělení moci mezi Ludmilu a její snachu Drahomíru. Do Ludmiliny péče byla nadále svěřena výchova budoucího knížete, Drahomíra jej naopak měla do doby jeho nástupu zastupovat.

Spor s Drahomírou ze Stodor

Svatá Ludmila odjíždí z Prahy na Tetín, Velislavova bible, kolem 1340.

Konflikt mezi oběma ženami snad souvisel s vývojem mezinárodní situace, kdy se moc přesouvala z bavorského vévodství na Sasko. V roce 921 bavorský vévoda Arnulf uznal východofranský královský titul Jindřicha I. Ptáčníka a tím také prakticky uznal přesun moci do Saska. Čechy, které do této doby stály na straně Bavorska a se znepokojením sledovaly agresivní politiku vůči Srbům na severozápadě, se musely rozhodnout, jakou politiku nadále sledovat.

Zdá se, že Drahomíra ze Stodor se spíše zasazovala o spolupráci se Saskem i přes riziko omezení relativně nezávislého postavení Čech, Ludmila snad věřila spíše v další orientaci na Bavorsko, byť oslabené. Politický konflikt byl podle legendy Fuit in provincia Boemorum završen vraždou Ludmily dne 15. září (nebo 16. září - slaven její svátek, první zmínky v kalendáři olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1137) 921 na hradišti Tetín. Historikové uvádějí, že Ludmila byla uškrcena (podle legendy vlastním závojem, snaha o to aby nebyla svatořečena a nebyla prolita její krev mečem) Tunnou a Gommonem (jejichž jména uvádí Kristián), patrně Varjagy. Použili ke svému činu šálu, která se později stala symbolem svaté Ludmily.

Drahomíra poté nad místem smrti Ludmily vybudovala chrám sv. Michala (podle legend proto, aby zázraky, které se po její smrti na místě skonu děly, nebyly přičítány Ludmile, ale světci kterému byl chrám zasvěcen)

Roku 925 nechal mladý kníže Václav přenést její ostatky z Tetína do Prahy, do kostela sv. Jiří poblíž knížecího sídla.

Roku 1142, při přestavbě svatojiřského kostela, biskup Ota nedovolí hýbat s jejími ostatky bez souhlasu papeže. Tato zpráva demonstruje význam a rozšířenost jejího kultu ve 12. století

V 11. století byla svatořečena.

Sv. Ludmila ve výtvarném umění

Tunna a Gomon vyrážejí dveře a škrtí svatou Ludmilu šálou. Pak andělé odnášejí její tělo na nebesa. Vyobrazení z latinského překladu Dalimilovy kroniky.

• Iluminované rukopisy: Zlomek Dalimilovy kroniky, Velislavova bible
• Relikviářová busta svaté Ludmily (na lebku světice) - součást Svatovítského pokladu
• Relikviářová paže sv. Ludmily
• Schodištní cyklus (nástěnná malba) na hradě Karlštejně
• Kamenná tumba sv. Ludmily s reliéfem ležící světice - v bazilice svatého Jiří na Pražském hradě
• Veraikon svatovítský - mezi světci malovanými na rámu - součást Svatovítského pokladu
• Gotický deskový oltářní obraz z Dubečka - mezi světci stojící sv. Ludmila - v Národní galerii v Praze

• Svatý Václav a svatá Ludmila při mši, olejomalba Františka Tkadlíka - v Národní galerii v Praze
• Svatá Ludmila, pomocnice chudých - olejomalba Josefa Vojtěcha Hellicha
• Součást pomníku svatého Václava v Praze na Václavském náměstí - J. V. Myslbek

Sv. Ludmila v hudbě

• Svatá Ludmila - oratorní dílo Antonína Dvořáka
• Utrpení Ludmily Mučednice - Fuit in Provincia Bohemorum

Sv. Ludmila v písemnictví

• Legenda Christiani. Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius. – Kristiánova Legenda. E-Text
• Passio s. Venceszlai incipiens verbis Crescente fide christiana. Jaroslav Ludvíkovský: Nově zjištěný rukopis legendy Crescente fide a jeho význam pro datování Kristiána. Listy filologické 81, 1958, S. 58-63. E-Text
• Avulsa igitur – Gumpoldi Mantuani episcopi Passio Vencezlai martyris. J. Emler, Fontes rerum Bohemicarum I., Praha 1873, S. 146-166. E-Text

Odkazy

Literatura

• Středověké legendy o českých světcích. Příprava vydání Jaroslav Kolár. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 263 s. ISBN 80-7106-280-4.  
• ČECHURA J.; HLAVAČKA, M.; MAUR, E. Ženy a milenky českých králů. Praha, 1995.
• BLÁHOVÁ, Marie; FROLÍK, Jan; PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české I. Do roku 1197. Praha ; Litomyšl : Paseka, 1999. 800 s. ISBN 80-7185-265-1.  
• BUBEN, Milan M.; KUČERA, Rudolf; KUKLA, Otakar A.. Svatí spojují národy : portréty evropských světců. 2. rozš. vyd. Praha : Panevropa, 1995. 195 s. ISBN 80-85846-00-4.  
• CHARVÁT, Petr. Zrod českého státu 568-1055. Praha : Vyšehrad, 2007. 263 s. ISBN 978-80-7021-845-7.  
• KUBÍN, Petr. Sedm přemyslovských kultů. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Katolická teologická fakulta ; Togga, 2011. 372 s. ISBN 978-80-87258-19-4.  
• LUTOVSKÝ, Michal. Po stopách prvních Přemyslovců I. Zrození státu 872-972. Od Bořivoje I. po Boleslava I. Praha : Libri, 2006. 267 s. ISBN 80-7277-308-9.  
• NOVOTNÝ, Václav. České dějiny I./I. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Praha : Jan Laichter, 1912. 782 s.  
• HÁJEK Z LIBOČAN, Václav. Pověsti o počátcích českého národu a o českých pohanských knížatech. Příprava vydání Jan Kočí. Praha : Kočí, 1917. Dostupné online. - kapitola Bořivoj, s. 213-218.  
• PROFANTOVÁ, Naďa. Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Praha : Epocha, 1996. 133 s. ISBN 80-902129-4-8.  
• SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.  
• TŘEŠTÍK, Dušan. Počátky Přemyslovců : vstup Čechů do dějin (530–935). Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 658 s. ISBN 80-7106-138-7.  
• ŽEMLIČKA, Josef. Přemyslovci. Jak žili, vládli, umírali. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 80-7106-759-8.  
• A. I. Rogov, E. Bláhová, A. V. Konzal: Staroslověnské legendy českého původu. Vyšehrad, Praha 1976.

Externí odkazy

• David Kalhous: Kristiánova legenda a počátky českého politického smýšlení. Dissertation, Brno 2005. pdf
• Poslední noc kněžny Ludmily
• Pavel Jansa: Svatá Ludmila a její doba
• Filiace (přehled některých svatováclavských a svatoludmilských legend
• Kadlinský, Felix: Žiwot Swaté Lidmili, 1702.

Česká kněžna
Předchůdce: -	asi 874/875 – 888/889 Svatá Ludmila	Nástupce: Žena Spytihněva I.? nebo Drahomíra?