Josef Vojtěch Hellich
Josef Vojtěch Hellich (17. dubna 1807 Choltice – 22. ledna 1880 Praha) byl český malíř a archeolog. Zaměřoval se především na církevní malby, historické scény a ilustrační kresby starožitných předmětů.
Vystudoval na pražské malířské akademii (učitelem mu byl Josef Bergler)[1] a v Mnichově. Potom podnikl čtyřletou studijní cestu do Itálie, Švýcarska, Francie a Anglie. Roku 1840 se vrátil do Prahy, kde se zapojil do činnosti Českého muzea. Stal se kustodem archeologické sbírky, kterou bylo potřeba budovat prakticky od základu. V následujících letech sbíral historické předměty na Kouřimsku, Žatecku, Táborsku a Budějovicku. Získal pro muzeum některé vzácné nálezy (např. mosazné a zlaté ozdoby z pravěkých pohřebišť) a řadu dalších nakreslil. Muzeu přispěl i starožitnostmi z Francie a Itálie. Společně s profesorem Vocelem pak sbírky třídil a popisoval. V roce 1845 ilustroval Vocelovu populární práci O starožitnostech českých a o potřebě chránit je před zkázou, vydanou s cílem přesvědčit obyvatelstvo o nutnosti ochrany kulturního dědictví.[2]
Vedle činnosti v muzeu tvořil velké obrazy. Za celý život jich namaloval 320, z toho 290 kostelních.[2] Patřil k nim skládací oltář pro rychnovský zámek, Svatý Fabián a Šebestián pro kostel v Liboci nebo Nanebevzetí Panny Marie v kostele v Nových Benátkách. Rok 1847 strávil ve Vídni. Po návratu se zapojil do obnovy Týnského chrámu; za gotický oltář a obraz sv. Lukáše získal ocenění na výstavách ve Vídni a v Praze. Jeho díla ale zdobila i mnoho dalších kostelů v Čechách, ve větších i menších obcích. Pohnutou historii měl například oltář sv. Václava v Dobeníně u Nového Města nad Metují. Pod portrétem světce vypodobnil autor scénu z volby pražského biskupa 15. června 1068, kdy Kojata vytýká knížeti Vratislavovi jeho podporu pro německého kandidáta. Obraz byl roku 1853 vystaven na zámku v Novém Městě a v době Bachova absolutismu vzbudil jako politická narážka nevoli úřadů. Majitel ho musel schovat a umístil jej až roku 1858 v tichosti do dobenínského kostela. Roku 1866 byl silně poškozen při bitvě u Náchoda, ale později restaurován. K dalším historickým obrazům patřily např. Krok za soudce zvolen, Čestmír a Vlaslav, Čeští kronikáři, Záboj a Slavoj nebo Svatopluk a jeho synové. Pro Karolinum namaloval portrét Ferdinanda Dobrotivého a pro Vyšebrodský klášter Zachránění Voka Rožmberka z Vltavy. Tvořil i litografie.[2]
Láska k historii a starožitnostem provázela Hellicha po celý život. Činnosti Muzea se účastnil až do 70. let. Přispíval do časopisu Památky archeologické. Společně se spisovateli Mikovcem a Zapem a malířem Kandlerem vydávali na pokračování Starožitnosti a památky země České. Byl také autorem výtvarných prémií k Mikovcovu Lumíru.[2]
Roku 1875 spoluzakládal Křesťanskou akademii, v níž působil v odboru výtvarném a archeologickém. Vytvořil pro ni například obrázky českých patronů k modlitbám.[2]
Hellich byl mezi současníky velmi oblíbený pro pečlivost, svědomitost a přátelskou povahu. Dokonale zpracoval každé dílo, ať bylo určeno pro významnou osobnost či malý kostel.[2] Jeho obrazy si pořídili například císař Ferdinand Dobrotivý, kardinál Schwarzenberg nebo českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík.[3] V roce 1877, u příležitosti 70. narozenin, se stal čestným členem Jednoty přátel umění v Praze. Jeho poslední prací byla křížová cesta pro Kostelec nad Černými lesy. Zemřel v Praze, pohřben je v Košířích.[2]
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ Josef Vojtěch Hellich. Světozor. 4 1887, roč. 21, čís. 20, s. 318. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g SLAVÍK, František Augustin. Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 4 1887, roč. 4, čís. 21, s. 330. Dostupné online.
- ↑ Josef Vojtěch Hellich. Zlatá Praha. 7 1864, roč. 1, čís. 13, s. 157. Dostupné online.
Literatura [editovat]
- MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České.. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha : Kober a Markgraf, [1860]. Dostupné online.
