Neoabsolutismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Neoabsolutismus (také Bachův či Bachovský absolutismus a Františkojosefínský absolutismus) je označení pro formu vlády v Rakouském císařství (předchůdci pozdějšího Rakousko-Uherska) v letech 18511859. Bylo následkem potlačených revolucí z let 1848 a 1849 a ideově navazovalo na osvícenský absolutismus 18. století. Kromě tehdejšího Rakouska se podobná forma vlády objevila také v Pruském království a ve Francii za dob druhého Francouzského císařství.

Základní rysy[editovat | editovat zdroj]

Rakouský neoabsolutismus byl zaveden silvestrovskými patenty z 31. prosince 1851, čímž byla zrušena dosavadní oktrojovaná ústava. Hlavním představitelem tohoto období se stal rakouský ministr vnitra Alexander Bach, podle kterého se také vžil název Bachovský absolutismus. Velký podíl na jeho vytváření měl také tajný rada Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm, velitel rakouského četnictva.

Proběhlo mnoho změn, například v zemědělství, některých úřadech, clech a dalších oborech. Zachována byla náboženská svoboda a rovnost občanů před zákonem. Státní samospráva se změnila. Nejnižší jednotkou byla obec, následována okresem (v čele s okresním hejtmanem), krajem (v čele s krajským hejtmanem) a dvěma místodržitelstvími (Praha a Brno). Bachovský absolutismus podporoval podnikání. Vznikly obchodní a živnostenské komory (sdružení průmyslníků). V roce 1859 byl vydán Živnostenský řád, který odstranil zbytky cechovních organizací.

Toto období se vyznačovalo především usilovnou prací pilných a zkušených byrokratů za naprostého vyloučení veřejnosti. Tento způsob vlády byl také občas označován jako „vše pro lid, ale nic skrze lid“.

Bachovský absolutismus byl ukončen následně po válce mezi Rakouskem a Sardinským královstvím. V roce 1859 bylo Rakousko poraženo v bitvě u Solferina. Bach byl následně odvolán za to, že měl odpovědnost na porážce a na nízkém stavu státní pokladny.

Související články[editovat | editovat zdroj]