Johann Kempen
Johann Franz baron Kempen von Fichtenstamm (26. června 1793 Pardubice – 29. listopadu 1863 Schwarzau) byl rakouský generál, zakladatel a první velitel četnictva. Je považován za hlavního strůjce tzv. Bachova absolutismu.
Johann Kempen se narodil na předměstí Pardubic do rodiny rytmistra Jindřicha Kempena a jeho ženy Alžběty. Po vzoru svého otce se dal na vojenskou dráhu, po studiu na vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě vstoupil v roce 1809 do armády. Roku 1813 byl povýšen na nadporučíka a o dva roky později byl přidělen ke generálnímu štábu. Postupně stoupal po žebříčku hodností, v padesáti letech se stal generálmajorem. Obrat v jeho kariéře nastal 17. září 1849, kdy byl jmenován generálním inspektorem nově založeného četnictva. Z výhradně vojenského velitele se tak stal mocný politik, řídící i aparát tajné policie. Od roku 1850 byl ve funkci vojenského guvernéra Vídně a později se stal i tajným radou. Mohl tak silně ovlivňovat politické dění v 50. letech, stal se spolu s ministrem vnitra Alexandrem Bachem hlavním strůjcem neoabsolutismu. Po porážce Rakouska v roce 1859 byl pensionován. Johann Kempen byl z historického hlediska kontroverzní osobností, to on měl hlavní podíl na internaci K. H. Borovského v Brixenu a na získání Karla Sabiny pro tajnou policii. Na druhou stranu se už ve třicátých a čtyřicátých letech zasloužil o zavedení nových forem vojenského výcviku (například plavání), moderních zbraní a sjednocení Vojenského strážního sboru.
Literatura [editovat]
- Uhlíř, L.: Osudy rakouských četníků, dostupné na: [1]
