Alexander Bach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alexander von Bach (1813–1893)

Alexander svobodný pán von Bach, německy Alexander Freiherr von Bach (4. ledna 1813, Loosdorf, Rakousko12. listopadu 1893, Schöngrabern, Rakousko) byl rakouský konzervativní politik, ministr spravedlnosti (18481849) a ministr vnitra (státní ministr) (18491859). Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. Jelikož Bach patřil k hlavním architektům nového systému, byl po něm v českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. Byl bratr Otto Bacha. Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii.

Život Alexandera Bacha[editovat | editovat zdroj]

Jako měšťan patřil ke 3. stavu, nicméně byl velice vyhledávaný vídeňský advokát. Již roku 1848 získal post ministra spravedlnosti. Titul barona získal za zásluhy o trůn roku 1852. Zprvu usiloval „ministr barigád“ o přeměnu monarchie se silnými pozůstatky feudalismu v demokratický stát s moderní správou. Byl dosazen do funkce ministra vnitra v kabinetu ministerského předsedy knížete Schwarzenberga[1] a od rozpuštění kroměřížského sněmu roku 1849 byl Alexander Bach nazýván mužem budoucnosti[zdroj?]. Byl to muž velkých schopností a charakterem kariérista.[zdroj?] Poté co za zemřelého Franze Stadiona převzal ministerstvo vnitra v létě 1849, představoval Alexander Bach hlavního obnovitele starých pořádků.[zdroj?]

Bach měl velký podíl na deportaci předního českého žurnalisty Karla Havlíčka Borovského do jihotyrolského Brixenu, kterou na jeho doporučení nařídil císař František Josef I. Stalo se tak v prosinci roku 1851 bez jakéhokoli soudního řízení. [2]

Po Schwarzenbergovi[editovat | editovat zdroj]

Po Schwarzenbergově smrti roku 1852 byl pověřen vedením vlády.[zdroj?] Tomuto období se také říká „Bachův absolutismus“. Opovrhovaný ministr vnitra zůstal ve funkci až do roku 1859. Za jeho éry se Rakousko velmi zadlužilo, zejména velkými náklady na zbrojení. Bach vrátil do života mnohé staré metternichovské praktiky, zejména ostrou cenzuru spojenou s policejním pronásledováním nepohodlných osobností, omezil společenský i politický život. Na druhou stranu byly této době zavedeny mnohé ekonomické liberální reformy, které měly oživit hospodářství a zvýšit tím výběr daní. Rozkvétal průmysl i obchod, stavěly se silnice železnice atd. Zrušeny byly celní bariéry. Ve státní správě byly zavedeny okresy a kraje. Nedařilo se však stabilizovat státní finance. Nepomohl ani velký rozprodej státních majetků roku 1855 a po prohrané bitvě u Solferina následoval i pád Bachovy vlády a první demokratizační reformy.[3]

Roku 1868 ukončil svou kariéru jako velvyslanec u papežského stolce v Římě.[4]

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Během svého působení nejdříve toleroval až podporoval Karla Havlíčka Borovského.[zdroj?] Později ho nechal internovat [5] a byl dlouhá léta považován za hlavního Havlíčkova odpůrce. Později se Bach vyjadřoval kladně ke všem Havlíčkovým žádostem o povolení návratu do Čech a poskytoval v tomto směru i rady stran vhodného postupu jeho příbuzným. Nicméně v té době již nebyl v pozici, kdy by podobné rozhodnutí mohl sám udělat.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VYTOPIL, Jan. Felix kníže Schwarzenberg. MZV - historie a osobnosti [online]. . Dostupné online.  
  2. Drašner, František: Karel Havlíček Borovský na Vysočině, Tiskárny Havlíčkův Brod, 2003
  3. URBAN, Otto. František Josef I.. Praha : Mladá fronta, 1991. 319 s. ISBN 23-O57-91. (česky) 
  4. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Bach Alexandr, baron, s. 10.  
  5. MORAVA, Jiří. C.k. disident Karel Havlíček. Praha : Panorama, 1991. ISBN 80-7038-059-4.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 24.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 2. sešit : B–Bař. Praha : Libri, 2005. 154–264 s. ISBN 80-7277-252-X. S. 172.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu