Anton von Schmerling

Anton von Schmerling
Anton von Schmerling
Narození	23. srpen 1805 Vídeň  Rakouské císařství
Úmrtí	23. květen 1893 Vídeň  Rakousko-Uhersko
Povolání	politik, právník

Anton (rytíř) von Schmerling (23. srpna 1805 ve Vídeň – 23. května 1893 tamtéž) byl rakouský politik a právník.

Rodina

Anton von Schmerling pocházel z rodiny, která se přistěhovala do Rakouska z vévodství Kleve a roku 1707 byla povýšena do šlechtického stavu jako římští rytíři a šlechtici s predikátem von Schmerling. Roku 1835 se oženil s rakouskou malířkou Paulinou Freiin von Koudelka (1806–1840), se kterou měl dvě dcery. Jeho bratr Josef (1806–1884) byl c. k. polní mistr zbrojíř, v letech 1860-1862 zástupce ministra armády a měl podstatný podíl na výstavbě a organizaci rakouské c. k. zemské obrany jak nejmladší Teilstreitkraft habsburské monarchie. Bratr Rainer (1810–1892) byl vojenský lékař, osobní lékař arcivévody Albrechta a president kolegia vídeňských doktorů lékařství. Jeho nejmladší bratr Moriz (1822–1882) byl rovněž právník a od roku 1867 předseda nově založeného správního soudního dvora. Jeho vnuk Richard von Bienerth-Schmerling byl rakouský ministerský předseda v letech 1908-1911.

Život

Schmerling byl ostrým protivníkem Metternichovského systému, který představoval udržování politického a sociálního pořádku a boj proti všem národním, liberálním a revolučním procesům . Zastupoval liberální ideu a konstituční monarchii "Německého spolku".

V únoru 1848, na počátku březnové revoluce, patřil mezi revolucionáře, kteří ve Vídni zřídili Národní gardu. V březnu 1848 byl ustanoven prozatímní parlament, který měl vytvořit německé Národní shromáždění a vypracovat jednotnou svobodnou německou říšskou ústavu. Schmerling patřil mezi asi pět set mužů, kteří přicestovali do Frankfurtu. Ve stejném roce byl zvolen do frankfurtského národního shromáždění. Byl říšským ministrem vnitra, krátkodobě ministerským předsedou a ministrem zahraničních věcí. Vystupoval proti pruské hegemonii, vysvětloval však ve svých vystoupeních v prosinci 1848, že nemohl prosadit rakouské stanovisko.

Od roku 1849 do 1851 byl ministrem spravedlnosti v rakouské vládě v Černé Hoře. Kvůli zpřísněnému neoabsolutismu v Rakousku se vzdal funkce a do roku 1858 byl předsedou senátu u nejvyššího soudního dvoru.

S liberalizací Rakouského císařství začala jeho druhá politická kariéra. Roku 1860 se stal premiérem prvních tzv. "liberálních" vlád Rakouska, již v roce 1861 byl však ve funkci vystřídán arcivévodou Rainerem. V letech 1861-1865 byl císařem Františkem Josefem I. jmenován státním ministrem a zůstal nejvlivnějším politikem těchto let, ovšem jen s podporou německých liberálů v poslanecké sněmovně (ve Vídni u Schottentoru byla vybudována dřevěná stavba, tzv. "Schmerlingovo divadlo"). Schmerling měl velký podíl na rakouské únorové ústavě z roku 1861, která byla předchůdkyní pro tvorbu místní samosprávy v Rakousku a které je též označována jako "Schmerlingova ústava". Také protestantský patent (1861) a výklad lidských práv (1862) byly další, podstatné kroky směrující k liberalizaci. Od roku 1861 byl čestným občanem Innsbrucku a roku 1862 byl jmenován čestným členem rakouské Akademie věd.

Schmerling náležel od roku 1867 k panské sněmovně Říšské rady, od roku 1868 jako její viceprezident a od roku 1871 byl prezidentem rady. V letech 1873, 1875, 1879 a 1891 byl on presidentem delegace při jednání o rakousko-uherském vyrovnání.

V tomto článku je použit překlad textu z článku Anton von Schmerling na německé Wikipedii.