Císařský rakouský řád Leopoldův

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Císařský rakouský řád Leopoldův
Österreichisch-Kaiserlicher Leopold-Orden
Odznak řádu Leopolda (IV. třída)

Odznak řádu Leopolda (IV. třída)

Základní info
Země původu: Rakousko a Rakousko-Uhersko
Vznik: 1808
Založil: František I.
Kategorie: všeobecný záslužný
Heslo: Integritati et Merito (Za bezúhonnost a zásluhu)
Počet tříd: 4
Odznak: zlatý tlapatý kříž s červeným smaltem a bílým okrajem převýšený císařskou korunou, ve středu je medailon s opisem řádového hesla na bílém pozadí a v samém centu medailonů jsou zlaté iniciály F.I.A. na červeném smaltu
Hvězda: stříbrná, osmihrotá a briliantující, na středu s miniaturou řádového odznaku
Stuha: červená s bílými okraji
Stuha

Císařský rakouský řád Leopoldův (německy Österreichisch-Kaiserlicher Leopold-Orden) bylo vysoké rakouské vyznamenání a rytířský řád, který byl založen roku 1808 císařem Františkem I. na památku jeho otce císaře Leopolda II.. Přestal být udělován s koncem monarchie roku 1918.

Historie řádu[editovat | editovat zdroj]

V době svého založení byl řád v rámci habsburské monarchie nejvíce demokratický, neboť mohl být za zásluhy udělen každému muži, bez ohledu na jeho stav, národnost či vyznání. Původně měl tři stupně – velkokříž, komandér a rytíř („malý kříž“, Kleinkreuz), ale roku 1901 byl přidán stupeň za velkokříž pod názvem „I. třída“, který byl udělován převážně cizím státním příslušníkům. Velmistrem řádu byl rakouský císař. Do roku 1884 bylo s udělením řádu spojeno v případě velkokříže udělení titulu tajného rady, s komandérským stupněm bylo možno dostat povýšení na svobodného pána a s rytířským stupněm bylo spojeno povýšení na dědičného rytíře. Roku 1860 byla zavedena možnost udělit řád s válečnou dekorací (Kriegsdekoration) za vojenské zásluhy a od roku 1916 bylo možno řád udělit „se skříženými meči“ za odvahu v boji. Řád mohl být udělen „s brilianty“ jako zvláštní výraz panovníkovy přízně.

Řád měl své úředníky, a to preláta, který sloužil slavnostní mši v řádový svátek první neděli po svátku Tří králů, kancléře který vystavoval dekrety a zastupoval řád, grefiera, který vedl řádový archiv a kroniku, pokladníka, herolda a kancelistu, který pomáhal ostatním.

Řád byl řazen v důstojnosti pod Královský uherský řád sv. Štěpána a nad Řád železné koruny. V době míru šlo o vysoké vyznamenání, nicméně v době války šlo o poměrně časté vyznamenání vysokých důstojníků. Posledním vyznamenaným byl Ernst hrabě von Silva-Tarouca, kterému císař Karel I. udělil řád jen několik hodin před svou abdikací.

Popis odznaku[editovat | editovat zdroj]

Řádový kříž byl zlatý, červeně emailovaný tlapatý kříž s bílým lemováním a zlatým okrajem. Uprostřed byl kruhový medailon, který měl na líci zlaté iniciály FIA (Franciscus Imperator Austriae) obtočené opisem řádového hesla INTEGRITATI ET MERITO (Za bezúhonnost a zásluhu), na rubu medailonu nápis OPES REGUM CORDA SUBDITORUM (heslo císaře Leopolda II. „Panovníkova moc spočívá na lásce poddaných“) obtočený zlatým vavřínovým věncem. Kříž byl zavěšen na rakouské císařské koruně. Řádová stuha byla červená s bílými okraji.[1][2]

Řádová hvězda byla stříbrná, s osmi paprsky a uprostřed byl řádový kříž. Válečná dekorace sestávala ze dvou zelených vavřínových ratolestí kolem koruny. Dekorace „s meči“ byla buď umístěna jako štítek na závěsné stuze, nebo dva zkřížené meče mezi rameny kříže.[2]

Třídy a způsoby nošení[editovat | editovat zdroj]

Řád byl původně udělován ve třech třídách. V roce 1901 byl přidána čtvrtá třída − I. třída s odznakem a menší hvězdou řádu.

  • Velkokříž velkokříž (velkostuha, hvězda a odznak na kolaně)
  • Odznak I. třída (odznak na velkostuze jiného barevného provedení, menší hvězda)
  • komandér (odznak na krční stuze)
  • Odznak rytíř (odznak zavěšený na stuze na prsou)[2]
Příklady nošení řádu na vojenské uniformě od nejnižší třídy po nejvyšší

Významní nositelé řádu[editovat | editovat zdroj]

Řádem byli například vyznamenáni básníci Franz Grillparzer (rytíř) a Johann Wolfgang Goethe (komandér) nebo cestovatelé Carl Weyprecht a Julius von Payer, objevitelé Země Františka Josefa (rytíř).[3] Mezi cizinci byl prestižním velkokřížem s brilianty vyznamenán například ruský ministr financí Sergej Witte.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha : Elka Press, 2006. 304 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 101 a 103. (česky) 
  2. a b c LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 125-126. (česky) 
  3. Řády a vyznamenání habsburské monarchie, s. 108.
  4. Řády a vyznamenání habsburské monarchie, s. 107.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gustav Adolph Ackermann, Ordensbuch sämmtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. (česky) 
  • Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Wien 1974
  • Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]