Josef Jungmann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Jungmann
Josef Jungmann
Josef Jungmann
Narození 16. července 1773
Hudlice
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 14. listopadu 1847 (ve věku 74 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Občanství Česko
Alma mater Univerzita Karlova
Povolání lexikograf, lingvista, básník a spisovatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratr Antonín Jan Jungmann
bratr Jan Jungmann
syn Josef Josefovič Jungmann
Hrob Josefa Jungmanna na Olšanských hřbitovech

Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, (16. července 1773 Hudlice [1]14. listopadu 1847 Praha) byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie.

Josef v letech 17841788 navštěvoval piaristické gymnasium v Berouně, odkud přešel do Prahy, roku 1792 absolvoval piaristské gymnázium v Panské ulici na Novém Městě. Dále studoval na filozofické fakultě pražské univerzity (1792–1795) filozofii. Později (do roku 1799) studoval také práva, ale studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel.

Od r. 1799 vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích, kde se roku 1800 oženil s Johannou Světeckou z Černčic (jeho žena byla poměrně zámožná). Od roku 1800 na tamním gymnáziu vyučoval češtinu, za což nepobíral plat, a byl tak prvním učitelem češtiny v Čechách a na Moravě. Jeho nástupcem tam pak byl Jan Jodl. Dnešní litoměřické gymnázium nese jeho jméno.

Roku 1815 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem Staročeského gymnázia. Od roku 1816 až do své smrti bydlel s rodinou v domě čp. 749/II v Široké ulici 32, která byla roku 1878 přejmenována na jeho počest na Jungmannovu ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal rektorem.

Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. 2. (preromantické) generace obrozenců.

Jungmann je pochován na Olšanských hřbitovech.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Zasloužil se o založení prvního českého vědeckého časopisu Krok. Skupinu obrozenců okolo něho se vytvořivší nazýváme dnes tzv. Jungmannovou básnickou a vědeckou školou (patřily sem všechny významné osobnosti české vědy a literatury té doby, např. František Palacký, Jan Evangelista Purkyně, František Ladislav Čelakovský atd.) S pomocí této (vědecké) skupiny se mu podařilo vydat své životní dílo: pětidílný Slovník česko-německý (120 000 hesel), který byl (po Dobrovského Zevrubné mluvnici české) druhým základním kamenem pro pozvolné ustanovení normy spisovné češtiny. Císař Ferdinand mu za vydání Slovníku udělil v roce 1839 Leopoldův řád, údajně jako prvnímu Čechovi vůbec.

Chtěl sestavit první českou velkou encyklopedii.[zdroj?] Je autorem první české romance - Oldřich a Božena.

Po objevení rukopisů královédvorského a zelenohorského obhajoval jejich pravost, i když je pravděpodobné, že si byl vědom, že tyto dokumenty pravé nejsou.[zdroj?]

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

  • Rozmlouvání o jazyce českém – jedná se o dvě statě v časopise Hlasatel český, kde vyjádřil jakýsi kulturní program své generace. V tomto díle spolu rozmlouvá v podsvětí současný Čech a Němec s Čechem veleslavínské doby. Jungmann vyzdvihuje kvalitu veleslavínské češtiny a ostře kritizuje češtinu své doby. Čech mluví špatně a nesrozumitelně, poloněmecky. Němec kritizuje Čechy za napodobování němčiny. Jde o dialog stoupenců a odpůrců národních snah. Objevuje se zde myšlenka, že Čech není každý obyvatel této země, ale pouze ten, kdo mluví česky.

Vědecké publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Nepředsudné mínění o prosodii české – nevydáno, napsal pro své přátele po překladu Miltonova Ztraceného ráje, upozornil zde na problémy s dodržováním mluvnice Josefa Dobrovského. Jeho přátelé na jeho snahu nijak nereagovali.
  • Slovesnost – teorie literatury, líčí zde bohatství české literatury od Husa. Jde o slohovou čítanku.
  • Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka (1825) – bývá používán zkrácený název Historie literatury české. Toto dílo vychází z díla Dobrovského, jde o soupis všech tehdy známých českých literárních památek. Dělí ji na šest dílů:
    1. Od počátku až po vymření Přemyslovců (1306)
    2. 1306 – až do Husa
    3. Od Husa po rozšíření knihtisku
    4. Od rozšíření knihtisku do přemožení nekatolické strany
    5. Od přemožení nekatolické strany do zavedení němčiny do škol a úřadů
    6. Od zavedení němčiny do škol a úřadů do své doby
  • Slovník česko-německý (vydáván 18341839) – pět dílů, přibližně 120 000 hesel

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny, např.:

V těchto překladech se snažil o rozvoj češtiny, netvořil však slova bez pravidel (snažil se dodržovat zásady J. Dobrovského), ale vyhledával tato slova z příbuzných slovanských jazyků a ta pak počešťoval. Snažil se o maximální přesnost překladů. Zpravidla k překladům připojoval hesláře slov, které vytvořil, aby jednak zjednodušil četbu a jednak napomohl všeobecnému přijetí novotvarů.

Vyobrazení Josefa Jungmanna[editovat | editovat zdroj]

plastiky[editovat | editovat zdroj]

  • Pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek, bronz, podstavec Antonín Barvitius, Praha 1873
  • Návrh na pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek, zlacená sádra, Praha kolem 1870, Národní muzeum
  • Návrh na pomník sedícího spisovatele, Ludvík Šimek (varianta), patinovaná sádra, Praha kolem 1870, Muzeum hl.m. Prahy
  • Návrh na pomník stojícího spisovatele, Bohuslav Schnirch, miniatura, patinovaná sádra, Praha; Národní muzeum
  • Poprsí - portrét v nadživotní velikosti pro Panteon Národního muzea
  • Pomník v podobě gotické věže s poprsím J.J. v životní velikosti před rodným domem v Hudlicích, železná litina;

obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Machek: Polopostava, olejomalba na plátně; Národní muzeum
  • Anonym podle Antonína Machka: Polopostava
  • Skica k portrétu, kresba na papíře
  • Jubilejní portrét, litografie

medaile, plakety a mince[editovat | editovat zdroj]

  • Medaile k odhalení pomníku v Praze
  • Medaile ke 100. výročí narození, Václav Kříž, Praha 1873
  • Medaile ke 100. výročí narození, J. Kvasnička
  • Medaile k odhalení pomníku ve Volovicích, 1873
  • Medailon pamětní Národopisné výstavy českoslovanské v Praze, Hořovice 1895
  • Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke sjezdu Spolku českých vysloužilců a k oslavám 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke 125. výročí narození v Hudlicích, V. Šmakal 1899
  • Medaile ke 200. výročí narození
  • Plaketa pamětní jednostranná, Praha 1910
  • Pamětní padesátikorunová mince k 200. výročí narození, Praha 1973

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 298–300.  
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 122–124.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 232–254.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 580–586.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 183–184.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 211–212.  
  • SAK, Robert. Josef Jungmann : život obrozence. Praha : Vyšehrad, 2007. 313 s. ISBN 978-80-7021-890-7.  
  • VONDRA, Roman. Osobnosti české minulosti: Josef Jungmann (1773–1847). Historický obzor: časopis pro výuku dějepisu a popularizaci historie, 2012, 23 (1–2), s. 39-42. ISSN 1210-6097.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektoři Karlovy univerzity
Předchůdce:
Antonín Jan Jungmann
1840
Josef Jungmann
Nástupce:
Antonín Karel Mudroch