František Ladislav Čelakovský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Ladislav Čelakovský
Jan Vilímek - František Ladislav Čelakovský.jpg
Jan Vilímek, Portrét Františka Ladislava Čelakovského
Narození 7. března 1799
Strakonice České královstvíČeské království České království
Úmrtí 5. srpna 1852
Praha, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Pseudonym Marcian Hromotluk
Povolání básník, kritik, překladatel
Národnost česká
Státní příslušnost Rakouské císařství
Alma mater Univerzita Karlova (nedostudoval)
Žánr preromantismus
Významná díla Ohlas písní ruských,
Ohlas písní českých
Manžel/ka Marie Čelakovská
Bohuslava Rajská
Děti Ladislav Josef Čelakovský
Ludovika Čelakovská
Lidunka Čelakovská
Marie Čelakovská
Hedvika Čelakovská
Jaromír Čelakovský
Bohuslav Čelakovský
Anna Čelakovská
Příbuzní Ladislav František Čelakovský (vnuk)
Josef František Frič (švagr)
Logo Wikimedia Commons multimédia na Commons
Wikisource-logo.svg původní texty na Wikizdrojích
Wikiquote-logo.svg citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg seznam titulů v katalogu NK ČR

František Ladislav Čelakovský (7. března 1799 Strakonice[1]5. srpna 1852 Praha) byl český básník národního obrození, kritik a překladatel; v mimořádných případech používal pseudonym Marcián Hromotluk.

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl synem strakonického tesaře. Od roku 1812 studoval nižší gymnázium v Českých Budějovicích, poté přestoupil na gymnázium v Písku. Po jeho absolvování studoval filosofii v Praze, pro finanční problémy byl nucen přestoupit na lyceum v Českých Budějovicích, odkud byl vyloučen (za četbu Husových děl). Pokračoval pak ve studiu v Linci a v Praze. Spíše než povinným předmětům se věnoval cílevědomému jazykovému a literárnímu sebevzdělávání; závěrečné univerzitní zkoušky v roce 1822 nedokončil.

Živil se jako vychovatel (do r. 1829) a překladatel.

Roku 1830 dostal nabídku z Ruska, aby spolu s P. J. Šafaříkem a V. Hankou v Petrohradě založili a řídili slovanskou knihovnu. F. L. Čelakovský byl ochoten tento úkol přijmout, ale F. Palacký mu zařídil penzi u knížete Kinského. Stal se soukromým vychovatelem a později korektorem Časopisu pro katolické duchovenstvo.[2]

Od roku 1833 byl redaktorem Pražských novin, jejichž přílohu Rozmanitosti proměnil (1834) na týdeník Česká Wčela, tento týdeník se brzy změnil na samostatný časopis. V novinách se snažil o politickou i kulturní výchovu čtenáře a jeho hlavním přínosem byla změna v přejímání zahraničních článků přímo z řady cizojazyčných novin, nejen z německých, jak to bylo doposud. V roce 1835 byl jmenován suplujícím profesorem české řeči a literatury na pražské univerzitě. V Pražských novinách uveřejnil 26. listopadu 1835 výhrůžku ruského cara Nikolaje I. k porobeným Polákům, že při sebemenším pokusu o revoluci nechá Varšavu zcela zpustošit, s dovětkem, že takto před 400 lety mluvili tatarští chánové k ruským knížatům.[3] Po stížnosti ruského vyslance ve Vídni Pražským novinám na komentář Čelakovského vůči carovi (nepřímo ho označil za svévolného tyrana)[4] byl odvolán jak z jejich redakce, tak z místa profesora. Od r. 1838 působil jako knihovník v rodině Kinských. Ve Vratislavi se stal (1841) profesorem slovanské literatury a působil tam až do roku 1849, kdy stejnou funkci získal na pražské univerzitě.

Jeho druhá manželka Antonie Reisová (Bohumila Rajská), byla sestrou Johanny Reisové, manželky Josefa Františka Friče.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Socha Čelakovského ve Strakonicích

Literární působení Čelakovského, zahájené na počátku 20. let, vyrůstalo z humánně pojatých národních a slovanských ideálů, z estetických zásad preromantismu a z konkrétních podnětů Jungmannova kulturního programu, jejž Čelakovský svým dílem tvořivě obohacoval. Měl zvláštní schopnost pronikat do vnitřního smyslu i tvárných principů básnických děl a kriticky vnímat umělecké zkušenosti národní i cizí literatury.

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Smíšené básně (1822), lyrika, rozšířeno 1830 pod názvem Kvítí,
  • Dennice, aneb Novoročenka na rok 1825 (1825), almanach, společně s Josefem Chmelou, obsahuje původní i přeloženou poezii,
  • Padesátka z mé tobolky (1837), padesát epigramů reagujících na soudobé společenské dění, zcenzurováno, znovu vydáno až 1918,
  • Růže stolistá (1840), poslední básnická sbírka, obsahuje 100 krátkých básní
  • Spisův básnických knihy šestery (1847), souborné vydání jeho básní, které sám uspořádal. Obsahuje knihy: Růže stolistá, Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých, Smíšené básně, Epigramy a Antologie.

Ohlasová poezie[editovat | editovat zdroj]

Je to umělá literární tvorba související s preromantickým obdivem k folklóru. Využívá postupy ústní lidové slovesnosti a napodobuje ji. První ohlasové pokusy v české poezii nepocházejí od Čelakovského, ale teprve v jeho rukou se vzor lidové slovesnosti stal zdrojem vysokých básnických hodnot.

  • Ohlas písní ruských (1829) – epická básnická sbírka čerpající z ruských bylin. Hrdinou je bohatýr, tj. mladý, krásný muž, který vyniká odvahou; často byli až nadpřirození. Bohatýři bojují na straně obyčejných lidí proti zlu, reprezentovanému nájezdníky (Tatary) nebo i nadpřirozeným protivníkem (čaroděj, příšera). Byliny vznikaly v době tatarských nájezdů na Rusko (kolem r. 1400). Ohlasy jsou postaveny na hrdinské epice a skutečných činech. Bohatýr ve velké většině případů vítězí. U bylin je typický obrácený slovosled, stupňování sloves ke znásobení děje, používají se přechodníky a ustálené výrazy (kalená střela). V některých případech Čelakovský zpracovl motiv z původních bylin: např. Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič, jindy si bohatýra i jeho příběh sám vymyslel: Ilja Volžanin. Vedle hrdinské epiky se ve sbírce vyskytují i satirické nebo komické básně, např. bajka Velký ptačí trh.
  • Ohlas písní českých (1839) – lyrická básnická sbírka. Nejedná se o hrdinskou poezii, ale spíše o satiru, lyriku a milostnou poezii. Používá mnohem prostší verše. Opakováním sloves zdůrazňuje děj, opakují se výrazy. K umělecky nejzdařilejším epickým básním této sbírky patří známá balada Toman a Lesní panna. Někeré básně z této sbírky (např. Táhne mračno proti mračnu, Je to chůze po tom světě) později zlidověly.

Odlišnost ruské a české lidové poezie charakterizoval Čelakovský srovnáním krajiny obou zemí: ruskou lidovou poezii přirovnal k rozsáhlým hvozdům, mohutným řekám a jezerům, českou pak k drobným lesíkům, říčkám a potůčkům.

Lidová slovesnost[editovat | editovat zdroj]

  • Slovanské národní písně
  • Litevské národní písně (1827), výbor ze sbírky Dainos oder Litthauische Volkslieder od Ludwiga Resy z roku 1825.
  • Mudrosloví národa slovanského v příslovích (1852), sbírka slovanských přísloví, poprvé jsou odlišována přísloví a pořekadla. Jednotlivá přísloví zpracovává a porovnává. Tento soubor obsahuje na 15 000 záznamů tematicky seřazených tak, aby z nich vyplývala soustava tradiční životní filosofie Slovanů. Citaci přísloví doprovází Čelakovský případnými překlady a občas i stručnými poukazy ke zvykům nebo pověstem, k nimž se poutá smysl jednotlivých obrazných rčení. Připojena je sbírka českých národních pořekadel. Velkou nevýhodou tohoto díla je, že není opatřeno rejstříkem. K tomuto dílu patří (ačkoliv nebyla součástí díla) jeho Rozprava o slovanských příslovích uveřejněná v Muzejníku, která tvoří jakýsi úvod tohoto díla.

Vědecká literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vocabularia linguae Polabicae quae exstant omnia colegit Čelakovský (Slovník polabských Slovanů), rukopisný slovník z roku 1827. Čelakovský chtěl vydat všeslovanský slovník, ale nakonec zpracoval pouze polabské Slovany.
  • Dodatky ke slovníku Josefa Jungmanna (1851),

Posmrtně Matice česká vydala jeho univerzitní přednášky:

  • Čtení o srovnávací mluvnici slovanské (1853),
  • Čtení o počátcích dějin vzdělanosti a literatury národův slovanských (1877).

Učebnice[editovat | editovat zdroj]

  • Česká dobropísemnost anebo nejsnadnější způsob naučiti se česky dobře psáti (1839),
  • Krátká mluvnice německého jazyka (1840),
  • Všeslovanské počáteční čtení, čítanka, dva díly:
    • Z písemncitví polského (1850),
    • Z písemncitví ruského (1852),
  • Malý výbor z veškeré literatury české (1851), toto dílo bylo pravděpodobně zamýšleno jako učebnice, ale stal se z něj velmi populární přehled české literatury.
  • České čítací knihy (1852), tři díly čítanek pro gymnázia napsané na žádost hraběte Leopolda Lva Thuna-Hohensteina, tehdejšího ministra školství.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Překládal z němčiny, angličtiny a latiny.

Pomník na Olšanech

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Jméno Františka Ladislava Čelakovského bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc : ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Čelakovský František Ladislav, s. 47.  
  3. http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7145875
  4. BERÁNKOVÁ, Milena. Český periodický tisk do roku 1918. Praha : Novinář, 1981. S. 69 – 89.  
  5. http://www.muzeumbn.cz/rejstrik-okolo-bn-2/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 95–96.  
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 41–47.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 282–306.  
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha : Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 424–430.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha : Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 65–66.  
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk; VEČERKA, Radoslav. Česká slavistika v prvním období svého vývoje do počátku 60. let 19. století. 1. vyd. Praha : Historický ústav, 1995. 393 s. ISBN 80-85268-41-8. S. 273–274, 329–330, 340–341, 352.  
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 10. sešit : Č–Čerma. Praha : Libri, 2008. 503–606 s. ISBN 978-80-7277-367-1. S. 569–570.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Díla online[editovat | editovat zdroj]

  • ČELAKOVSKÝ, František Ladislav. Ohlas písní ruských. Ohlas písní českých. Ilustrace Mikoláš Aleš. Praha : Státní nakladatelství dětské knihy, 1954. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu