Josef František Frič
| syn | Josef Václav Frič |
|---|---|
| syn | Antonín Frič |
| syn | Karel Frič |
| syn | Václav Frič |
| syn | Vojtěch Frič |
| vnuk | Jan Ludvík Frič |
| vnuk | Josef Jan Frič |
| vnuk | Alberto Vojtěch Frič |
Josef František Frič (6. března 1804 Slaný - 21. května 1876 Praha) byl český vlastenec, advokát a politik.
Narodil se v zámožné měšťanské rodině ve Slaném, kde absolvoval piaristické gymnázium, pak vystudoval práva na pražské univerzitě, roku 1827 získal doktorát a stal se úspěšným advokátem, od roku 1837 i zemským. Od roku 1848 na univerzitě také přednášel soudní právo a překladem Soudního řádu i zavedením češtiny k soudu se významně přičinil o vznik české právní terminologie. V roce 1848 byl členem konzervativního Svatováclavského výboru a podílel se na formulaci jeho peticí, navrhl novou ústavu a zřízení pro město Prahu. V červnu 1848 byl zvolen poslancem Zemského sněmu a měl kandidovat do Říšského sněmu. Byl však zatčen a vězněn na Hradčanech, po propuštění roku 1849 byl obhájcem Karla Havlíčka Borovského a věnoval se hlavně městské politice. Už od roku 1842 byl pokladníkem Matice české a prvním starostou Měšťanské besedy. Roku 1861 byl jmenován profesorem práva, roku 1862 zvolen děkanem Právnické fakulty. Od roku 1851 byl členem městského zastupitelstva a v letech 1861-1869 členem Městské rady a Zemského sněmu.
