France Prešeren

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
France Prešeren na obraze Ivana Grohara.

France Prešeren, narozen jako Franc Ksaver Prešeren, (3. prosince 1800 Vrba8. února 1849 Kranj) byl slovinský básník a právník.

Řadí se k největším slovinským básníkům. Část jeho básně Zdravljica, napsaná roku 1844 jsou slova státní hymny Slovinské republiky. Narodil se v selské rodině. Po dosažení diplomu na vídeňské právnické fakultě, kde pracoval jako právník. Tady vznikla většina jeho básní, při kterých ho během svého života usměrňoval Matija Čop. Prešeren se stal prvním Slovincem, který kvalitou svého psaní mohl dobývat Evropu. V této době procházel Evropou romantismus.

Život[editovat | editovat zdroj]

France Prešeren

Jeho životní cesta nebyla nejšťastnější, byl nešťastně zamilovaný do bohaté Julie, které věnoval Sonetni venec (1834) a jiné milostné básně. Jako básníkovi se mu za života nedostalo uznání, které by si zasloužil. V posledních letech života často propadal úzkosti, pití a nemocem. To zapříčinilo jeho předčasnou smrt.

Narodil se jako třetí dítě a první syn matce Mini a otci Šimonovi. Jejich statek byl vážený, proto Franceho, který už jako dítě ukazoval výjimečné nadání, poslali do školy. Matka si přála, aby z něj byl duchovní. Do školy začal chodit roku 1808 ke svému strýci (duchovní). Od roku 1810 začal navštěvovat lidovou školu v Ribnici. Po ukončení gymnázia v Lublani, pokračoval ještě 2 roky na tehdejší filozofii jako příprava na univerzitní studium. Potom odcestoval doVídně, kde si přál studovat právo. Ale ještě musel dokončit třetí ročník filozofie k studiu práva. Filozofii dokončil roku 1821 ve Vídni a následující rok se zapsal na právo.

Při výběru studia přišel do sporu s rodiči, protože si matka přála, aby se stal duchovním. Na svém rozhodnutí trval, i když mu rodiče odmítli finanční podporu. Navzdory tomu se mu povedlo něco sehnat, byl Knaflův stipendista a také mu pomáhal strýc Josef. Také si vydělával jako domácí učitel. V době, kdy byl ve Vídni, přebíral díla mnohých básníků ze všech období a odrýval tím básnický svět. Na prázdniny se vracel domů. Roku 1824 se zamiloval v Lublani do dcery hostinského.

Pracovní a spisovatelské úspěchy[editovat | editovat zdroj]

První vydání Prešerenovy poezie z roku 1847.

Roku 1828 dokončil studia a v létě odcestoval na Moravu, potom se vrátil do Lublaně, když u právníka Leopolda Baumgartnera nastoupil do své první práce jako koncipient. Následující roky přijal ještě pracovní místo ve státním úřadě.

V Lublani navázal styky s profesorem Matijem Čopem, rodákem z Žirovnice. Byl nadevše vzdělaný, protože mluvil 19 jazyky. Roku 1832 se oženil s Němkou Khlunovou ze Štýrského Hradce, na kterou později zanevřel. Při této příležitosti vznikly Sonety nesreče. Stal se ústřední postavou sborníku Kranjska čbelica, která vyšla 5x: roku 1830, 1831, 1832, 1834 a 1848. Během čtvrtého vydání přišly těžkosti kvůli cenzuře, které vyvolaly janzenité v čele s Jernejem Kopitarem. Jejich spor byl kvůli různorodosti názorů na vývoj slovinské literatury.

Roku 1846 konečně schválena také jeho prosba - šestá v pořadí - na právnické místo. Tentokrát neprosil o kancelář v Lublani, ale o místo v Postojné nebo Kranji. Kraj se rozhodl, že ho umístí do Kranje, kam se přestěhoval ještě na podzim. Jako písaře zaměstnal syna Andreje Smoleho, hospodyni mu dělala sestra Katra. Měl hodně práce a jeho poezie se dobře prodávala.

Po březnové revoluci roku 1848 konečně mohl uveřejnit Zdravljici. Báseň vyšla v Bleiweisových Novicah, některé básně vydal ještě v posledním ročníku Kranjske čbelice. Prešernovy básnické výtvory shořely, byl z toho zatrpklý a rozčarovaný, objevily se také vážnější příznaky nemoci. Podle některých pramenů se měl pokusit o sebevraždu. Pomalu ulehával, měl cirhózu jater. Byl zadlužen a bez peněz, protože nevyužíval možnosti výdělku, které mu jako právníkovi nabízeli. V závěti přiznal své děti a zanechal jim skromný zbytek majetku.

France Prešeren zemřel ve čtvrtek 8. února 1849. Pohřbili ho 10. února v Kranji.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Básně[editovat | editovat zdroj]

Rukopis Prešerenovy básně Zdravljica, pozdější slovinské hymny
  • Dekletam (1827),
  • Gazele:
    • Al bo kal pognalo seme, kdor ga seje, sam ne ve,
    • Draga! vem, kako pri tebi me opravljajo ženice,
    • Kdor jih bere, vsak drugači pesmi sodi,
    • Med otroci si igrala, draga! lani - čas hiti,
    • Oči sem večkrat prašal, ali smem,
    • Pesem moja je posoda tvojega imena,
    • Žalostna komu neznana je resnica, de jo ljubim,
  • Glosa,
  • Kam?,
  • K slovesu,
  • Krst pri Savici, (1835), epická báseň
  • Mornar,
  • Nezakonska mati (1844),
  • Nova pisarija (1831),
  • Od železne ceste,
  • Pevcu,
  • Pod oknam,
  • Prošnja,
  • Prva ljubezen,
  • Sem dolgo upal in se bal,
  • Sila spomina,
  • Slovo od mladosti 1830,
  • Soldaška,
  • Strunam,
  • Ukazi,
  • V spomin Andreja Smoleta,
  • V spomin Matija Čopa,
  • V spomin Valentina Vodnika,
  • Zabavljivi napisi,
  • Zapušena,
  • Zdravljica (1844), úryvek z této básně se později stal textem slovinské hymny
  • Zgubljena vera,
  • Zvezdogledam.

Balady a romance[editovat | editovat zdroj]

  • Dohtar,
  • Hčere svet,
  • Judovsko dekle,
  • Lenora,
  • Neiztrohnjeno srce,
  • Orglar,
  • Povodni mož,
  • Prekop,
  • Ribič,
  • Učenec,
  • Turjaška Rozamunda,
  • Zdravilo ljubezni,
  • Ženska zvestoba.

Sonety[editovat | editovat zdroj]

  • Bilo je, Mojzes! tebi naročeno,
  • Dve sestri videle so zmoti vdane,
  • Je od vesel'ga časa teklo leto,
  • Kadar previdi učenost zdravnika,
  • Kupido! ti in tvoja lepa starka,
  • Marskteri romar gre v Rim, v Kompostelje,
  • Memento mori,
  • Na jasnem nebi mila luna sveti,
  • Ni znal molitve žlahtnič trde glave,
  • Očetov naših imenitne dela,
  • Oči bile pri nji v deklet so sredi,
  • Odprlo bo nebo po sodnem dnevi,
  • Sanjalo se mi je, de v svetem raji,
  • Sonetje nesreče:
    • Čez tebe več ne bo, sovražna sreča!,
    • Hrast, ki vihar na tla ga zimski trešne,
    • Komur je sreče dar bila klofuta,
    • O Vrba! srečna, draga vas domača,
    • Popotnik pride v Afrike pušavo,
    • Življenje ječa, čas v nji rabelj hudi,
  • Sonetni venec (1834), věnec sonetů:
    • Poet tvoj nov Slovencam venec vije,
    • Ran mojih bo spomin in tvoje hvale,
    • Iz sŕca svoje so kalí pognale,
    • Mokrócvetéče rož'ce poezije,
    • Iz krajov niso, ki v njih sonce sije,
    • Cel čas so blagih sapic pogrešvál,
    • Obdajale so utrjene jih skale,
    • Viharjov jeznih mrzle domačije,
    • Izdíhljeji, solzé so jih redile,
    • Jim moč so dale rasti neveselo,
    • Ur temnih so zatirale jih sile,
    • Lej! torej je bledó njih cvetje velo,
    • Jim iz oči tí pošlji žarke mile,
    • In gnale bodo nov cvet bolj veselo,
    • Magistrale,
  • Velika, Togenburg! bila je mera,
  • Vrh sonca sije soncov cela čeda,
  • Tak kakor hrepeni oko čolnarja,
  • Zabavljivi sonetje:
    • Al prav se piše kaшa ali kaſha,
    • Ne bod'mo šalobarde! Moskvičanov,
    • Apel podobo na ogled postavi,
  • Zgodi se včasih, de mohamedani.

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]