Ladislav Quis
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ladislav Quis (5. února 1846 Čáslav – 1. září 1913 Černošice) byl český spisovatel, básník a překladatel, představitel skupiny ruchovců.
Obsah |
[editovat] Život
Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře. Studoval nejprve akademické gymnázium v Praze a od roku 1863 gymnázium v Táboře (v době působení známého vlastence, pedagoga-ředitele Václava Křížka). Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem.
V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu (za nemocného Karla Sabinu), kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Ve městě se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží (1905) a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis.
[editovat] Dílo
Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky (1865) uveřejňoval v místním časopisu Tábor (první číslo časopisu Tábor bylo vydáno 30. dubna 1864 a potom vycházel až do roku 1941).
Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Kwěty, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch (I. a II.), Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva.
Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského (22 sešitů, 1902–1903). Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů (1898) a Erbenovy Kytice (1901).
[editovat] Poezie
- Z Ruchu – básnická sbírka (1872), 2. vyd. 1887
- Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek (1880)
- Ballady (1883); 2. vyd. 1898
- Třešně – veršovaná povídka (1884), 2. vyd. 1890
- Písničky (1887)
- Posvícenská mše (1900)
- Epigramy (1897)
[editovat] Próza
- Kniha vzpomínek (1902)
- Vzpomínky ze staré Prahy – výbor pořídili, k vydání připravili a vysvětlivkami opatřili Aleš Haman a Květoslava Neradová (1. vyd., Praha, Vyšehrad 1984)
[editovat] Překlady
- z díla J. W. Goetha: Balady (1892), Ifigenie v Tauridě (1894)
- F. Schiller: Marie Stuartovna (1891)
- Staroskotské balady (přeložil a napsal úvod, Praha, naklad. Otto, 1900)
- A. V. Kolcov: Básně (1892)
