Václav Hanka
Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič (podle ruského vzoru), (10. června 1791 Hořiněves – 12. ledna 1861 Praha) byl český spisovatel, jazykovědec a vysokoškolský pedagog.
Po vystudování gymnázia v Hradci Králové (1809) odešel studovat teologii do Prahy. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni.
Od roku 1819 působil ve Vlasteneckém muzeu (dnešní Národní muzeum). Od roku 1822 byl bibliotékařem muzea.
Přes odpor Františka Palackého prosadil reformu českého pravopisu (psaní v místo w, ou místo au), která se používá dodnes. Tato reforma vycházela z práce Josefa Dobrovského.
Obsah |
[editovat] Literární a vědecké dílo
Kromě vlastních veršů vydával i překlady lidové poesie ostatních slovanských národů a staré literární památky (pod názvem Starobylá skládanie). Věnoval se též práci filologické (slavistika).
[editovat] Poezie
- Dvanáctero písní
- Hankovy písně – rozšířené vydání Dvanáctera písní.
[editovat] Vědecká literatura
- Stará pověst o Strojmírovi a Griseldě
- Sbírka nejdávnějších latinsko–českých slovníků
- Přehled pramenů právních v Čechách
- Mluvnice čili soustava českého jazyka podle Josefa Dobrovského
- Slovanská mluvověda
- Petrohradská legenda o svatém Václavu
- České mince korunovační
[editovat] Překlady
- Krátká historie slovanských národů
- Prostonárodní srbská Musa do Čech převedenou – překlad srbských písní, překlad bývá považován za nekvalitní
- Dějiny české v kamenopisně vyvedených obrazech (1824) – průřezový pohled na české dějiny tvořený složkou grafickou (litografie Antonína Machka) a složkou textovou (komentář Hankův)
- Krakováčky, aneb písně národní polské
[editovat] Padělky
Dnes je Václav Hanka znám především jako pravděpodobný padělatel několika „prastarých“ českých rukopisů.
V roce 1816 nalezl Hankův přítel, básník Josef Linda, tzv. Píseň Vyšehradskou – milostnou báseň údajně z 13. století. O rok později, 16. září 1817, nalezl Hanka rukopis básní údajně ze 13. století, který byl podle místa nálezu (Dvůr Králové) nazván Rukopis královédvorský. V roce 1818 byl na zámku v Zelené Hoře u Nepomuku nalezen rukopis označovaný jako Libušin soud (dnes známější pod názvem Rukopis zelenohorský) údajně z 8. až 10. století. V roce 1819 nalezl univerzitní knihovník J. V. Zimmermann tzv. Píseň milostnou krále Václava. Roku 1827 byly nalezeny (opět za Hankovy asistence) staročeské glosy v Mater Verborum.
Dnes jsou všechna tato díla spolu s několika dalšími Hankovými údajnými nálezy považována většinou badatelů za padělky, které vytvořil Hanka společně s Josefem Lindou, a případně i dalšími spolupracovníky (někdy se mluví o Františku Horčičkovi , Václavu Aloisi Svobodovi či Josefu Jungmannovi). Spor o rukopisy, v němž se měla jednoznačně dokázat pravost či nepravost těchto textů, byl jedním z nejvýznamnějších problémů v historii české literatury a dodnes není zcela ukončen.
[editovat] Zajímavost
Jméno Václava Hanky bylo umístěno pod okny Národního muzea v Praze spolu s mnoha dalšími, viz Dvaasedmdesát jmen české historie.
[editovat] Odkazy
[editovat] Literatura
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha : Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8.
- SRŠEŇ, Lubomír. Nevšední příběhy portrétů : Puchmajer, Sedláček, Hanka, Rajská, Němcová. Praha : Vyšehrad, 2011. 144 s. ISBN 978-80-7429-230-9.
