Rukopis zelenohorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
4. a 5. strana Rukopisu zelenohorského

Rukopis zelenohorský (RZ anebo LS jako Libušin soud) je literární text, který byl objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora. Tehdejší duchovní hraběte Colloredo-Mansfelda Josef Kovář dlouho nevěděl, co si má s těmi pergamenovými lístky počít. Nakonec je poslal inkognito do Prahy, protože jeho nadřízený Colloredo-Mansfeld nebyl zrovna nakloněn české věci. Ve stejném roce, na svátek svaté Ludmily, Václav Hanka se svým přáteli objevil v děkanském kostele ve Dvoře Králové další text - [(Rukopis Královédvorský)]. V Praze se posléze oba svazky dostaly do rukou Josefa Dobrovského, patriarchy naší slavistiky a jazykovědy, který je odmítl jako falzum a matlaninu. Tak vlastně začal rukopisný spor. V roce 1822 byl rukopis poprvé veřejně publikován v časopise Krok. Dnes je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Obsahuje fragment básně Sněmy a báseň Libušin soud s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší. Tento soud měl dokládat demokratický ráz slovanské společnosti v době před přijetím křesťanství. Skladby mají pocházet z přelomu 8. a 9. století; kdyby byly pravé, byly by tak nejstarší česky psanou památkou vůbec. V době národního obrození se RZ společně s Rukopisem královédvorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Rukopis tvoří dva pergamenové dvojlisty, tedy osm stran textu. Pergamen je hrubě opracován a je značně poškozen. Dvojlist má rozměry 22,4 × 16 cm.[1] Běžný text je psán železitoměďnatým inkoustem dnes modré barvy. Text je ozdoben třemi rumělkovými zelenými iniciálami a řadou červených rumělkových majuskulí. Dále se v textu hojně vyskytují červené miniové značky dodnes neznámého účelu. Rukopis má též pro snadnější čtení rumělkou provedené červené rubrikování dříků počátečních písmen jednotlivých slov, neboť je psán in continuo, bez mezer.

Spory o pravost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Spor o Rukopisy.

Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V roce 1886 se do nich významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk, který je považoval za padělky. Většinovým názorem je, že RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejvíce pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda. Někteří autoři dodnes zpochybňují důkazy o údajné nepravosti RZ.

Současný pohled na pravost rukopisů http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/historie-cs/162702-jen-kdyz-nejsi-hanka/

spisovatel Miroslav Ivanov (natočeno v roce 1998): Když to zkoumal Masaryk v letech 1886 a 1887, tak díky kolektivu, který shromáždil (jazykovědec Gebauer, historik Goll, estetik Hostinský a další), dokázal, že jsou Rukopisy falešné. Ovšem jedna věda, chemie, vpadla Masarykovi do zad. Chemici totiž prohlásili, že se Rukopisy chovají jako jiné středověké památky. A tím to končilo, spor nebyl uzavřen a obhájci rukopisů se stále dovolávali tohoto chemického soudu.

Jiří Urban, jednatel České rukopisné společnosti: Pokusy vysvětlit rozpor mezi vysokou estetickou hodnotou Rukopisů a Hankovou nedokonalostí a nízkou básnickou úrovní tím, že to vzniklo nějakou kolektivní spoluprací, trefně okomentoval Jan Neruda: "Dva mazalové se spojí a budou malovat jako Rafael." Poukázal tím na to, že stvořit umělecké dílo takovýmto způsobem nepřichází v úvahu. Kamil Bednář, známý překladatel z angličtiny, vážený básník, usiloval o přeložení Rukopisů do moderní češtiny. Také se mu to zdařilo, vyšlo to v roce 1961. Současně s tím napsal rozbor, v kterém se vyjádřil, že je velice obtížné, ba nemožné dokonale přeložit staročeský text do novočeštiny. A že ani nelze myslet na to, že by text Rukopisů byl složen novou češtinou a převeden do češtiny staré. Jde o opravdu významné stanovisko do renomovaného odborníka a je blízké i tomu, co víme od jiných básníků starší generace. Čech, Vrchlický, Neruda, Zeyer, tito všichni se vyjádřili, že by zdaleka nesvedli zbásnit něco takového, jako jsou Rukopisy.

Ukázka z textu[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtá strana rukopisu začíná svoláváním lechů na sněm.

po Radovan ot Kamena Mosta,
po Jarožir ot Bred vletorěčných,
po Strěžibor ot Sázavy ladny,
po Samorod se Mžě striebronosné,
po vsie kmeti, lechy i vladyky,
i po Chrudoš, i po Staglav, bratry
rozvaděma o dědiny otné.
Kda sě sněchu leši i vladyky
v Vyšegradě
prokní stúpi rozenia dle svégo.
Stúpi kněžna v bielestvúcí rízě,
stúpi na stól oten v slavně sněmě.
Dvě věglasně děvě
vyučeně věščbám Vítězovým,
u jednéj sú desky pravdodatné,
u vtoréj meč krivdy kárajúcí,
protiv ima plamen pravdozvěsten
i pod nima svatocúdná voda.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Popis rukopisu na manuscriptorium.com

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]