Rukopis zelenohorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
4. a 5. strana Rukopisu zelenohorského

Rukopis zelenohorský (RZ anebo LS jako Libušin soud) je literární padělek, který měl být údajně objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora, o rok později byl rukopis anonymně zaslán hraběti Františku Kolovratovi. V roce 1822 byl rukopis poprvé veřejně publikován v časopise Krok. Dnes je uložen v oddělení rukopisů a vzácných tisků Knihovny Národního muzea v Praze.

Obsahuje fragment básně Sněmy a báseň Libušin soud s námětem sporu bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví a jejich rozsouzení kněžnou Libuší. Tento soud měl dokládat demokratický ráz slovanské společnosti v době před přijetím křesťanství. Skladby mají pocházet z přelomu 8. a 9. století; kdyby byly pravé, byly by tak nejstarší česky psanou památkou vůbec. V době národního obrození se RZ společně s Rukopisem královédvorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Rukopis tvoří dva pergamenové dvojlisty, tedy osm stran textu. Pergamen je hrubě opracován a je značně poškozen. Dvojlist má rozměry 22,4 × 16 cm.[1] Běžný text je psán železitoměďnatým inkoustem dnes modré barvy. Text je ozdoben třemi rumělkovými zelenými iniciálami a řadou červených rumělkových majuskulí. Dále se v textu vyskytují hojně červené miniové značky dodnes neznámého účelu. Rukopis má též pro snadnější čtení rumělkou provedené červené rubrikování dříků počátečních písmen jednotlivých slov, neboť je psán in continuo, bez mezer.

Spory o pravost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Spor o rukopisy.

Prakticky od doby nálezu obou rukopisů se vedou spory o jejich pravost a autorství. V roce 1886 se do nich významně zapojil také Tomáš Garrigue Masaryk, který je považoval za padělky. Většinovým názorem je, že RZ nepochází ze středověku, ale jedná se o účelová falza z doby národního obrození. Za jejich nejvíce pravděpodobné autory jsou považováni Václav Hanka a Josef Linda. Někteří autoři dodnes zpochybňují důkazy o údajné nepravosti RZ.

Ukázka z textu[editovat | editovat zdroj]

Čtvrtá strana rukopisu začíná svoláváním lechů na sněm.

po Radovan ot Kamena Mosta,
po Jarožir ot Bred vletorěčných,
po Strěžibor ot Sázavy ladny,
po Samorod se Mžě striebronosné,
po vsie kmeti, lechy i vladyky,
i po Chrudoš, i po Staglav, bratry
rozvaděma o dědiny otné.
Kda sě sněchu leši i vladyky
v Vyšegradě
prokní stúpi rozenia dle svégo.
Stúpi kněžna v bielestvúcí rízě,
stúpi na stól oten v slavně sněmě.
Dvě věglasně děvě
vyučeně věščbám Vítězovým,
u jednéj sú desky pravdodatné,
u vtoréj meč krivdy kárajúcí,
protiv ima plamen pravdozvěsten
i pod nima svatocúdná voda.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Popis rukopisu na manuscriptorium.com

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]