František Antonín Kolovrat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Antonín Libštejnský z Kolovrat
Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky.jpg

Ve funkci:
1811 – 1826
Panovník František I.
Předchůdce Josef František Wallis
Nástupce Karel Chotek

Narození 31. leden 1778
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 4. duben 1861
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Národnost Čech
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické

František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský (německy Graf Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky, 31. ledna 1778 Praha4. dubna 1861 Vídeň) byl český šlechtic a rakouský státník, jenž byl umírněným liberálem oproti stoupencům knížete Metternicha na Vídeňském kongresu, ačkoli oba dva zastupovali rakouského císaře. Hrabě Kolovrat byl členem Císařské rady císaře Ferdinanda I., rytířem Řádu zlatého rouna a posledním mužským příslušníkem libštejnské větve Kolovratů. Patřil k zakladatelům Národního muzeamecenášům české vědy.

Život[editovat | editovat zdroj]

Hrabě Kolovrat-Libštejnský pocházel z rodu vysoké české šlechty a od svých třiceti let se angažoval v zemské politice. Byl zprvu pražským hejtmanem a v letech 18071810 policejním hejtmanem. Od roku 1811 do roku 1826 byl nejvyšším purkrabím pražským, tedy rakouským místodržícím v Čechách. Oženil se se Sidonií, hraběnkou z Clary-Aldringen. Kromě rodné němčiny zčásti zvládl český jazyk, ale nemluvil jím. Přesto byl zemským patriotem a obdivovatelem i mecenášem české vědy a kultury. Stal se dokonce prezidentem Královské české společnosti nauk. Zejména v letech 18091826 podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození. Vstoupil mezi členy kruhu aristokratů - zemských vlastenců, kteří roku 1818 pod vedením Kašpara Šternberka, Františka Josefa ze Šternberka a Manderscheidu a za účasti Františka Klebelsberga a Jana Norberta z Neuberka založili Vlastenecké muzeum v Praze.

František Antonín ve státní službě nebyl pouze českým provinčním úředníkem, nýbrž za císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl také finančním a vládním odborníkem celé monarchie.

Když byl v roce 1826 odvolán ze svého postu státního místodržícího, učinil jej císař František I. novým státním ministrem. Hrabě František Antonín měl tímto aktem vedení vnitropolitického osudu Rakouska téměř zcela ve svých rukou. V této době nacházel stále více porozumění pro umírněný liberalismus, který však byl trnem v oku státnímu kancléři, knížeti Metternichovi. František Antonín byl od 12. prosince 1836 až do Březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference. Jako liberálně orientovaný politik byl kompetentním pro vnitřní politiku a finance.

Když císař František I. roku 1835 zemřel, převzal rakouský trůn jeho duševně zaostalý syn jako Ferdinand I. Ferdinandova intronizace se konala v témže roce, přičemž oba státníci, Metternich i Kolovrat-Libštejnský ihned převzali společnou vládu. Avšak rozdíly v názorech mezi kancléřem a ministrem, které stále znovu vyvstávaly na státních setkáních, přivedly vnitřní politiku Rakouska do potíží. Císař proti tomu byl bezmocný a rozdíly v názorech obou mužů byly nakonec určující pro období před březnem 1848.

Klidnější období nastala teprve když byl kníže von Metternich během Březnové revoluce 1848/49 kvůli svému stoicko-konzervativnímu postoji svržen. Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl umírněný liberál, a proto účinně zapadal do doby předbřeznové (tzv. Vormärz) a zastával názor, že císařství potřebuje ústavu. Od 20. března do 19. dubna roku 1848 bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium, v jehož čele stanul hrabě František Antonín a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie. Ačkoli svého cíle – zavést v Rakousku konstituční monarchii – hrabě Kolovrat-Libštejnský dosáhl, nebyla tato dlouhodobě udržitelná a poté, kdy císař abdikoval a jeho nástupce, František Josef I., převzal vládu a novým ministerským předsedou jmenoval Felixe knížete ze Schwarzenbergu, byla vystřídána neoabsolutismem.

Hrabě Kolovrat-Libštejnský v sedmdesáti letech v prosinci 1848 opustil své úřady, aby se mohl věnovat správě svých statků. Byl nadále aktivním činitelem Národního muzeaPraze, jemuž také věnoval svou knihovnu a sbírku minerálů. Také se zasloužil o vybudování Mostu císaře Františka I.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky ve Wikimedia Commons

Portréty[editovat | editovat zdroj]

  • Johann Nepomuk Ender: Portrét polofigury F.A.Kolowrata jako ministra, s Řádem Zlatého rouna; olejomalba na plátně; Nároní muzeum v Praze
  • Ferdinand Karl Theodor von Lütgendorf (1785-1858): Portrét; lept, 1820, Vídeň

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Josef: Národní museum a naše obrození, Praha 1921
  • MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čecách, na Moravě a ve Slezsku od Bíle Hory do současnosti. Praha Argo 2008, díl I., s. 480-481.
  • Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005.
Předsedové ministerské rady
Předchůdce:
1848
František Antonín Kolovrat
Nástupce:
Karl Ludwig von Ficquelmont