František Antonín Kolovrat
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Antonín hrabě Kolovrat-Libštejnský (německy Graf Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky) (31. ledna 1778, Praha - 4. dubna 1861, Vídeň) byl český šlechtic a rakouský státník, jenž byl umírněným liberálem oproti stoupencům knížete Metternicha na Vídeňském kongresu, ačkoli oba dva zastupovali rakouského císaře. Hrabě Kolovrat byl členem Císařské rady císaře Ferdinanda I.. Byl také rytířem řádu Zlatého rouna.
Hrabě Kolovrat-Libštejnský pocházel z rodu vysoké české šlechty a proto byl, jelikož byl rakouským úředníkem zastupujícím Čechy, jmenován nejvyšším purkrabím Prahy. Tento úřad odpovídal titulu rakouského zemského zástupce v Čechách. Po celý svůj život byl velikým obdivovatelem a mecenášem české kultury, jejíž prudký rozvoj započal v letech 1809–1826. Podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození se u hraběte Kolovrata setkalo s přízní. František Antonín ovšem nebyl pouze českým provinčním úředníkem, nýbrž za císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl naprostým finančním a vládním odborníkem.
Když byl v roce 1826 odvolán ze svého postu státního místodržícího, učinil jej císař František I. novým státním ministrem. Hrabě František Antonín měl odteď vedení vnitropolitického osudu Rakouska téměř zcela ve svých rukou. V této době nacházel stále více porozumění pro umírněný liberalismus, který však byl trnem v oku státnímu kancléři, knížení Metternichovi. František Antonín byl od 12. prosince 1836 až do Březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference. Jako liberálně orientovaný politik byl kompetentním pro vnitřní politiku a finance.
Když císař František I. roku 1835 zemřel, převzal rakouský trůn jeho duševně zaostalý syn jako Ferdinand I. Ferdinandova intronizace se konala v témže roce, přičemž oba státníci, Metternich i Kolovrat-Libštejnský ihned převzali společnou vládu. Avšak rozdíly v názorech mezi kancléřem a ministrem, které stále znovu vyvstávaly na státních setkáních, přivedly vnitřní politiku Rakouska do potíží. Císař proti tomu byl bezmocný a rozdíly v názorech obou mužů byly nakonec určující pro období před březnem 1848.
KLidnější období nastala teprve když byl kníže von Metternich během Březnové revoluce 1848/49 kvůli svému stoicko-konzervativnímu postoji svržen. Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl umírněný liberál a proto učinně zapadal do doby Vormärzu a zastával názor, že císařství potřebuje ústavu. Od 20. března do 19. dubna roku 1848 bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium v jejímž čele stanul hrabě František Antonín a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie. Nicméně jeho legislatura trvala pouze několik týdnů, do doby, kdy císař abdikoval a jeho nástupce, František Josef I., převzal vládu a novým ministerským předsedou jmenoval Felixe knížete ze Schwarzenbergu. Nicméně svého cíle - zavést v Rakousku konstituční monarchii - hrabě Kolovrat-Libštejnský dosáhl. Poté jeho politická kariéra pozvolna odeznívá bez jakýchkoli dalších senzací.
Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl předsedou českého královského spolku vědců a zakladatelem Národního muzea v Praze, jemuž také věnoval svou knihovnu a sbírku minerálů .
