Řád sv. Ondřeje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Řád svatého Ondřeje
Орден Святого апостола Андрея Первозванного
Odznak řádu na řetězu a řádová hvězda

Odznak řádu na řetězu a řádová hvězda

Základní info
Země původu: Ruské impérium
Vznik: 1698/1699
Založil: Petr I. Veliký
Kategorie: civilní za zásluhy o stát
Heslo: Za víru a věrnost
Počet tříd: 1
Odznak: zlatý dvojhlavý orel v černém smaltování uprostřed ondřejský kříž s ukřížovaným sv. Odřejem v modrém smaltu
Hvězda: osmicípá hvězda ve stříbře
Stuha: světle modrá
Stuha

Řád svatého apoštola Ondřeje Prvozvaného (rusky Орден Святого апостола Андрея Первозванного), zkráceně také Řád svatého Ondřeje (Орден Святого Андрея) byl nejvyšší ruský řád udělovaný v letech 1698/9 až 1917. Řád byl založen carem Petrem I. Velikým jako první ruské vyznamenání západního typu.[1] Po roce 1917 se stal rodinným řádem dynastie Romanových.[1] Neoficiálně jej obnovila v roce 1988 ruská pravoslavná církev. V roce 1998 byl řád znovu založen jako nejvyšší vyznamenání Ruské federace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád sv. Ondřeje byl založen carem Petrem I. Velikým po vzoru západoevropských řádů. Prvním vyznamenaným byl admirál a maršál Fjodor Alexejevič Golovin, kterému car udělil řád 10. března 1699. Později se řádem dekoroval sám Petr Veliký a řádem byl odměněn také Alexandr Danilovič Menšikov.[2] Petr Veliký řád neuděloval příliš často a nepovažoval za nutné stanovit přesný písemný statut řádu.[3]

Řádový statut byl vydán až později carem Pavlem I. v rámci dokumentu "Imperátorské stanovy pro ruské rytířské řády" z roku 1797.[4] K udělení tohoto řádu nebyly stanoveny žádné konkrétní podmínky. Jeho udělení záviselo plně na rozhodnutí vládnoucího ruského panovníka. Obecně se ale užíval k vyznamenávání vyšších státních úředníků a vojáků ve vysokých hodnostech. Podle Statutu o carské rodině měli na udělení řádu automaticky právo také všechna ruská velkoknížata při křtu. Knížata imperátorské krve řád získala po dovršení plnoletosti a knížata romanovské dynastie na základě rozhodnutí panovníka.[5] Nositel řádu byl v rámci ruského systému hodností (Tabulka hodností) roven III. třídě (tj. hodnost generál-poručíka nebo tajného rady).[6] V rámci hierarchického pořadí byl nositel řádu sv. Ondřeje roven nositelům dalších čtyř nižších ruských vyznamenání - řádu sv. Alexandra Něvského, řádu Bílého orla I. třídy, Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava I. třídy.[7] Řádový svátek se slavil 30. listopadu.[7]

Třídy a pravidla nošení[editovat | editovat zdroj]

Řád byl udělován pouze v jedné třídě s velkostuhou a hvězdou a nebo řetězem a hvězdou.[8]

Dvě verze nošení řádu Sv. Odřeje pro oficiální příležitosti. Zleva řetěz s hvězdou. Napravo velkostuha s hvězdou

Vzhled řádu[editovat | editovat zdroj]

Řádový odznak tvoří černě smaltovaný zlatý dvojhlavý orel, na němž je ve středu umístěn ondřejský kříž s postavou ukřížovaného sv. Ondřeje, patrona Ruska. Na konci každého ramena kříže jsou písmena v azbuce: C/A/П/P (Святой Андрей Покровитель России - Svatý Ondřej, Patron Ruska). Orel je převýšený korunkou.[8]
Hvězda řádu je osmicípá ve stříbře. V prostředním medailonu je vyobrazen dvojhlavý orel a kolem je páska s nápisem За веру и верность (Za víru a věrnost) na modrém podkladě. Výjimečně se udělovala hvězda provedená v briliantech[8]

Arcivévoda František Ferdinand d'Este s Řádem sv. Ondřeje na řetěze a v ruské uniformě.

Významní nositelé[editovat | editovat zdroj]

Nositelem řádu byla od konce 18. století podle Statutu o carské rodině automaticky všechna ruská velkoknížata z rodu Romanov-Holstein-Gottorp. Vedle toho byla řádem vyznamenávána ruská aristokracie a významná ruští vojevůdci.

Nositelem řádu byl například arcivévoda František Ferdinand d'Este nebo maršál Jan Josef Radecký z Radče.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 140. (česky) 
  2. Российские императорские и царские ордена: краткий исторический очерк, выдержки из орденских . статутов и правила ношения орденов / по поручению канцлера российских императорских и царских орденов. St.Peterburg : [s.n.], 1901. 93 s. S. 13. (rusky)  Dále jen Российские императорские и царские ордена.
  3. Российские императорские и царские ордена, s. 14.
  4. Российские императорские и царские ордена,s. 9.
  5. Российские императорские и царские ордена,s. 15-16.
  6. Российские императорские и царские ордена, s. 16.
  7. a b Российские императорские и царские ордена, s. 16.
  8. a b c Lobkowicz 1995, s. 141.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DUROV, V. A.. Ruská a sovětská vojenská vyznamenání. Praha : Naše vojsko, 2006. 103 s. ISBN 80-206-0839-7. Kapitola Ruská vojenská vyznamenání. (česky a anglicky) 
  • LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. (česky)