Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Symbol řádu

Řád sv. Štěpána, papeže a mučedníka (italsky Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire), zkráceně známý jako Řád sv. Štěpána je toskánský rytířský řád, založený r. 1561.

Řád byl založen Cosimem di Medici r. 1561, prvním velkovévodou Toskánským. Svolení k vzniku řádu udělil papež Pius IV. breve "Eximiae devotionis" a bulou "His, quae pro Religionis propagatione". Řehole řádu byla vybrána benediktinská, zasvěcení řádu bylo zvoleno na paměť bitvy u Montermula, která se stala na den sv. Štěpána, papeže.

Prvním velmistrem řádu byl sám Cosimo I., poté se stávali velmistry jeho následovníci na trůnu Toskánského velkovévodství. Řád je dodnes udělován a jeho současným velmistrem je arcivévoda Zikmud Habsburský, velkovévoda Toskánský.

Cílem řádu byl námořní boj s osmanskými Turky a s piráty ve Středomoří. Cosimovo bohatství bylo založeno na námořním obchodě, který byl Osmany i piráty poškozován. Cosimo dále potřeboval symbol jednoty mezi florentskou a sienskou šlechtou a v neposlední řadě vznik řádu dodal prestiž nově vytvořenému velkovévodství.

Prvním sídlem řádu byl ostrov Elba, odkud se rytíři přesídlili do Pisy, kde sídlí dodnes a kde se na náměstí piazza dei Cavalieri nachází chrám sv. Štěpána a řádový palác.

Galéra řádu v 17. stol.

V prvních letech rytíři bojovali spolu se Španěly proti Turkům a byli u obležení Malty r. 1565, a u bitvy u Lepanta r. 1571. Po r. 1640 se rytíři soustředili hlavně na obranu pobřeží a podporu Benátek v bojích proti Osmanům. Poslední vojenská operace řádu proběhla r. 1719 a poté velkovévoda Petr Leopold řád reorganizoval na vzdělávací instituci toskánské šlechty. Leopold poté, co se stal císařem, abdikoval z hodnosti toskánského velkovévody ve prospěch svého mladšího syna Ferdinanda III., zakladatele současné linie velkovévodů a velmistrů řádu. R. 1799 Ferdinand III. kapituloval před silami Francouzské republiky a vzdal se velmistrovství řádu. Řád přežíval v krátkodobém Etruském království. Roku 1814 bylo obnoveno velkovévodství pod Ferdinandem III. a r. 1815byl i obnoven řád dekretem Ripristinazione dell'Ordine dei Cavalieri di S. Stefano. Roku 1859 bylo Toskánsko dobyto Sardinským královstvím a řád byl rozpuštěn. Vzhledem k tomu, že se jedná o církevní a dynastický řád, toto rozpuštění není platné a řád dodnes existuje.

Členem řádu se může stát pouze aristokrat,římský katolík, starší 18 let a nepocházející z "heretické" rodiny. Výjimkou je členství pro hlavy států a členy královských rodin, kde je postačující jakékoliv křesťanské vyznání. V současnosti má řád kolem 80 rytířů a dam.


Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Kříž řádu sv. Štěpána
  • Maximilian Gritzner, "Handbuch der Haus-und Verdienstorden" Leipzig 1893
  • Gustav Adolph Ackermann, "Ordensbuch" Annaheim 1855
  • Stefano Sodi e Stefano Renzoni, La chiesa di S. Stefano e la piazza dei Cavalieri, collana Mirabilia Pisana, edizioni Ets, Pisa 2003
  • Rodolfo Bernardini, Il Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire, Ordine Dinastico- Familiare della Casa Asburgo Lorena, Pisa, 1990.
  • Licurgo Cappelletti, Storia degli Ordini Cavallereschi, ristampa anastatica, Sala Bolognese, 1981.
  • Luigi Cibrario, Descrizione storica degli ordini cavallereschi antichi e moderni, Napels 1894.
  • Franco Cuomo, Gli Ordini cavallereschi nel mito e nella storia, Rome 1992.
  • Raffaele Cuomo, Ordini Cavallereschi Antichi e Moderni, Vol. II, Napels, 1894.
  • Fabrizio Ferri, Ordini Cavallereschi e Decorazioni in Italia, Modena, 1995.
  • Insigne Sacro Militare Ordine di Santo Stefano Papa e Martire, Ruolo e Statuto, Pisa, 2002.
  • Pier Felice degli Uberti, Ordini Cavallereschi e Onorificenze, De Vecchi Editore, Milaan, 1993.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Order of Saint Stephen na anglické Wikipedii.

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu