Karel Chotek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karel Chotek z Chotkova
Karel Chotek 1869 Scheiwl.png

Ve funkci:
1826 – 1843
Panovník František I., Ferdinand V.
Předchůdce František Antonín Libštejnský z Kolovrat

Narození 23. červenec 1783

Vídeň, Rakousko

Úmrtí 28. prosinec 1868
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Národnost Čech, Rakušan
Choť Marie Berchtoldová
Vzdělání Karlo-Ferdinandova univerzita, Vídeňská univerzita
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické


Hrabě Karel Chotek (23. července 1783, Vídeň - 28. prosince 1868, Vídeň) byl významný rakouský úředník, guvernér tyrolský a nejvyšší český purkrabí, příslušník staročeského šlechtického rodu Chotků z Chotkova.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Karel Chotek studoval práva v Praze a ve Vídni. Svoji kariéru ve státní službě začal roku 1802 jako úředník při pražském guberniu. Postupně zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812).

Ke konci napoleonských válek se účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi a následně byl jmenován gubernátorem terstským (1816-1818). V této funkci se zasloužil o rozvoj Istrie: mimo jiné vystavěl v Terstu dům chudých, maják na pobřeží a nový vodovod; zřídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. V letech 1819-1824 působil jako tyrolský gubernátor a rovněž se zasazoval o rozvoj této země: založil tyrolské zemské muzeum Ferdinandeum (1823), zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl pojištění proti ohni a usiloval o povznesení školství. Roku 1824 byl ustanoven dvorním kancléřem a předsedou studijní dvorní kommise ve Vídni.

V letech 1826-1843 byl nejvyšším purkrabím českého království. Během svého působení aktivně organizoval rozsáhlou výstavbu a modernizaci infrastruktury v českých zemích, obzvláště v Praze. V tomto úřadě projevil mimořádnou iniciativu v úsilí o hospodářský rozvoj země. Jeho zásluhou byly pravidelně pořádány hospodářské výstavy, široce se rozvinula výstavba silnic, pod jeho patronací byla založena Jednota ku povzbuzení průmyslu v Čechách.

V Praze díky jeho iniciativě byly dlážděny ulice a náměstí, zaváděna kanalizace, stavěny nové společenské, zdravotní a charitativní budovy, zakládány veřejné sady a sázena stromořadí aj. Z jeho popudu byly v českých městech houfně ustavovány okrašovací komise, které měly za úkol provádět rozvoj měst podobně jako se tomu dělo v Praze. Na jeho počest byla roku 1870 důležitá pražská ulice na území Hradčan a Malé Strany, vybudovaná z jeho popudu v letech 1831-1832, pojmenována Chotkova silnice. Zasloužil se o výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841), vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až k hranicím.

Podporoval také řadu českých národních aktivit. Patřil k oněm několika českým šlechticům, které František Palacký považoval za věrné Čechy. Zároveň však dbal o naprostou věrnost habsburskému panovníkovi. Stál v čele příprav korunovace Ferdinanda V. českým králem a při následných oslavách obdržel 17. září 1836 spolu s třinácti dalšími šlechtici Řád zlatého rouna. Roku 1842 byl při příležitosti výročí čtyřiceti let vykonávání státní služby jmenován čestným občanem Prahy. Roku 1843 se vzdal úřadu purkrabího a stáhl se z veřejného života. Byl posledním českým purkrabím, po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně.

V roce 1841 koupil zámek Velké Březno a v letech 18421845 jej nechal přestavět podle plánů vídeňského stavitele Heinricha von Ferstela, aby tam prožil zbytek svého života.

Zemřel ve Vídni koncem roku 1868. Pohřben byl v rodinné hrobce v obci Valtířov nedaleko velkobřezenského zámku.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Karel Chotek se narodil ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka (1749-1824) a Marie Sidonie, hraběnky Clary-Aldringenové (1748-1824). Starším bratrem Karla Chotka byl Ferdinand Maria Chotek, čtvrtý arcibiskup olomoucký. Jejich otec Jan Rudolf byl v letech 1802-1805 nejvyšším pražským purkrabím a v této funkci se snažil o modernizaci Prahy - např. otevřel Stromovku veřejnosti. Později byl povolán do Vídně, kde zastával funkci konferenčního ministra.

Dne 15. července 1817 se Karel Chotek oženil s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic (1794-1878). Měli spolu šest synů, z nichž však otce přežili jen dva - Antonín (1822-1883) a Bohuslav (1829-1896). Vnučkou Karla Chotka byla Žofie Chotková, manželka Františka Ferdinanda d'Este.

Nejstarší česká daguerrotypie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší česká portrétní fotografie. Rodina nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem, 1839. Hrabě Chotek se sklání k manželce Marii, po jeho pravici stojí nejstarší syn Antonín, na levé straně syn Emanuel a před nimi, bokem k fotografovi, sedí nejmladší syn Bohuslav. [2]

Nejstarší dochovanou portrétní fotografií na českém území je daguerrotypie rodiny nejvyššího purkrabího Českého království hraběte Karla Chotka s doprovodem z roku 1839. Rodina se nechala vyfotografovat v Mnichově při své cestě po Evropě, kterou podnikla koncem října a začátkem listopadu 1839. Může se jednat také o jednu z nejstarších portrétních fotografií na světě, jelikož podrobnosti o daguerrotypii byly zveřejněny teprve v srpnu téhož roku. [3] [4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.usti-aussig.net/stavby/karta/nazev/115-hrobka-slechtickeho-rodu-chotku
  2. http://www.zamek-vbrezno.cz/nase-daguerrotypie/
  3. http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/nejstarsi-portretni-fotografie-v-cr-zachycuje-hrabeci-rodinu/489871&id_seznam=9244/
  4. Nejstarší portrétní fotografie v Čechách zachycuje hraběcí rodinu [online]. Ústí nad Labem: Agenturní zpravodajství, [cit. 2010-06-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LEDR, Josef. Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína. Kutná Hora : vlastním nákladem, 1886.  
  • VONDRA, Roman. Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína (1783-1868). Historický obzor, 2007, 18 (5/6), s. 120-132. ISSN 1210-6097.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]