Tyrolské hrabství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tyrolské (okněžněné) hrabství
Gefürstete Grafschaft Tirol
Contea Principesca del Tirolo
 Bavorské vévodství 1140–1919 Italské království 
První Rakouská republika 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Mapa Tyrol a Vorarlberska z roku 1799
hlavní město:
obyvatelstvo
národnostní složení:
státní útvar
okněžněné hrabství
zánik:
1919 (rozdělením mezi Itálii a Rakousko)
Státní útvary a území
Předcházející:
Bavorské vévodství Bavorské vévodství
Nástupnické:
Italské království Italské království
První Rakouská republika První Rakouská republika

Tyrolské hrabství byl v letech 11401919 politický útvar na území Tyrol. Země patřila v prostoru Alp k významným státům, které ovládaly přístupy z německých oblastí Říše do Itálie, proto se jej také snažili ovládnout Habsburkové – jejich vedlejší linie tu pak od 60. let 14. století vládly. Roku 1504 bylo hrabství okněžněno (tj. pozvednuto do vyššího, knížecího stavu), nicméně vládci dále zůstali na úrovni hrabat.

V souboru habsburských zemí byla během 15. století země zahrnována do tzv. Předních Rakous, později do „dědičných zemí“, jež po r. 1867 tvořily Předlitavsko. Dnes je toto území rozděleno mezi rakouskou spolkovou zemi Tyrolsko a italskou autonomní oblast Trentino-Alto Adige (Tridentsko).

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Hrad Tirol (dnes v Jižních Tyrolech na území Itálie), až do r. 1420 rodové sídlo tyrolských hrabat, po němž má i celé území své jméno

Nejstaršími známými obyvateli Tyrolska byli Ilyrové a Keltové. Na konci 1. století př. n. l. dobyli území Římané a začlenili jej do provincií Raetia, Noricum a Venetia. V 6.7. století pronikli až do údolí Adige k dnešnímu Salornu Bavoři. Původní rétorománské obyvatelstvo (Ladinové) našlo tehdy útočiště v Dolomitech. V 11. století získali do správy od římskoněmeckých císařů rozsáhlá území kolem obchodní cesty přes Brennerský průsmyk tridentský a brixenský biskup. Ve 12. století začal zemi pod svou vládu sjednocovat šlechtický rod Vintschgauerů, který se od roku 1130 tituloval „hrabata z Tirolu“ (podle rodového hradu Tirol u Meranu). Ten si ve 13. století vymohl na tridentských a brixenských biskupech rozsáhlá léna s fojtskými a hraběcími právy. Roku 1363 zdědili Tyrolsko Habsburkové. Tyrolsko se těšilo větším výsadám než ostatní habsburské země (např. císař Maxmilián udělil obyvatelům Tyrolska právo nosit zbraň a použít ji na ochranu své země).

Tyrolsko v rámci Rakouska-Uherska (stav k roku 1908)

Roku 1782 připojil k Tyrolsku císař Josef II. území Vorarlberska. Do roku 1801 bylo území Tyrolska tvořeno většinou území dnešní spolkové země Tyrolsko, dále Vorarlberskem a téměř celým tzv. Jižním Tyrolskem a některými částmi moderní italské autonomní provincie Trento.[1] 9. března 1801 bylo k Tyrolsku připojeno do té doby ze správního hlediska nezávislé biskupství Brixen a 4. února 1803 i území biskupství Trident.

V napoleonských dobách (180514) bylo tyrolské území (spolu s Vorarlberskem) zabráno nově vzniknuvším Bavorským královstvím, jemuž ho z vůle Napoleona muselo Rakousko odstoupit v rámci prešpurského míru. Bavorsko rozdělilo Tyrolsko mezi nově vzniklé kraje Innský, Eisacký a Adižský; Tridentsko však bylo po místním povstání připojeno 28. února 1810 k Italskému království. V roce 1809 vypuklo proti bavorské nadvládě a drancování země lidové povstání, v čele s tyrolským lidovým hrdinou Andreasem Hoferem (v roce 1810 byl v italské Mantově popraven). Od vídeňského kongresu 1815 bylo Tyrolsko opět spojeno s Tridentskem v jeden celek a znovuzačleněno do Rakouského císařství, přičemž k němu byly připojeny některé okrajové části bývalého Salcburského arcibiskupství (Brixenské údolí, obec Matrei, údolí Zillertal). 26. února 1861 bylo od Tyrolska odděleno Vorarlbersko, jež se stalo samostatnou rakouskou korunní zemí.

Po první světové válce bylo Tridentsko 3. listopadu 1918 anektováno Itálií, která pak 10. září 1919 získala i převážně německojazyčné Jižní Tyrolsko. Zbytek Tyrolska se stal spolkovou zemí nově vzniklé Rakouské republiky.

Tyrolská orlice

Seznam tyrolských panovníků[editovat | editovat zdroj]

Tyrolská hrabata
Období vlády Jméno Poznámky
Albert
1028–1140 Albert I.
1140–1165 Albert II.
1165–1180 Berthold
1180–1190 Jindřich I.
1202–1253 Albert III.
Menhardovci
Období vlády Jméno Poznámky
1253–1258 Menhard I. gorický a istrijský hrabě
1257–1295 Menhard II. korutanský vévoda a jako Menhard IV. gorickým hrabětem
1295–1310 Ota jako Ota III. vévodou korutanským
1310–1335 Jindřich II. jako Jindřich I. králem českým a vévodou korutanským
1335–1363 Markéta Pyskatá dcera Jindřicha druhého
Lucemburkové
Období vlády Jméno Poznámky
1335–1341 Jan Jindřich moravský markrabě a manžel Markéty Pyskaté
Wittelsbachové
Období vlády Jméno Poznámky
1341–1361 Ludvík jako Ludvík V. hornobavorským vévodou a manžel Markéty Pyskaté
1361–1363 Menhard III. jako Menhard hornobavorským vévodou
Habsburkové
Období vlády Jméno Poznámky
1363–1365 Rudolf Zakladatel jako Rudolf II. vévodou korutanským a jako Rudolf IV. vévodou rakouským
1365–1386 Leopold I. korutanský vévoda
1386–1395 Albrecht korutanský vévoda
1396–1406 Leopold II.
1406–1439 Fridrich S prázdnou kapsou
1439–1490 Zikmund Bohatý rakouský arcivévoda a regent Předních Rakous a Tyrolska
1564–1595 Ferdinand II. arcivévoda
1602–1618 Maxmilián tyrolský regent
1619–1632 Leopold III. tyrolský regent a kníže
1646–1662 Ferdinand Karel tyrolský kníže
1663–1665 Zikmund František biskup
1665–1705 Leopold IV. jako Leopold I. císařem Svaté říše římské
1705-1711 Josef císař Svaté říše římské

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. podrobnou mapu viz [1]

Související články[editovat | editovat zdroj]