Maxmilián III. Habsburský

Maxmilián III.

Příbuzenstvo

otec	Maxmilián II. Habsburský
matka	Marie Španělská
sestra	Anna Habsburská
bratr	Ferdinand
bratr	Rudolf II.
bratr	Arnošt Habsburský
sestra	Alžběta Habsburská
sestra	Maria
bratr	Matyáš Habsburský
bratr	Albrecht VII. Habsburský
bratr	Václav Habsburský
bratr	Fridrich
sestra	Marie
bratr	Karel
sestra	Markéta
sestra	Eleonora

Maxmilián III. Habsburský (12. října 1558 – 2. listopadu 1618) - velmistr Řádu německých rytířů, syn císaře Maxmiliána II. a španělské infantky Marie. Vnuk císaře Ferdinanda I. i jeho bratra Karla V. Španělského.

Mládí

Narozdíl od svých starších bratrů Rudolfa, Arnošta, Albrechta a Václava, vychovávaných u dvora svého strýce Filipa II. ve Španělsku, byli Maxmilián a jeho bratr Matyáš vychováváni na konfesně otevřenějším vídeňském dvoře. Jako nejmladší syn Maxmiliána II., který neměl naději na vládu v habsburské monarchii, hledal uplatnění v církevní kariéře. Po otcově smrti se snažil s podporou svého bratra císaře Rudolfa II. získat některý z významných biskupských úřadů v říši. Teprve roku 1585 se mu podařilo obsadit důležitou pozici v řádu německých rytířů, funkci koadjuktora, která mu zaručovala nástupnictví v úřadu velmistra. Stal se tak prvním v řetězci habsburských velmistrů, trvajícím až do zániku monarchie.

Uchazeč o polský trůn

V roce 1587, když se uvolnila polská královská koruna, se arcivévoda Maxmilián stal jedním z nejvážnějších kandidátů na tento trůn. Z kandidatury postupně vytlačil jak svého strýce Ferdinanda Tyrolského, tak i bratra Arnošta. Nakonec byl zvolen většinou polských stavů jeho nejvážnější protivník, švédský princ Zikmund III. Vasa. Prohabsburská menšina však zvolila Maxmiliána a ten se rozhodl volbu příjmout a trůn si vybojovat. V září složil v Olomouci před vyslanci polské šlechty královský slib a vzápětí vpadl se slabou armádou do Polska. V lednu roku 1588 byl při ústupu do Slezska v bitvě u Byčiny poražen a zajat polským kancléřem a vlivným Zikmundovým příznivcem Janem Zámojským. Po více než jedenapůlletém zajetí byl propuštěn na základě bedzinsko-bytomské smlouvy. Polské koruny se zřekl až o devět let později v roce 1598.

Hodnosti

Roku 1590 se stal velmistrem řádu německých rytířů. V polovině 90. let 17. století se účastnil války s Turky v Uhrách, roku 1594 jej Rudolf II. jmenoval velitelem jižního křídla fronty. V letech 1596 - 1597 byl vrchním velitelem císařské armády. V následujících letech se snažil o roli zprostředkovatele mezi znepřátelenými bratry Rudolfem II. a Matyášem, přičemž byl postupně nakloněn Matyášovi. V rode 1602 se ujal regenství v Tyrolsku. Za vlády bezdětného Matyáše podporoval nástupnické snahy Ferdinanda Štýrského, pozdějšího císaře Ferdinanda II.

Po vypuknutí českého stavovského povstání byl nekompromisním přívržencem radikálního zápasu s povstalci, a proto spolu s Ferdinandem Štýrským nechal v červenci roku 1618 zajmout a uvěznit Matyášova diplomata a důvěrníka kardinála Melchiora Klesla, který prosazoval kompromisní přístupy. Několik měsíců nato však zemřel a byl pohřben v Innsbrucku.

Literatura

• HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha : Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X.  
• MACŮREK, Josef. Dozvuky polského bezkráloví z roku 1587. Příspěvek k osvětlení snah rodu habsburského o získání koruny polské v letech 1588-94. Praha : Filosofická fakulta University Karlovy, 1929. 195 s.  
• ČECHURA, Jaroslav; MIKULEC, Jiří; STELLNER, František. Lexikon českých panovnických dynastií. Praha : AKROPOLIS, 1996. 232 s. ISBN 80-85770-30-X.  

Velmistr řádu německých rytířů
Předchůdce: Heinrich VIII. von Bobenhausen	1590 – 1618 Maxmilián III. Habsburský	Nástupce: Karel Habsburský