Sedmihradské velkoknížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sedmihradské velkoknížectví
Großfürstentum Siebenbürgen
Erdélyi Nagyfejedelemség
Marele Principat al Transilvaniei
 Sedmihradské knížectví 17111867 Země Koruny svatoštěpánské 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Geografie
Mapa
Podunajská knížectví okolo roku 1600, Sedmihradské knížectví je oranžově
Hermannstadt (Nagyszeben, Sibiu) 17111791, 18481861
Klausenburg (Kolozsvár, Kluž) 17911848, 18611867
Obyvatelstvo
Národnostní složení
Státní útvar
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Vznik
1711 – potlačeno Rákócziho povstání
1765knížectví povýšeno na velkoknížectví
Státní útvary a území
Předcházející
Sedmihradské knížectví Sedmihradské knížectví
Následující
Země Koruny svatoštěpánské Země Koruny svatoštěpánské

Sedmihradské knížectví (německy Fürstentum Siebenbürgen), v roce 1765 povýšeno na Sedmihradské velkoknížectví (německy Großfürstentum Siebenbürgen), bylo od roku 1711 jedno z rakouských korunních zemí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vznikla 2. listopadu 1765, kdy císařovna Marie Terezie jako uherská panovnice povýšila dosavadní Sedmihradské knížectví na velkoknížectví. Tento formální status si Sedmihradsko podrželo až do roku 1848. V květnu 1784 byla vyhlášena němčina za jediný úřední a vyučovací jazyk v Uhrách a Sedmihradsku. To se ale nepodařilo uvést do praxe.

Během revoluce v roce 1848 sepsali 15. května 1848 zdejší Rumuni petici, kterou požadovali zrovnoprávnění. Tomuto požadavku však nebylo vyhověno, naopak byl pod uherským nátlakem přijat zákon vyhlašující plné spojení Sedmihradska s Uherskem. Tento zákon však nakonec nebyl realizován a rakouská říšská ústava ze 4. března 1849 Sedmihradsko a Uhersko opět plně oddělila, přičemž Sedmihradsko a Uhersko přišly o své samosprávné instituce.

Zdobený znak, dílo heraldika Huga Gerharda Ströhla

Říjnovým diplomem byla roku 1860 obnovena autonomie obou korunních zemí, ale Sedmihradsko přišlo o zbytek Partia a zmenšilo se tím na 57 243 km². 1. července 1863 svolal císař František Josef I. do Sibině sedmihradský sněm na němž došlo ke zrovnoprávnění Rumunů.

Po Rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 se Sedmihradské velkoknížectví stalo částí Zalitavska v jehož rámci bylo znovuzačleněno do Uherska a spolu se zrušením jeho zemských institucí přestalo 20. června 1867 existovat jako územní jednotka. Zákonem z roku 1868 pak byla zrušena všechna privilegia sedmihradského velkoknížectví, jeho území nově rozděleno na 15 žup a od 90. let 19. století započala maďarizace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Sedmihradsko. Sv. 22, str. 763

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]