Italové

Italové
Italiani

1. řada: Alessandro Volta, Enrico Fermi, Lorenzo I. Medicejský, Rita Levi-Montalcini, Giacomo Leopardi; 2. řada: Leonardo da Vinci, Kryštof Kolumbus, Federico Fellini, Giuseppe Verdi, Dante Alighieri; 3. řada: Anna Magnani, Ugo Foscolo, Umberto Eco, Gabriele D'Annunzio, Galileo Galilei; 4. řada: Antonio Vivaldi, Guglielmo Marconi, Giuseppe Garibaldi, Alessandro Manzoni, Italo Calvino; 5. řada: Giosuè Carducci, Luciano Pavarotti, Niccolò Machiavelli, Marco Polo, Valentino Rossi; 6. řada: Sergio Leone, Luigi Pirandello, Pier Paolo Pasolini, Gian Lorenzo Bernini, Salvatore Quasimodo.
Populace
cca 124 mil.
Země s významnou populací
Itálie Itálie 55 695 126
Brazílie 28 milionů Argentina 20 milionů USA 17 milionů Francie 1,5 milionu Kanada 1,5 milionu Austrálie 852,418 Švýcarsko 750,000 Německo 611,000 Belgie 171,918 Spojené království 133,000
Jazyk(y)
Italština: sicilština, neapolština, korsičtina, furlanština a další dialekty
Náboženství
převážně římskokatolická církev, ostatní

Italové (italsky gli italiani, il popolo italiano, staročesky Vlachové) jsou převážně románský a italický národ, žijící hlavně v Itálii. Spisovným jazykem jim je italština - románský jazyk, který se vyvinul z lidové latiny; v různých částech Itálie však se hovoří mnoha nářečími (lombardština, neapolština, sicilština a další). Vyznání je převážně římskokatolické.

K italské národnosti se hlásí přes 60 000 000 osob, pokud však započítáme i americké emigranty italského původu, dostaneme číslo okolo 150 milionů.

Rozmístění a diaspora

Apeninský poloostrov v době železné

Nejvíce Italů – 56 miliónů – žije v Itálii, kde tvoří přes 95 % obyvatelstva. Početná italská populace je dále ve Francii (přes 1,5 miliónu osob italského původu, 370 000 Italů), Švýcarsku (750 000), Německu, Belgii, San Marínu, Slovinsku, Chorvatsku, Monaku a Vatikáně. Mnoho jich žije v diaspoře v Severní i Jižní Americe: 25 000 000 obyvatel Brazílie je italského původu, v Argentině je to 18 000 000, v USA 16 600 000, v Kanadě 1 300 000. Výrazné zastoupení osob italského původu má i Austrálie (téměř 1 milión). Během dob začlenění českých zemí do Rakouské monarchie se zde nemálo Italů usídlilo jako umělci (architekti, malíři apod.) a nezřídka se smísili s českým a německým obyvatelstvem.

Etnogeneze

Italové jsou výsledkem míšení různých etnik, která se v průběhu dějin vystřídala na Apeninském poloostrově od příchodu Italiků, Ilyrů, Etrusků, Řeků, kteří byli pozůstatkem řecké kolonizace širšího středomořského prostoru, Keltů ještě před Kristem; v čele procesu etnogeneze italského národa stál italický kmen Římanů, který pohltil dříve usazené obyvatelstvo; za dob starého Říma sem přišlo mnoho lidí z Římem ovládaných území, během rozpadu západořímské říše se pak na poloostrově usadily i germánské kmeny jako např. Ostrogóti, kteří na území dnešní severní Itálie vytvořili vlastní Ostrogótskou říši, či Langobardi, germánský kmen usazený rovněž na severu Itálie, který dal název italskému regionu Lombardie; míšení etnik pokračovalo i během španělské či francouzské nadvlády ve středověku a novověku. Mezi Italy na severu a jihu Itálie je patrno více rozdílů jak fyziologických (výška, barva vlasů atd.), tak kulturních a jazykových. Formování italského národa komplikovala nejednotnost a rozdrobenost území po celý středověk - ve středu Itálie se zformoval papežský stát, jih zase ovládalo Normanské království. Docházelo ke snahám císařů o sjednocení hlavně středu a severu dnešního území Itálie. Ke sjednocení Itálie na základě monoetnického principu došlo až v 19. století v souvislosti s italským národním obrozením.