Umberto Boccioni

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Umberto Boccioni
raný autoportrét umělce
raný autoportrét umělce
Narození 19. říjen 1882
Reggio di Calabria, Itálie
Úmrtí 16. srpen 1916
Sorte, poblíž Verony, Itálie
Občanství Itálie
Povolání sochař a malíř

Umberto Boccioni (19. října 1882, Reggio di Calabria, Itálie17. srpna 1916, Sorte, Itálie) byl italský malíř, sochař a kritik umění, představitel a hlavní teoretik futurismu. Působil v Katálánii, Miláně a v Římě.

Život[editovat | editovat zdroj]

Během studií v Římě poznal Gina Severiniho, se kterým navštěvoval ateliér Giacoma Bally. Balla ho seznámil s francouzským impresionismem.

V roce 1902 odjel do Paříže, poté v 1903 do Petrohradu. V letech 1906-1908 pobýval v Padově a Benátkách. V Miláně se později seznámil s dalšími malíři Carlem Carrou a Luigim Russolem a básníkem Filippem Tommasem Marinettim, kteří výrazně ovlivnili jeho uměleckou tvorbu. V roce 1910 vydal Boccioni, Russolo, Carrà, Severini a Balla Manifest futuristických malířů. V roce 1912 publikoval Boccioni Technický manifest futuristických sochařů a roku 1914 Futuristický manifest malířů a sochařů.

Se Severinim odjel roku 1911 do Paříže, kde poznal Pabla Picassa, George Braqua a Reného Dufyho. Boccioni měl významný podíl na první futuristické výstavě v pařížské galerii v roce 1912, jež putovala do Londýna, Bruselu a Berlína. Vystavoval o rok později v Galerii de la Boetie v Paříži své originální futuristické skulptury.

Těsně předválečné obrazy ukazují vliv Paula Cézanna. Roku 1914 pak vydal v Miláně knihu Pittura scultura futuriste: dinamismo plastico, vynikající studii o novém uměleckém směru. Téhož roku odešel dobrovolně na frontu, kde zemřel (1916) na následky zranění při pádu z koně při vojenském cvičení. Tato nesmyslná a zbytečná smrt v raném věku (33 let) zastavila rozvíjení jeho díla.

Jeho spisy Opera completa sebral a opatřil předmluvou Marinetti v roce 1927.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Rané obrazy do 1910 jsou ještě znatelně ovlivněny impresionismem, ale v Paříži přešel přes kubismus velmi rychle k futuristickým kompozicím, jaké oslavují pohyb a rychlost. Důrazně pak svém díle negoval impresionismus tím, že odvrhl „postižení okamžiku“ a nahradil tento okamžik akcí. K rozvíjení futuristické myšlenky specifickými způsoby použil kubistické chápání prostoru (mnohopohledovost, fázovitost). Jeho „dinamismi plastici“ jsou pozoruhodné právě snahou po znázornění věcí a osob v pohybu (parní stroje, automobily a kola). Dynamickou barevností a expresí své malby, v níž se vytrácí ve víru význam předmětu, se Boccioni přiblížil abstraktnímu malířství.

Malby[editovat | editovat zdroj]

Město se probouzí, plátno, 200 × 301 cm, Muzeum moderního umění, New York, 1910.
Hluk ulice vnikl do domů.

V některých obrazech se dostal až na práh abstrakce.

  • Autoportrét (do 1910) - vliv impresionismu
  • Rvačka v pasáži (1910)
  • Město se probouzí (1910)
  • Simultánní vize (1911)
  • Požár v galerii
  • Hluk ulice vnikl do domů - expresivně vyjadřuje prudký pohyb a ruch velkoměsta
  • Dynamika cyklisty (1913)
  • Útok kopiníků (1915)

Sochy[editovat | editovat zdroj]

Jsou jedněmi z mála zachovaných Boccioniho plastik, mnoho z nich je známo jen z fotografií. Nezobrazoval postavu jako takovou, ale spíš vzdušnou turbulenci, která ji obklopovala.

  • Jedinečné tvary prostorové kontinuity - nejtypičtější příklad futuristické plastiky
  • Formy plynulosti (1913) - Tato bronzová postava se vyznačuje pokusem o sepětí hmoty plastiky a okolí s pomocí ostrých ploch vybíhajících do prostoru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Futurismus, autor Sylvia Martin, v Praze: Slovart; Taschen, 2007. ISBN 978-80-7209-874-3

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]