Giacomo Leopardi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Giacomo Leopardi

Giacomo Leopardi (29. června 1798, Recanati14. června 1837, Neapol) byl jedním z největších italských básníků.

Pocházel ze šlechtické rodiny, náležel mu titul hraběte, kvůli tělesné slabosti se v dětství věnoval především studiu. Jako samouk dokonale ovládl klasické jazyky a už v osmnácti letech publikoval své první vědecké práce, především z oboru klasické filologie. V roce 1819 vydal své první básně (ve starořečtině), v roce 1821 dvě italské básně (Itálii, Když bylo zamýšleno postavit ve Florencii Dantův pomník), které mu vynesly okamžitou slávu a uznání. Přibližně v té době se ale začala rozvíjet jeho neobyčejně pesimistická filosofie. Leopardi věřil, že celý život je jen neodvratné a nevyhnutelné utrpení, ze kterého existuje jediná cesta, totiž zánik. Tuto rezignovanou životní filosofii vtěloval do svých básní i próz. Kvůli tyranskému otci odešel od své rodiny, protloukal se velmi chudě jako spisovatel, překladatel a filolog. V roce 1824 vyšly jeho básně poprvé knižně. Onemocněl oční chorobou, putoval po Itálii po domech svých přátel, psal a pomalu umíral. Od roku 1833 žil v Neapoli, kde napsal své básnické skladby Západ měsíce a Ginestra. Tam také zemřel. Jeho poslední slova byla stejná, jako poslední slova J. W. Goetha: „Více světla.“

Leopardiho nepříliš rozsáhlou básnickou i prozaickou tvorbou se prolíná jeho ponurý světonázor. Jeho nejčastějším tématem je utrpení, jeho poezie i próza vyniká čistotou jazyka i formální nápaditostí (většinou užívá formu kancóny), svědčící o dokonalé znalosti klasických autorů. Jeho básně oslavují vymírající klasické ctnosti, italskou přírodu a historii a obsahují četné narážky a variace motivů z klasické poezie. I proto měl Leopardi velký vliv na celou moderní italskou poesii, velikost mu přiznával např. Giosuè Carducci, který jeho díla studoval a vydával. Mimo poezie psal Leopardi také filosofickou prosu, také podle klasických vzorů - převážně dialogy a aforismy.

Všechna jeho básnická díla včetně mnoha fragmentů i (nevydaný) výbor jeho próz přeložil do češtiny Jaroslav Vrchlický (Básně Giacioma Leopardi-ho, 1876 [1]), nověji pak rozsáhlý výbor z poezie Karel Zlín (Zpěvy, 2000, zrcadlové vydání) a hlavní prózy Zdeněk Digrín a Jiří Pelán (Morální dílka, 2003).