Benito Mussolini

Benito Amilcare Andrea Mussolini
Narození	29. červenec 1883 Predappio
Úmrtí	28. duben 1945 Giulino di Mezzegra

Benito Amilcare Andrea Mussolini (29. červenec 1883, Predappio – 28. duben 1945 (zastřelen), Giulino di Mezzegra) byl italský premiér, politik a diktátor, spolutvůrce a průkopník fašismu.

Studium

Jeho otec Alessandro Mussolini byl nejdříve kovářem v Predappiu a pak majitelem hostince ve Forli. Matka byla učitelkou. Mussolini vystudoval učitelský ústav (1901), poté jeden rok působil jako učitel. Roku 1902 uprchl do Švýcarska, aby se vyhnul vojenské službě. Zde se živil různými nekvalifikovanými pracemi, kupř: zedník, téhož roku se stal členem Italské socialistické strany. Podle některých zdrojů se ve Švýcarsku stýkal s ruskými emigranty a s bolševiky, kupř. V. I. Leninem. Když už ve Švýcarsku nenašel žádné pracovní místo, musel žebrat, byl zatčen za potulku a nakonec vykázán ze země.

Politika

Roku 1904 se vrátil do Itálie, kde nastoupil vojenskou službu, kvůli které před tím uprchl. Od roku 1908 byl novinářem, v roce 1912 se stal redaktorem, o dva roky později šéfredaktor Avanti! - novin Italské socialistické strany.

Socialistické období a Jan Hus

Mussolini v roce 1917, během první světové války

Mussolini v roce 1930, pronášející svůj typicky prožívaný projev

V roce 1913 napsal své pojednání: Giovanni Hus, il Veridico (Jan Hus, hlasatel pravdy), vyšlo v Římě a více než odborná studie je to publicistika. Na toto téma vydal knihu Pavel Helan Duce a kacíř - Literární mládí Benita Mussoliniho a jeho kniha Jan Hus, muž pravdy. Slovo "Pravda" "veridico", které je přiřknuto jako synonymum k Husovi, použil ve svém pseudonymu „vero eretico“ (opravdový kacíř), kterými podepisoval své články v tomto období. Po vypuknutí první světové války se se socialistickou stranou rozešel, protože postupně přešel na pozice zastánců vstupu do války na straně Dohody. Založil také vlastní noviny Il popolo d'Italia (Italský lid) , kde intervenci Itálie propagoval. V tomto svém listě psal také oslavně o československých legiích. V roce 1915 vyhlásila Itálie válku Rakousko-Uhersku. Benito Mussolini odjel jako dobrovolník na frontu, kde onemocněl paratyfem, ale nemoc přežil a hned po uzdravení se oženil se svou dlouholetou milenkou Rachel Guidi. Vojákem italské armády byl v letech 1915 – 1917, propuštěn byl po těžkém zranění.

Fasci, fašismus

Roku 1919 založil svoji organizaci Fasci di Combattimento (tzn. Bojové svazky), tato organizace se roku 1921 změnila na fašistickou stranu - Partito Nazionale Fascista. Roku 1921 byl zvolen do italského parlamentu (ještě za Fasci di Combattimento).

V říjnu roku 1922 zorganizoval Pochod na Řím a vyhrožoval, že svrhne vládu, čímž si vynutil své jmenování předsedou italské vlády. Jako premiér pak zahájil velké reformy, během nichž neustále zvyšuje své pravomoci, od r. 1925 vládl již jako diktátor. V této době začal používat titul capo del governo e duce del fascismo (šéf strany a vůdce státu).

Roku 1935 Itálie obsadila Habeš, kterou v květnu 1936 zařadila do svého koloniálního panství. V dubnu 1939 Itálie okupovala Albánii a 10. června 1940 se Itálie stala členem Paktu tří a aktivně se zapojila do bojů druhé světové války.

10. 7. 1943 zahájili Spojenci invazi na Sicílii. 24. 7. se sešla fašistická Velká rada a v poměru 19 hlasů ku 7 vyslovila Benitu Mussolinimu nedůvěru. Proti Mussolinimu hlasoval i jeho zeť, hrabě Galeazzo Ciano. 25. 7. byl Mussolini sesazen, následně zatčen a uvězněn v horském hotelu v pohoří Gran Sasso v Abruzii, kde zůstal do 12. 9. 1943, kdy byl osvobozen výsadkáři nacistického Německa a dopraven do Mnichova. (Komandu velel Otto Skorzeny). Za podpory Adolfa Hitlera ustavil na italském území ovládaném Německem diktaturu tzv. Italskou sociální republiku, někdy dle hlavního města nazývanou Republika Saló.

Smrt

Když už bylo jasné, že nově vytvořená Italská republika nebude mít dlouhého trvání, uprchl Mussolini do Milána, odkud se už tehdy spěšně stahovala německá vojska. Zde se rozhodl vyjednávat o kapitulaci. 25. 4. 1945 opustil Mussolini v doprovodu své milenky Clary Petacci bombardované Miláno a v koloně aut prchal do Coma. Odtud pokračovala kolona směrem na Švýcarsko. Pak se Mussolini rozhodl připojit se k německému oddílu protiletecké obrany a uprchnout pod jeho ochranou do Innsbrucku, ale oddíl byl zastaven 52. partyzánskou brigádou Luigi Clerici Garibaldi a všichni Italové dostali příkaz zůstat na místě, zatímco Němci jeli dál. Mussolini si tedy oblékl německou uniformu a pokračoval v cestě do Donga, kde byla německá auta prohlédnuta a Mussolini tak byl nakonec objeven a zatčen. V té době už měli členové Národního osvobozovacího výboru severní Itálie o Mussoliniho dalším osudu jasno. Walter Audisio, antifašistický bojovník známý jako plukovník Valerio, dostal příkaz Mussoliniho popravit. 28. 4. 1945 vtrhl Valerio do Mussoliniho ložnice v selském stavení u Bonzaniga a tvrdil, že chce Mussolinimu a jeho milence pomoci k útěku. Společně pak odjeli autem k vile Belmonte, kde Mussolini a Clara Petacci opustili auto a následně byli zastřeleni. Jejich mrtvá těla byla převezena do Azzony a 29. 4. 1945 pověšena hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně. Zpráva o Mussoliniho smrti a naložení s jeho mrtvým tělem mělo vliv na rozhodnutí Adolfa Hitlera spáchat sebevraždu (30. 4. 1945).

Soukromý život

Mussolini (druhý zleva), jeho milenka Clara Petacci (uprostřed) a jiní fašisté lynčovaní na beznínce v Miláně

V roce 1915 se Benito Mussolini oženil se svou milenkou Rachel Guidi, s níž žil od roku 1910 a měl s ní dceru Eddu (1910 – 1995). Následně se jim v manželství narodili potomci: Vittorio (1916 – 1997), Bruno (1918 – 1941), Romano (1927 – 2006) a Anna Marie (1929 – 1968). Nejstarší dcera Edda se v roce 1930 provdala za hraběte Galeazza Ciana, italského ministra zahraničí, kterého dal její otec Benito Mussolini v roce 1944 popravit za velezradu. Vittorio Mussolini byl filmovým producentem, Bruno zahynul při testování bombardéru v roce 1941, Romano Mussolini byl uznávaným klavíristou a vystupoval pod jménem Romano Full. Vydal také knihu Můj otec, Duce. Životopisnou knihu vydala i vdova po Benitu Mussolinim Rachel Mussolini, kniha se jmenovala Můj život s Benitem. Příbuznou rodiny Mussoliniových je i herečka Sophia Lorenová, která se stala sňatkem své sestry švagrovou Romana Mussoliniho. V roce 2000 uveřejnil italský novinář Marco Zeni zprávu, že Benito Mussolini se údajně poprvé oženil už v roce 1914 s jistou Idou Dalserovou, se kterou měl syna Benita Albiniega. Když se pak Mussolini dostal k moci, nechal údajně veškeré stopy o své bigamii zahladit tajnou policií. Ida Dalserová zemřela v roce 1937 a její syn Benito Albiniego v roce 1942. Jisté je, že Mussolini měl během života řadu milenek, z nichž nejznámější je Clara Petacci.

Řád Bílého lva

V roce 1926 mu byl udělen Československem Řád Bílého lva. Podnětem byl jeho kladný postoj k husitství a československým legiím za první světové války, který v Itálii propagoval. Později se ke svému postoji již nehlásil a řada jeho raných antiklerikálních knih byla za jeho vlády stažena ve fašistické Itálii z oběhu.

Odkazy

Literatura

• Richard J. B. Bosworth: The Italian dictatorship. Problems and perspectives in the interpretation of Mussolini and fascism. Arnold, London 1998, ISBN 0-340-67728-7.
• Richard J. B. Bosworth: Mussolini. Arnold, London 2002, ISBN 0-340-73144-3.
• Giovanni DeLuna: Benito Mussolini. Mit Selbstzeugnissen und Bilddokumenten. 1978, ISBN 3-499-50270-4.
• Pierre Milza : Mussolini, Fayard, Paris, 1999. ISBN 2-213-60447-9
• Romano Mussolini: Mein Vater, der Duce.
• NOLTE, Ernst. Fašismus ve své epoše. Praha : Argo, 1998. ISBN 80-7203-107-4. S. 695. (česky) 
• Arrigo Petacco: L'archivio segreto di Mussolini. Mondadori, Milan 1998, ISBN 88-04-44914-4.

Externí odkazy

• Fotogalerie
• Rozbor Mussolliniho spisu o Janu Husovi
• Benito Mussolini - video z cyklu České televize Historický magazín