Neonacismus
Tento článek není ozdrojován a může obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámeni, pomozte prosím vylepšit tento článek doplněním věrohodných zdrojů, které dokládají uvedená tvrzení.
Neonacismus je politická ideologie vycházející z nacismu. Ideologie vznikla po 2. světové válce.
Obsah |
[editovat] Myšlenky neonacismu
Neonacisté vycházejí z teze o nadřazenosti bílé rasy. Hlavním nepřítelem neonacistů jsou přistěhovalci, komunisté, liberálové, Cikáni, homosexuálové, a především Židé. Neonacisté viní Židy z mnoha nešvarů společnosti a přisuzují jim rozsáhlá mezinárodní spiknutí za účelem ovládnutí světa. Program je často populistický, většinu problému státu vidí v ideologii multikulturalismu a liberálního levičáctví, činnosti Židů, přistěhovalců a etnických menšin a přichází s radikálními řešeními, mnohdy neslučitelnými s demokratickým zřízením.
Rozdíl mezi neonacismem a klasickým nacismem je časové vymezení (nacismus vznikl v 30. letech 20. století, neonacismus po 2. světové válce) a odklon od pangermanismu a tezí o vyvolenosti německého národa (většinou neonacisté z germánských zemí tyto ideologie pořád uznávájí, neonacisté z negermánských zemí se kvůli tomu, že nejsou Germáni, od těchto ideologií spíše odklánějí, ale většinou pak s neonacisty, co pořád tyto ideologie uznávají, spolupracují.[1] ) k bílému nacionalismu
[editovat] Neonacismus v politice
V roce 2009 neexistoval na světě žádný stát, ve kterém by neonacismus byl státní ideologií ani ve kterém by se neonacisté podíleli na vládní moci.
Jednotlivé státy se k hlásání neonacismu a politickému organizování neonacistů staví různě. Liberální jsou například v Dánsku[2] nebo ve Spojených státech amerických, kde je hlásání neonacismu stejně jako jiných politických směrů chráněno coby součást svobody slova, neonacistické strany se mohou účastnit politické soutěže a je dovoleno volně užívat (neo)nacistické symboliky. Naopak státy jako Německo či Česká republika projevy neonacismu trestají.[3] I přes zákazy se však neonacisté v takových státech sdružují, třebaže bývají nuceni kvůli riziku postihu své skutečné názory skrývat či pouze naznačovat.
Liší se rovněž charakter právních norem používaných proti neonacistům. Například v Německu existuje veřejně dostupný seznam zakázaných nacistických symbolů,[zdroj?] zatímco v Česku soudy posuzují symboly ad hoc na základě posudků soudních znalců.
