David Irving

David Irving, 2003

David John Cawdel Irving (* 24. března 1938, Hutton) je kontroverzní britský historik-samouk, publicista a spisovatel se zaměřením na literaturu faktu o období 2. světové války a nacistické Německo. Je autorem zhruba 30 knih, mezi jinými Zkáza Drážďan (1963), Hitlerova válka (1977), Churchillova válka (1987), Rommel - liška pouště (1999). Většinu knih napsal v angličtině, některé v němčině.

Na konci minulého století prohrál občanskoprávní spor s historičkou Deborah Lipstadtovou a jejím nakladatelstvím Penguin Books. V Rakousku byl Irving odsouzen a uvězněn pro zpochybňování holocaustu, je persona non grata v Německu, Rakousku, Itálii a Kanadě. Mezi jiným zpochybňoval také existenci plynových komor v Osvětimi, na což později (na základě studia sovětských archivů) přehodnotil svůj názor.^[zdroj?]

Život

David Irving a jeho dcera Jessica

David Irving se narodil roku 1938 v britském Huttonu. Jeho otec byl důstojníkem královského námořnictva, matka ilustrátorka. Po dokončení střední školy začal studovat přírodní vědy nejprve na Imperial College London a posléze na Londýnské univerzitě. Svá vysokoškolská studia však nikdy nedokončil. Historii nikdy nestudoval, v tomto oboru je autodidaktem. Jako student se účastnil činnosti britských konzervativců a v roce 1959 působil jako redaktor satirického časopisu Carnival Times, ve kterém se mimo jiné zastával apartheidu v Jihoafrické republice. Po ukončení studia pracoval rok jako dělník v Severním Porýní-Vestfálsku v železárnách koncernu Thyssen. Naučil se tam perfektně německy, tyto znalosti využil ve své pozdější činnosti. Potom se odstěhoval do Španělska, kde pracoval jako úředník na letecké základně.

Při svém pobytu v Německu se začal zajímat o německé dějiny a na toto téma v letech 1959 až 1961 publikoval v Británii několik článků.^[zdroj?] V roce 1962 napsal pro německý pravicový časopis Neue Illustrierte řadu 37 článků zabývajících se bombardováním Drážďan Wie Deutschlands Städte starben (česky: Jak umírala německá města) . Z nich také vycházel ve své první knize The Destruction of Dresden (vyšlo 1963, česky Zkáza Drážďan), zabývající se především oprávněností spojeneckých náletů na Německo a saskou metropoli ke konci války. V prvním vydání knihy Irving uvádí 100 - 250 tisíc obětí bombardování Drážďan, což je mnohem více, než do té doby publikované relevantní prameny. V dalších vydáních knihy snížil tento údaj na 50 - 100 tisíc obětí, přičemž dnes uznávaný odhad počtu obětí se pohybuje mezi 25 až 35 tisíc obětí.^[zdroj?]

V listopadu 1963 se do jeho londýnského bytu vloupal aktivista Gerry Gable se svými komplici, protože tam chtěl uloupit kompromitující materiály. V lednu 1964 byl Gable zatčen, ke svému skutku se přiznal a byl za něj následně i odsouzen.

Od té doby napsal Irving řadu knih, které se zabývají především obdobím druhé světové války. Do konce šedesátých let vyšly ještě v roce 1964 The Mare´s Nest (česky Tajné zbraně), která se věnuje vývoji takzvaných zázračných zbraní v nacistickém Německu, roku 1967 The Virus House, věnovaná německému atomovému programu, The death of General Sikorski, která pojednává o smrti předsedy polské exilové vlády při letecké nehodě u Gibraltaru, o níž tvrdí, že šlo ve skutečnosti o vraždu nařízenou Winstonem Churchillem, a The Destruction of Convoy PQ 17 o neúspěšné spojenecké námořní operaci na konvojové trase do Sovětského svazu.^[zdroj?]

V dalších letech vydal řadu knih, k nimž patří biografie Erwina Rommela, Josepha Goebbelse, Hermanna Göringa, Winstona Churchilla, Erharda Milcha, knihu Hitlerova válka (Hitler´s war), v níž se snažil o vylíčení průběhu války z pohledu Hitlera a zpochybnil v ní představu Hitlera jako všemocného diktátora nezávislého na svém okolí, a Nuremberg: The Last Battle (Norimberk: Poslední bitva), kde vylíčil průběh Norimberského procesu a snažil se mimo jiné zodpovědět otázku, kdo poskytl Göringovi ampuli s jedem.^[zdroj?]

Od devadesátých let příležitostně spolupracuje s kalifornským Institute for Historical Review.

David Irving a holocaust

David Irving během soudního procesu ve Vídni

V poslední letech se dostaly do zájmu médií a veřejnosti jeho názory na holokaust. Již ve své knize Hitlerova válka zastával názor, že Hitler konečné řešení židovské otázky nenaplánoval a do roku 1943 ani o jeho realizaci nevěděl. Ke konci osmdesátých let a na počátku let devadesátých zastával názor, že v Osvětimi neexistovaly plynové komory, který však na základě svého studia sovětských archivů přehodnotil.^[zdroj?]

V roce 1988 Irving ochotně přijal falešné důkazy Leuchterovy zprávy, popírající existenci plynových komor, která tímto potvrzovala jeho pohled na druhou světovou válku, a poskytovala vysvětlení jeho tezi, že Adolf Hitler nebyl informován o holokaustu. Toto své stanovisko prezentoval na jedenácté konferenci Institute for Historical Review v říjnu 1992, kde nicméně nepopřel masové vraždění Židů popravčími četami na okupovaném sovětském území, dle jeho tvrzení bez vědomí Hitlera.

Ze strany svých některých odpůrců je označován za antisemitu a popírače holocaustu. Irvingovo dílo kromě jiných^[kdo?] hodnotí relativně pozitivně některé radikálně pravicové, neonacistické či antisemitské organizace, což je často používáno ze strany jeho odpůrců jako politický argument proti Irvingovi.

Roku 1995 prohrál občanskoprávní spor, v němž žaloval historičku Deboru Lipstadtovou pro pomluvu, které se měla podle jeho názoru dopustit tím, že jej ve své knize Popírání holocaustu označila za popírače holocaustu a antisemitu. Soud jeho žalobu zamítl a ztotožnil se s tvrzením Lipstadtové, že Irving je antisemita a popírač holokaustu, který z vlastních ideologických důvodů opakovaně a vědomě dezinterpretoval a manipuloval historické prameny. Rozsudek pro Irvinga znamenal nejen porážku v soudním sporu, ale též vážné finanční potíže a diskreditaci v očích většiny veřejnosti.^[zdroj?]

David Irving byl postupně označen za personu non grata v řadě zemí (Kanada, Německo, Itálie).

Když v roce 2005 na pozvání univerzitního studentského spolku Olympia navštívil Rakousko, kde na něj byl od konce 80. let pro jeho výroky ohledně holocaustu vydán zatykač, byl zatčen a odsouzen pro trestný čin popírání holocaustu na 3 roky vězení, přestože již dříve odvolal své tvrzení zpochybňující existenci plynových komor. Propuštěn byl předčasně v prosinci 2006.

Proti uvěznění Irvinga se postavila řada zastánců svobody slova, dokonce i jeho odpůrkyně Deborah Lipstadtová.

V roce 2007 se účastnil se svým vydavatelstvím Focal Point Publications Mezinárodního knižního veletrhu ve Varšavě, kde propagoval své knihy a obhajoval tezi, že Hitler nevěděl nic o holocaustu. Plánoval zde i tiskovou konferenci. Byl však z veletrhu i se svým vydavatelem vykázán, což rozhořčeně komentoval tím, že v Polsku nemají svobodu slova, a klasifikoval to jako velkou hanbu pro Poláky.

Kritika Davida Irvinga

David Irving (vlevo) a Rolf Hochhuth v roce 1966

Jeho kritici tvrdí, že ve svých dílech projevuje snahy zkreslovat získaná fakta, účelově vybírá a falšuje zdroje a používá značně neprofesionální pracovní metody. Oproti většinově udávaným údajům a pracím jiných známých historiků prý navyšuje škody způsobené Německu, zveličuje spojenecké válečné zločiny a naopak umenšuje nebo bagatelizuje válečné zločiny Třetí říše.

Má zakázán vstup na území Německa, Rakouska, Itálie a Kanady.

Řada jeho knih vyšla v České republice, na českém trhu s historickými tituly patří k nejpřekládanějším autorům.

Někteří odpůrci Irvinga v České republice chtěli Irvingovy knihy zakázat půjčovat v českých knihovnách a prodávat v knihkupectvích. Tyto snahy však například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák, ač sám nemá Irvinga v oblibě, odmítl.

Bibliografie

• The Destruction of Dresden (1963), (v roce 1995 vyšla v přepracované verzi s podtitulem „Apokalypsa 1945“)
• The Mare's Nest (1964) (česky: Tajné zbraně)
• The Virus House (1967
• The Destruction of Convoy PQ17 (1967)
• Accident — The Death of General Sikorski (1967)
• Breach of Security (1968)
• The Rise and Fall of the Luftwaffe (1973), životopis Erharda Milcha (Luftwaffe: vzestup a pád)
• Hitler's War (1977)
• The Trail of the Fox (1977), životopis Erwina Rommela (Rommel, liška pouště)
• The War Path (1978)
• The War Between the Generals (1981)
• Uprising! (1981)
• The Secret Diaries of Hitler’s Doctor (1983)
• The German Atomic Bomb: The History of Nuclear Research in Nazi Germany (1983)
• War Between the Generals (1986)
• Der Morgenthau Plan (1986)
• Churchill's War (1987)
• Göring (1989), životopis Hermanna Göringa (Göring: Biografie Hermanna Göringa)
• Goebbels — Mastermind of the „Third Reich“ (1996) (Goebbels - Pán myšlenek Třetí říše)
• Hitler's War (1991) upravené vydání, obsahující také spisThe War Path
• Nuremberg: The Last Battle (1996) (Norimberk - Poslední bitva)
• Churchill's War Volume II: Triumph in Adversity (1997)
• Hitler's War and the War Path (2002) (Hitlerova válka a válečná stezka let 1933-1945)

Související články

• Historie
• Historiografie
• Revizionismus

Externí odkazy

• Web Davida Irvinga (anglicky) většina Irvingových knih je zde volně přístupná ve formátu PDF.
• Britské listy: David Irving jako „mučedník za svobodu projevu“?
• David Irving a Osvětimská lež
• Nonnemann, František: Irving odsouzen
• Brendan O'Neill: Svoboda projevu v Evropě: Musí to být buď všechno, nebo to není nic