Otto Skorzeny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Otto Skorzeny
Zjizvenec
Otto Skorzeny (Norimberk, 24. listopad 1948)
Otto Skorzeny (Norimberk, 24. listopad 1948)
Narození: 12. červen 1908
Rakousko-Uhersko Vídeň, Rakousko-Uhersko
Úmrtí: 5. červenec 1975
Španělsko Madrid, Španělsko
Civilní činnost: stavební inženýr
Vojenská kariéra
Hodnost: Obersturmbannführer
Doba služby: 1938 - 1945
Sloužil: Waffen SS
Války: 2. světová válka
Bitvy: Francie, Nizozemí, Jugoslávie, východní fronta, Itálie, Československo
Vyznamenání: Německý kříž ve zlatě, Železný kříž, Rytířský kříž, Dubová ratolest

Otto Skorzeny (12. června 1908 Vídeň5. července 1975 Madrid) byl SS Obersturmbannführer Waffen-SS za druhé světové války.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Původem Rakušan, který pocházel ze středostavovské rodiny. Věnoval se šermu, při jednom ze zápasů utržil jizvu na tváři, která mu již zůstala. Vystudoval technickou univerzitu a po studiích si založil soukromou firmu. Protože neuspěl v žádostech o službu v letectvu, přihlásil se do jednotek Waffen SS, kde byl zařazen nejprve k divizi SS Leibstandarte, později k Das Reich. Byl raněn na východní frontě a posléze pracoval v pomocných jednotkách. Avšak v roce 1943 se chopil příležitosti, kterou mu nabídl Adolf Hitler. Jednalo se o provedení riskantní operace, kterou bylo vysvobození italského duceho Benita Mussoliniho ze zajetí.[1] V září 1944 zorganizoval v Budapešti převrat (Operace Panzerfaust), který znamenal pokračování války Maďarska proti Sovětskému svazu. Koncem roku 1944 zorganizoval záškodnickou akci v Ardenách, při nichž němečtí vojáci v amerických uniformách tajně přešli frontu, obraceli směrové tabule a přerušovali spojení. Další akce, kterou mělo být obsazení a zlikvidování mostu u Remagenu mu však nevyšla.

Otto Skorzeny byl koncem roku 1944 pověřen vybudování tzv. Stíhacích svazů SS (SS-Jagdverbänd). Tyto speciální oddíly měly provádět protipartyzánské akce nebo za frontou uskutečňovat různé sabotážní akce.

Po válce se dostal Skorzeny do amerického zajetí. 26. ledna 1948 na něj vydal Krajský soud v Uherském Hradišti zatykač pod číslem 7372, na jehož základě byla podána oficiální žádost o jeho vydání u komise OSN pro válečné zločiny. Skorzeny však v červenci 1948 z amerického zajateckého tábora uprchl do Španělska a od té chvíle byl na útěku. Poté pracoval pro egyptskou a argentinskou vládu. V době studené války, kdy bylo zastaveno vydávání osob mezi východem a západem, se již volně pohyboval i po Evropě. Zemřel 7. července 1975, pochován je ve Vídni.

Osvobození Mussoliniho[editovat | editovat zdroj]

Skorzeny a Mussolini
Pohled z kluzáku na Gran Sasso
Benito Mussolini s německými výsadkáři a příslušníky SS na cestě k letadlu

Italský král sesadil 25. července 1943 Mussoliniho z postu ministerského předsedy a nechal ho uvěznit. Hitler vybral ze skupiny mladých, dynamických důstojníků armády, Luftwaffe a SS muže, který měl provést záchrannou akci. Tím vyvoleným byl Sturmbannführer[zdroj?] Skorzeny z SS.[zdroj?] S pomocí dvaceti parašutistů Luftwaffe a vybavení, které zahrnovalo výbušniny, rajský plyn a padělané britské bankovky, přiletěl na letiště v Pratica di Mare, jižně od Říma, kam už dříve dorazilo padesát mužů Skorzenyho oddílu. Z rádiových depeší zachycených německými spojaři bylo brzy možné určit oblast, kde je Duce zadržován. Průzkum zjistil, že je to v Gran Sassu, ve velkém hotelu, který se jmenoval Albergo Rifugio. Stál na vrcholku horského štítu a byl dostupný pouze prostřednictvím lanové dráhy. Skorzenyho bojový plán[zdroj?] předem vyloučil frontální útok vedený z údolí na vrchol Gran Sasso. Jedinou možností bylo přistát kluzákem na vrcholu a současně obsadit stanici lanovky v údolí, a zabránit tak příchodu italských posil.

12. září ve 12.30 hodin vzlétlo z Pratica di Mare dvanáct plně obsazených kluzáků DFS 230. Čtyři z nich se odpoutaly mimo trasu a nepodařilo se jim dosáhnout cílového prostoru. Byla to znepokojivá ztráta, ale to horší teprve mělo přijít. V okamžiku, kdy kluzáky nasadily na přistání, Skorzeny uviděl, že místo přistání, které vybral na základě leteckých fotografií, není rozlehlou alpskou loukou, ale malým, trojúhelníkovitým kouskem prudce svažité plochy, snad sjezdovky, která končila na hraně srázu. Kluzáky musely přistát těsně u hotelu. Skorzenyho kluzák zastavil pouhých patnáct nebo dvacet metrů od hotelového vchodu. Sturmbannführer Otto Skorzeny vyběhl do svahu a potom do haly, kde vyřadil z činnosti vysílačku. Hned nato Duceho vyhledal a osvobodil ho. Od přistání do osvobození uplynuly necelé čtyři minuty.

Dalším krokem, který musel následovat, bylo dopravit fašistického vůdce do Hitlerova hlavního stanu. Nikdo dosud nedokázal uspokojivě vysvětlit, proč Skorzeny nevyužil lanovky a nenechal se svézt do údolí, odkud mohl zorganizovat rychlou motorizovanou kolonu, která by je odvezla na letiště. Místo toho následovalo okázalé gesto, jež lze považovat za mistrovský propagandistický výkon: výhrůžkami donutil pilota lehkého dvoumístného Fieseler Storchu Hauptmanna Gerlacha aby jej vzal na palubu spolu s Mussolinim, navzdory výslednému přetížení stroje.[2] Nebezpečí, které start z malé louky představoval, se ještě zvýšilo tím, že Skorzeny chtěl Mussoliniho za každou cenu doprovázet. Storch však nebyl na takovou zátěž stavěn. Pilot poukazoval na tento fakt i na to, jak krátká je rozjezdová dráha, avšak důstojník SS byl neoblomný. Muži nastoupili do letadla. Pilot vytočil motor na maximum a náhle odbrzdil kola. Letadlo vyrazilo vpřed po kamenité louce, překonalo okraj srázu a zmizelo z dohledu. Po několik hrozivých okamžiků padal lehký stroj do údolí, ale potom pilot získal nad letadlem kontrolu a zanedlouho přistál na letišti v Pratica di Mare.

Mussolini odtud odlétl, stále v doprovodu Skorzenyho, do Vídně (zde byl Skorzeny na Hitlerúv telefonický pokyn vyznamenán Rytířským křížem) a další den potom dále do Hitlerova hlavního stanu.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Třebaže je Skorzeny spojován hlavně se záchranou Mussoliniho a s využitím německých vojáků hovořících americkou angličtinou během bitvy v Ardenách, byl tento muž rovněž odpovědný za udržení loajality maďarské vlády vůči Hitlerovi. Dosáhl toho jednoduchým trikem - obsadil budovu, v níž měli své kanceláře maďarští ministři. Skorzeny byl znám jako „nejnebezpečnější muž Evropy", ne však pro to, čeho dosáhl, ale pro to, čeho by dosáhnout mohl.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BUTLER, Rupert. Hitlerovi šakali. Praha : Naše vojsko, 2008. 291 s. ISBN 978-80-206-0991-5. S. 214-215.  
  2. FORCZYK, Robert. Rescuing Mussolini - Gran Sasso 1943. Oxford : Osprey Publishing, 2010. ISBN 1846034620. Kapitola The Raid: Exfiltration, s. 53. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]