Alexandr Dugin
| Alexandr Geljevič Dugin | |
|---|---|
 Alexandr Dugin (2018) | |
| Narození | 7. ledna 1962 (62 let) Moskva |
| Pseudonym | Hans Zivers |
| Povolání | propagandista, filozof, geopolitik, politolog, profesor, sociolog, spisovatel, politik, písničkář a zpěvák |
| Alma mater | Moskevský letecký institut (1978–1979) Novočerkaská státní meliorační akademie |
| Témata | propaganda, geopolitika, sociologie, politologie, filozofie, mezinárodní vztahy a politická filozofie |
| Významná díla | Základy geopolitiky Čtvrtá politická teorie krvavá pomluva |
| Politická příslušnost | Nacionálně bolševická strana Ruska (1993–1998) Eurasie (od 2002) Mezinárodní eurasijské hnutí |
| Manžel(ka) | Jevgenija Jevgeňjevna Děbrjanská |
| Děti | Darja Alexandrovna Duginová[1] |
| Vlivy | Martin Heidegger Halford Mackinder Vladimir Iljič Lenin Friedrich Nietzsche Josif Vissarionovič Stalin … více na Wikidatech |
 oficiální stránka | |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Geljevič Dugin (rusky Александр Гельевич Дугин; * 7. ledna 1962 Moskva) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě (propuštěn v roce 2014[2]) a ideolog tzv. eurasijského hnutí, známý pro své fašistické a ultranacionalistické názory.[3][4][5][6][7][8][9][10] Je autorem desítek monografií na nejrůznější témata a stovek článků.
Narodil se do vojenské rodiny a v 80. letech byl antikomunistickým disidentem.[11] Po rozpadu Sovětského svazu s Eduardem Limonovem založil Nacionálně bolševickou stranu, která se hlásila k nacionálnímu bolševismu; později stranu opustil.[12] V roce 1997 publikoval Základy geopolitiky, kde nastínil svůj světonázor a vyzval Rusko, aby znovu vybudovalo vliv prostřednictvím aliancí a dobývání a aby vyzvalo konkurenční atlantistickou „říši“ vedenou Spojenými státy.[13][14]
Dle marxistického filosofa Slavoje Žižeka jde Dugin, takto Putinův dvorní filosof, ve stopách Ivana A. Iljina, ruského politického teologa.[15]
Jeho stěžejním dílem je Čtvrtá politická teorie.
Život[editovat | editovat zdroj]
Dugin stál společně s Eduardem Limonovem a Jegorem Letovem u zrodu Nacionálně-bolševické strany Ruska (1993); po neshodách s Limonovem z ní však odešel, maje blíže k pravicovější a nacionalističtější Nacionálně-bolševické frontě. Roku 2003 se stal zakladatelem a čelným představitelem Eurasijského svazu mládeže. Dugin byl též poslancem ruské Státní dumy.
Duginova ideologie je obtížně popsatelná a postupně se mění. Je založena na ideji konzervativní revoluce, ruském nacionalismu, militarismu, tradicionalismu (mj. podpoře Ruské pravoslavné církve), antiliberalismu, antiamerikanismu ve smíšení s marxismem a s vlivy mnoha dalších směrů. Často je označována za fašistickou, což jiní[kdo?] popírají např. s poukazem na Duginův článek Apologie antifašismu, kde Dugin trvá na třídním boji s tím, že třída, za niž bojuje, není ruský národ, ale „ruská třída“.[16] Tento boj má dle Dugina metafyzický a mystický rozměr.
Ve své ústřední knize Čtvrtá politická teorie tvrdí, že je potřebné vytvořit novou politickou teorii či ideologii, stavící se proti třem dřívějším ideologiím – liberalismu, komunismu a fašismu/nacismu. Přesný obsah této nové politické teorie nechává otevřený, pokouší se ho však opřít o filosofii Martina Heideggera a jeho koncept pobytu.[17]
Dugin usiluje o znovupřipojení někdejších zemí SSSR k Rusku (při zachování ruské hegemonie). Jistou dobu podporoval Vladimira Putina, který však u něj klesl „ztrátou Ukrajiny“, když nezasáhl při tzv. Oranžové revoluci. Roku 2008, při válce v Jižní Osetii, se vyslovil pro obsazení Gruzie a zřízení proruské vlády.[18]
Zařazení na sankční seznam USA[editovat | editovat zdroj]
Dugin byl zařazen spolu s dalšími představiteli Putinova režimu na americký sankční seznam v souvislostí s ruskou agresí vůči Ukrajině. Byl vůdcem Euroasijského svazu mládeže, jež rekrutoval dobrovolníky pro boj za samozvanou Doněckou lidovou republiku proti Ukrajině. Ovládá také web Geopolitica, který je platformou ruského ultranacionalismu k šíření dezinformací a propagandy.[19][20]
Smrt dcery[editovat | editovat zdroj]
Dne 20. srpna 2022 zahynula jeho dcera Darja Duginová nedaleko Moskvy při výbuchu auta, které po explozi narazilo do svodidel a začalo hořet. Jednou z možných příčin je výbuch plynové lahve, ale mohlo jít také o explozi improvizovaného výbušného zařízení.[21][22] [23]
Publikační činnost (výběr)[editovat | editovat zdroj]
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Velká válka kontinentů (původním názvem: Velikaja vojna kontinentov). Překlad Břetislav Dejdar. 1. vyd. V Praze : Adam Benjamin Bartoš, 2016. 51 S. ISBN 978-80-905861-8-5.
- Čtvrtá politická teorie (původním názvem: Četvertaja političeskaja teorija). Překlad Ivan Šebesta. 1. vyd. Zvolen: Sol Noctis, 2020. 480 s. ISBN 978-80-99977-01-4.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online. [cit. 2022-08-21]
- ↑ Russia This Week: Dugin Dismissed from Moscow State University? (23-29 June). www.interpretermag.com [online]. [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Darya Dugina: Daughter of Putin ally killed in Moscow blast [online]. 21 August 2022. Dostupné online.
- ↑ In a 1999 interview for the Polish magazine Fronda Dugin explains: "In Russian Orthodox christianity a person is a part of the Church, part of the collective organism, just like a leg. So how can a person be responsible for himself? Can a leg be responsible for itself? Here is where the idea of state, total state originates from. Also because of this, Russians, since they are Orthodox, can be the true fascists, unlike artificial Italian fascists: of Gentile type or their Hegelians. The true Hegelianism is Ivan Peresvetov – the man who in 16th century invented the oprichnina for Ivan the Terrible. He was the true creator of Russian fascism. He created the idea that state is everything and an individual is nothing." Czekam na Iwana Groźnego [online]. Fronda, 1999 [cit. 2015-02-23]. S. 133. Dostupné online. (polsky)
- ↑ SHEKHOVTSOV, Anton. The Palingenetic Thrust of Russian Neo-Eurasianism: Ideas of Rebirth in Aleksandr Dugin's Worldview. Totalitarian Movements and Political Religions. 2008, s. 491–506. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 September 2020. DOI 10.1080/14690760802436142. S2CID 144301027.
- ↑ SHEKHOVTSOV, Anton. Aleksandr Dugin's Neo-Eurasianism: The New Right à la Russe. Religion Compass: Political Religions. 2009, s. 697–716. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 November 2020. DOI 10.1111/j.1749-8171.2009.00158.x.
- ↑ INGRAM, Alan. Alexander Dugin: geopolitics and neo-fascism in post-Soviet Russia. Political Geography. November 2001, s. 1029–1051. DOI 10.1016/S0962-6298(01)00043-9.
- ↑ BURTON, Tara Isabella. The far-right mystical writer who helped shape Putin’s view of Russia. The Washington Post. Washington D.C.: 12 May 2022. Dostupné online [cit. 21 August 2022].
- ↑ RASCOE, Ayesha. Russian intellectual Aleksandr Dugin is also commonly known as 'Putin's brain' [online]. 27 March 2022 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
- ↑ DUNLOP, John B. Aleksandr Dugin's Foundations of Geopolitics [online]. 31 January 2004 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online.
- ↑ TOLSTOY, Andrey; MCCAFFRAY, Edmund. MIND GAMES: Alexander Dugin and Russia's War of Ideas. World Affairs. 2015, s. 25–30. ISSN 0043-8200.
- ↑ Russia: National Bolsheviks, The Party Of 'Direct Action' [online]. 29 April 2005. Dostupné online.
- ↑ Shekhovtsov, Anton (2018). Russia and the Western Far Right: Tango Noir, Abingdon, Routledge, p. 43.
- ↑ A Russian empire 'from Dublin to Vladivostok'? The roots of Putin's ultranationalism [online]. 28 March 2022 [cit. 2022-03-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Slavoj Žižek: Ukrajina a třetí svět. Na co Západ neustále zapomíná?. rusko-ukrajinská válka | třetí svět. A2larm. 2. březen 2022. Svalovat vinu na Západ nestačí. [cit. 2022-03-07]. Dostupné online. (česky)
- ↑ А.Г.Дугин: АПОЛОГИЯ АНТИФАШИЗМА Archivováno 15. 10. 2007 na Wayback Machine. Газета "Лимонка", 1997; "Русская Вещь", Арктогея, 2001. (rusky)
- ↑ Sol Noctis [online]. [cit. 2020-08-16]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ Последние публикации в формате RSS Если Кремль предаст братский народ Осетии, Россию ждет распад, а Путина – трибунал[nedostupný zdroj] Novyj region, 8. 8. 2008. (rusky)
- ↑ U.S. DEPARTMENT OF THE TREASURY: Treasury Sanctions Russians Bankrolling Putin and Russia-Backed Influence Actors, March 3, 2022
- ↑ CNN: Car bomb kills daughter of 'spiritual guide' to Putin's Ukraine invasion - Russian media, August 21, 2022
- ↑ U Moskvy explodoval vůz s dcerou Putinovy šedé eminence. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-08-21. Dostupné online.
- ↑ ČTK. Při explozi auta u Moskvy zemřela dcera proruského ideologa Dugina, nejspíš šlo o cílený útok. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-08-21 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
- ↑ BAHOUNKOVÁ, Petra. Při explozi auta zemřela u Moskvy dcera Putinova ideologa, propaganda volá po odplatě. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-08-21 [cit. 2022-08-21]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Geljevič Dugin na Wikimedia Commons 
Osoba Alexandr Dugin ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexandr Dugin
- (česky) The Fourth Political Theory
- Evrazia.info
- (anglicky) Russia Profile: Alexander Dugin
- (česky) Překlad úryvků z Duginovy Filosofie války
