Fieseler Fi 156

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Fi 156 Storch
Určení spojovací a pozorovací letoun
Výrobce Fieseler
Šéfkonstruktér Reinhold Mewes[1]
První let 24. května 1936
Vyřazeno Německo: 1945
Francie: 1970
Uživatel Luftwaffe
Výroba 1937–1949 (1965 jako MS 500)
Vyrobeno kusů Přes 2 900[2]

Fieseler Fi 156 Storch ("čáp") byl německý jednomotorový spojovací a průzkumný letoun, který se vyráběl před i během druhé světové války. Zůstává slavný díky svým STOL (krátký vzlet i přistání) schopnostem; pozdější varianty stavěné po válce ve Francii jsou běžné na leteckých show.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Storch z letu, 2012
Švýcarský Fi 156

Vývoj typu začal v roce 1934 z iniciativy hlavního konstruktéra letounu Rheinholda Mewese, přičemž letoun se stal i reakcí firmy Fieseler na výzvu Říšského ministerstva letectví na vývoj nového spojovacího letounu.[1] První prototyp Fi 156 V1 (D-IKVN) vzlétl na jaře 1936 a byl poháněn vidlicovým 8válcem Argus As 10C o výkonu 240 k (180 kW) a letoun tak mohl letět maximální rychlostí pouhých 175 km/h. Mohl však letět i rychlostí 50 km/h a tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech. První prototyp následoval ještě druhý prototyp Fi 156 V2 (D-IDVS) s kovovou vrtulí a třetí prototyp s plnou vojenskou výbavou Fi 156 V3 (D-IGLI).[1] Počátkem roku 1937 byl zkoušen další prototyp Fi 156 V4 (D-IFMR), který byl opatřen lyžovým podvozkem a prošel testy v zimních podmínkách.

Prototyp Fieseleru zvítězil ve zkouškách s konkurenčními typy Bf 163, Siebel Si 201 a vírníkem Focke-Wulf Fw 186.[1] Luftwaffe nejprve objednala 10 předsériových kusů Fi 156 A-0 vyráběných podle vzoru Fi 156 V5 (D-IYZQ), které do služby vstoupily roku 1937, byly pozitivně přijaty a na které navázala sériová výroba. První sériové kusy Fi 156 A-1 jednotky převzaly na přelomu let 1937–1938.[1]

Koncem roku 1938 započala výroba verze Fi 156 C-0 s obrannou střeleckou výzbrojí a několika malými úpravami, naopak následující varianta Fi 156 C-1 určená k dopravě vyšších štábních důstojníků a jako spojovací nenesla výzbroj žádnou. Dvoumístný typ Fi 156 C-2 byl opět vybaven kulometem MG 15 a mohl nést fotografický přístroj. Byl sériově vyráběn od roku 1939 a používán letkami frontového taktického průzkumu.

Víceúčelová varianta Fi 156 C-3 z roku 1940 byla určená zejména pro taktický průzkum, spojovací, záchranné a sanitní lety. Fi 156 C-5 podobné konstrukce poháněly motory Argus As 10P, pod trup mohl být zavěšen kontejner s fotografickým přístrojem, nebo odhazovatelná přídavná palivová nádrž prodlužující dolet na 1 000 km. Obě tyto verze se v Africe používaly pod označením Fi 156 C-3/Trop a C-5/Trop. Byly vybaveny protiprachovými filtry a výbavou umožňující přežití v poušti při nouzovém přistání.

Na podzim 1941 byla zahájena produkce předsériových Fi 156 D-0, krátce nato následovala verze D-1. "Déčka" byla charakteristická zvětšeným zavazadlovým prostorem za pilotní kabinou a zvětšenými nákladovými dveřmi. Koncem roku 1941 byla rovněž vyrobena desetikusová série Fi 156 E-0 se dvěma páry kol, které byly spojeny pružnými gumovými pásy. Tento nekonvenční podvozek umožňoval start i přistání ve velmi těžkém terénu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Letoun je jednomotorový, dvou až třímístný vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s dvoukolým, velmi vysokým záďovým podvozkem klasického typu. Dvoudílné křídlo bylo před náběžnou hranou opatřeno pevným slotem a vzadu velkými štěrbinovými vztlakovými klapkami; při jejich sklápění se úměrně vychylovala i křidélka. Při transportu se daly poloviny křídel sklopit podél trupu.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Nakládání raněných, východní fronta, 1944

Mezi lety 1937 a 1945 se vyrobilo okolo 2900 ks; když hlavní z továren Fieseler v roce 1943 přeměnila výrobu na typ Bf 109, byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier v Puteaux ve Francii, po válce jako MS.500 Criquet s původním německým motorem Argus, MS-501 s francouzským řadovým motorem Renault, MS-502, MS-504 a MS-505 s hvězdicovými motory Salmson 9ABb o výkonu 172 kW a Jacobs R-775-A2 o výkonu 227 kW. Také továrna v Chocni po válce pokračovala ve výrobě (v Československu jako K-65 Čáp; do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 ks).

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Šest kusů první sériové verze Fi-156 A-1 bylo v roce 1938 odesláno k německé Legii Condor pro vyzkoušení v bojových podmínkách Španělské občanské války.[1]

Široce byl typ Německem používán během druhé světové války.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Fi 156[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2–3 (1 × pilot)[1]
  • Rozpětí: 14,25 m[1]
  • Délka: 9,9 m[1]
  • Výška: 3,0 m[1]
  • Nosná plocha: 26 m²
  • Plošné zatížení: 48,5 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 930 kg[1]
  • Vzletová hmotnost: 1320 kg[1]
  • Maximální rychlost: 175 km/h ve výšce 300 m
  • Dostup: 4500 m[1]
  • Stoupavost: 290 m/min
  • Dolet: 380 km[1]
  • Poměr výkon/hmotnost: 143 W/kg

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 1× zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený invertní řadový osmiválec Argus As 10
  • Výkon motoru: 240 k (180 kW)

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× kulomet MG 15 ráže 7,9 mm (někdy)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i j k l m n SKOTNICKY, Mariusz; NOWAKOWSKI, Tomasz; ZALEWSKI, Krzystof. Legion Condor. 1. vyd. Hostomice : Intermodel, 1996. ISBN 80-901976-1-3. S. 229.  
  2. Winchester, 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu