Fieseler Fi 156
| Fieseler Fi 156 | |
| Určení | spojovací a pozorovací letoun |
|---|---|
| Výrobce | Fieseler |
| Šéfkonstruktér | Reinhold Mewes[1] |
| První let | jaro 1936 |
| Zařazen | 1937 |
| Charakter | Vyřazen |
| Uživatel | Luftwaffe |
Fieseler Fi 156 Storch (čáp) byl německý jednomotorový spojovací a průzkumný letoun, který se vyráběl před i během druhé světové války. Zůstává slavný díky svým STOL (krátký vzlet i přistání) schopnostem; pozdější varianty stavěné po válce ve Francii jsou běžné na leteckých show.
Obsah |
Vývoj[editovat]
Vývoj typu začal v roce 1934 z iniciativy hlavního konstruktéra letounu Rheinholda Mewese, přičemž letoun se stal i reakcí firmy Fieseler na výzvu Říšského ministerstva letectví na vývoj nového spojovacího letounu.[1] První prototyp Fi 156A vzlétl na jaře 1936 a byl poháněn vidlicovým 8válcem Argus As 10C o výkonu 240 k (180 kW) a letoun tak mohl letět maximální rychlostí pouhých 175 km/h. Mohl však letět i rychlostí 50 km/h a tak při mírném větru dokázal vzlétnout méně než na 45 metrech a přistát na 18 metrech. První prototyp následoval ještě druhý prototyp s kovovou vrtulí a třetí prototyp s plnou výbavou.[1]
Prototyp Fieseleru zvítězil ve zkouškách s konkurenčními typy Bf 163, Siebel Si 201 a vírníkem Focke-Wulf Fw 186.[1] Luftwaffe nejprve objednala 10 předsériových kusů Fi 156 A-0, které do služby vstoupily roku 1937, byly pozitivně přijaty a na které navázala sériová výroba. První sériové kusy Fi 156 A-1 jednotky převzaly na přelomu let 1937–1938.[1]
Konstrukce[editovat]
Letoun je jednomotorový, dvou až třímístný vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce s dvoukolým, velmi vysokým záďovým podvozkem klasického typu. Dvoudílné křídlo bylo před náběžnou hranou opatřeno pevným slotem a vzadu velkými štěrbinovými vztlakovými klapkami; při jejich sklápění se úměrně vychylovala i křidélka. Při transportu se daly poloviny křídel sklopit podél trupu.
Výroba[editovat]
Mezi lety 1937 a 1945 se vyrobilo okolo 2900 ks; když hlavní z továren Fieseler v roce 1943 přeměnila výrobu na typ Bf 109, byla výroba přesunuta do továrny Beneš-Mráz v Chocni. Mnoho letadel se také od roku 1942 vyrobilo v obsazené továrně Morane-Saulnier jako MS.500 Criquet. Obě továrny po válce pokračovaly ve výrobě (v Československu jako K-65 Čáp; do roku 1949 bylo vyrobeno okolo 138 ks).
Operační nasazení[editovat]
Šest kusů první sériové verze Fi-156 A-1 bylo v roce 1938 odesláno k německé Legii Condor pro vyzkoušení v bojových podmínkách Španělské občanské války.[1]
Široce byl typ německem používán během druhé světové války.
Uživatelé[editovat]
- Německo, Bulharsko, Francie (po válce), Maďarsko, Rumunsko, Jugoslávie, Československo (po válce), Finsko, Itálie, Rumunsko, Slovensko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.
Hlavní technické údaje[editovat]
Fi 156[editovat]
- Osádka: 2–3 (1 × pilot)[1]
- Rozpětí: 14,25 m[1]
- Délka: 9,9 m[1]
- Výška: 3,0 m[1]
- Nosná plocha: 26 m²
- Plošné zatížení: 48,5 kg/m²
- Hmotnost prázdného letounu: 930 kg[1]
- Vzletová hmotnost: 1320 kg[1]
- Maximální rychlost: 175 km/h ve výšce 300 m
- Dostup: 4500 m[1]
- Stoupavost: 290 m/min
- Dolet: 380 km[1]
- Poměr výkon/hmotnost: 143 W/kg
Pohonná jednotka[editovat]
- 1× zážehový čtyřdobý vzduchem chlazený invertní osmiválec Argus As 10
- Výkon motoru: 240 k (180 kW)
Výzbroj[editovat]
- 1× kulomet MG 15 (někdy)