Londýnská univerzita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Londýnská univerzita
University of London
latinsky Universitas Londiniensis
Rok založení 1836
Kancléř Anne Mountbatten-Windsor
Počty akademiků
Počet bakalářských studentů 135090[1]
40,000 v rámci mezinárodních programů.[2]
Sídlo Londýn
webové stránky

Londýnská univerzita (anglicky University of London, latinsky Universitas Londiniensis) je britskou federální univerzitou, která se skládá z 31 afilací: 19 jednotlivých univerzitních institucí a 12 výzkumných institutů.[3] Londýnská univerzita je počtem studentů největší univerzitou ve Spojeném království – studuje zde 135 090 studentů bydlících na kolejích a více než 45 000 studentů účastnících se programu University of London International Programmes.

Univerzita byla založena díky královské výsadní listině, vydané v roce 1836, která spojila London University (nyní University College London) a King's College (nyní King's College London), aby společně utvořily Londýnskou univerzitu.

Absolventi Londýnské univerzity mohou používat tzv. post-nominal letters 'Lond.' (ze slova Londiniensis), které mohou umístit za své tituly.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Londýnská univerzita získala královské privilegium v roce 1836 od Viléma IV. Britského
Londýnská univerzita jak ji v roce 1827 nakreslil a publikoval Thomas Hosmer Shepherd. Tato budova je nyní součástí University College London.
Ilustrace 6 Burlington Gardens, sídla administrativy univerzity v letech 1870-1899.

Univerzita založená v roce 1836 nejprve sestávala pouze ze dvou collegí: University College London, která původně neměla žádný oficiální královský charakter, a nepřijímala studenty na základě jejich víry, a z King's College London, která měla královský charakter již od roku 1829 a přijímala pouze členy Anglikánské církve. Jak King's College London (založená v roce 1829), tak i University College London (založená v roce 1826) již dříve předcházely Londýnské univerzitě, která původně sloužila výhradně jako zkušební komise pro jednotlivé college.

Od roku 1858 nabízí univerzita jako první v zemi mezinárodní programy (University of London International Programmes) pro kandidáty mimo colleges. Nové prostory na 6 Burlington Gardens, vystavěné právě pro tyto účely nabídly Univerzitě také nové kanceláře a posluchárny. V roce 1878 dosáhla Univerzita dalšího prvenství, když se stala první britskou univerzitou, která určila ženám stejné podmínky, jako mužům. 4 studentky zde v roce 1880 dosáhly titulu Bakalář umění a další dvě získaly v roce 1881 titul Bachelor of Science (Bakalář věd, opět jako první v zemi).[4]

V roce 1898 byla vydána listina, která zreformovala univerzitu tak, aby nesla zodpovědnost sama za sebe, ale i za kontrolu obsahu nabízených kurzů a akademických standardů ve všech jejich institucích. Tato listina byla odpovědí na kritiku univerzit, které údajně sloužily jen jako centra pro kontrolu testů, a žádostí o to, aby výzkum a výuka byly hlavními funkcemi univerzit. Monitorování bylo prováděno přes nový systém centralizovaných fakult a tzv. Boards of Studies, a University College se spolu s King's College staly základními fakultami univerzity.[5]

Toto výrazné rozšíření významnosti znamenalo pro univerzitu další investice do nových prostor. Z tohoto důvodu byly v roce 1899 pro univerzitu vyklizeny prostory na 6 Burlington Gardens. Krátce poté začala univerzita prožívat časy masivního rozšiřování. V roce 1900 se k univerzitě připojily Bedford College, Royal Holloway a London School of Economics. V roce 1901 se stala oficiální college i Regent's Park College, která byla u univerzity neoficiálně již od roku 1841. Goldsmiths se připojila v roce 1904, Imperial College byla založena v roce 1907, Queen Mary College v roce 1915, School of Oriental and African Studies rozšířila školu v roce 1916 a Birkbeck se připojila v roce 1920. Tato rapidní expanze znamenala pro univerzitu nutnost dalšího rozšíření svých prostor. Škole se povedlo získat velkou parceluBloomsbury v blízkosti Britského muzea. Architektem byl zvolen Charles Holden, který měl za úkol postavit budovu, která „svým vzhledem neměla připomínat budovu, která hostí instituci takového charakteru, jakým Univerzita je“. Tato neobvyklá připomínka je pravděpodobně inspirována faktem, že když se William Beveridge krátce poté, co byl zvolen ředitelem LSE, zeptal taxikáře, jestli by ho mohl vzít na Univerzitu, dostal odpověď: "Aha, to myslíte to místo vedle Královské školy šití (Royal School of Needlework)."[6] Holden tedy navrhl Senate House, dnešní kancelář Univerzity, v době stavby druhou největší budovu v Londýně.[7]

V průběhu Druhé světové války opustily všechny college (s výjimkou Birkbecku) a jejich studenti Londýn, a přestěhovaly se do bezpečnějších částí Spojeného království. Senate House byl mezitím užíván britským Ministerstvem informací a na střeše bylo navíc pozorovací místo Royal Observer Corps. I přesto, že byla budova několikrát zasažena, skončila nakonec v podstatě bez úhony. Některé pověsti říkají, že to bylo proto, že si tam chtěl Adolf Hitler vybudovat kanceláře.[8]

Poválečná historie univerzity byla zahájena v roce 1948 založením univerzitního nakladatelství Athlone Press, které bylo v roce 1979 prodáno Bemrose Corporation,[9] a poté Continuum publishing.[10] Nicméně poválečná doba se do univerzitní historie zapsala expanzí a konsolidací uvnitř univerzity, jako například akvizicí části jezuitsko-teologické instituce Heythrop College v průběhu jejího přesunu z Oxfordshire v roce 1969. Některé z větších colleges (hlavně UCL, King's, LSE a Imperial) pravidelně vyhrožovaly svým odchodem z univerzity. Také došlo k poměrně výraznému přesunu akademických a finančních pravomocí z Senate House na jednotlivé college. U menších colleges se také začaly projevovat tendence spojování ve větší „super-colleges“. Významným faktorem v této situaci bylo ukončení spolku všech absolventů univerzity v říjnu 2003, které mělo za důsledek velké zvýšení pozornosti věnované jednotlivým spolkům absolventů na jednotlivých colleges.

V roce 2002 oznámily Imperial College a UCL, že by se rády spojily. Kvůli této situaci se začalo uvažovat o budoucnosti univerzity a autonomitě malých colleges. Kvůli značnému odmítání fúze akademickými pracovníky obou colleges však byla fúze zamítnuta.[11]

Dne 9. prosince 2005 se Imperial College jako první rozhodla, že univerzitu opustí. Chtěla tak učinit v čase, kdy měla oslavit sto let od jejího vzniku. Podle její rady to bylo kvůli tomu, že college chtěla rozdávat své vlastní tituly. 5. října 2006 se rozhodla Univerzita akceptovat rozhodnutí Imperial College a College se tak od univerzity odtrhla. [12] Imperial College se úplně osamostatnila až 9. července 2007. Toto oddělení bylo součástí oněch oslav stého výročí college.

Časopis Times Higher Education Supplement oznámil v únoru 2007 záměr London School of Economics, University College London a King's College London zahájení udělování svých vlastních titulů od prosince 2007 (začátek nového akademického roku), místo federálních titulů Univerzity, jak činily do té doby. Ačkoliv colleges tímto krokem univerzitu opustit nechtěly, časopis poukazuje na to, že by tímto krokem mohly pochybovat o budoucnosti federální univerzity. Univerzita se však dále rozrůstala, v roce 2005 se k ní přidala Central School of Speech and Drama.

1. dubna 2010 přestala London Business School udělovat tituly University of London.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

The Senate House, kanceláře Univerzity

Londýnská univerzita vlastní poměrně velký komplex 180 budov v londýnské čtvrti Bloomsbury, v blízkosti zastávky metra Russell Square.[13]

Některé z colleges univerzity mají své hlavní budovy na sídlištích. Bloomsbury Campus také zahrnuje osm tzv. Halls of Residence a Senate House, ve kterém se nachází i knihovna Senate House a oficiální rezidence rektora. Dříve se zde nacházela i School of Slavonic and East European Studies (Škola slovanských a východoevropských studií), která je nyní součástí University College London. Také zde sídlí většina School of Advanced Study (Školy pokročilých studií).[14]

Univerzita také vlastní mnoho náměstí bývalého Bedford Estate včetně Gordon Square, Tavistock Square, Torrington Square a Woburn Square.

Komplex také zahruje několik staveb mimo Bloomsbury – mnoho colleges má své vlastní komplexy po celém Londýně – například London School of Economics and Political Science sídlí na Clare Market, v Aldwych a také v západním křídle Somerset House, St Bart's Hospital je místem Courtauld Institute of Art a King's College London a nebo Veslařský klub Londýnské univerzity sídlící v Chiswick.

Některé součásti Univerzity se také nachází mimo Londýn, jako například University Marine Biological Station na ostrově Cumbrae, či několik budov, které má Londýnská univerzita v Paříži.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Lidé spříznění s univerzitou[editovat | editovat zdroj]

Vědci[editovat | editovat zdroj]

Politici[editovat | editovat zdroj]

Umělci[editovat | editovat zdroj]

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

Na univerzitě se objevilo i několik kontroverzních postav, např. obchodník s pornofilmy David Sullivan, teroriosta Iljič Ramirez Sánchez, člen Al-Káidy Umar Farouk Abdulmutallab, sovětský dvojitý agent Anthony Blunt a špión Frederick Joubert Duquesne.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sečteno dle Table 0a - All students by institution, mode of study, level of study, gender and domicile 2005/06 [online]. [cit. 2007-07-15]. (Higher Education Statistics Agency online statistics.) Dostupné online.   Individuálně je to: Birkbeck, University of London 19020, Central School of Speech and Drama 950, Courtauld Institute of Art 395, Goldsmiths, University of London 7615, Imperial College London 12665, Institute of Cancer Research 235, Institute of Education 7215, King's College 21755, London Business School 1455, London School of Economics 8810, London School of Hygiene and Tropical Medicine 975, Queen Mary, University of London 11625, Royal Academy of Music 730, Royal Holloway, University of London 7620, Royal Veterinary College 1610, School of Oriental and African Studies 4525, School of Pharmacy 1355, St George's, University of London 3785, University College London 21620, Central institutes & activities 430. Heythrop College je soukromá a v statistikách nedominuje, počet jejích studentů je udáván jako 700. Prospective Students [online]. [cit. 2007-07-15]. (Heythrop College website.) Dostupné online.   Imperial College London opustila Univerzitu v akademickém roce 2005/06.
  2. About us [online]. [cit. 2007-07-15]. (University of London International Programmes website.) Dostupné online.  
  3. University of London: Colleges/Institutes [online]. London.ac.uk, 2010-03-29, [cit. 2010-04-13]. Dostupné online.  
  4. University of London: Brief history [online]. London.ac.uk, [cit. 2010-04-13]. Dostupné online.  
  5. Japanese Students at Cambridge University in the Meiji Era, 1868-1912: Pioneers for the Modernization of Japan, Noboru Koyama. Lulu Press, září 2004.(anglicky)
  6. City of Sound [online]. City of Sound, 2003-11-22, [cit. 2010-04-13]. Dostupné online.  
  7. Emporis GmbH. Emporis Buildings [online]. Emporis.com, [cit. 2010-04-13]. Dostupné online.  
  8. The Twentieth Century Society
  9. Archives in London & the M25 area (AIM25). holdings at Senate House Library, University of London. [s.l.] : [s.n.]. Dostupné online. Kapitola Athlone Press: 1945-1979.  
  10. allbusiness. Article citing companies encompassed by Continuum [online]. November 29, 2006, [cit. 2009-12-21]. Kapitola Sturrock departs Continuum. Dostupné online.  
  11. The Guardian. 18 November 2002 Opposition ends Imperial and UCL merger dream(anglicky)
  12. http://www3.imperial.ac.uk/newsandeventspggrp/imperialcollege/newssummary/news_5-10-2006-13-17-17?newsid=2736
  13. The Central University's Estate [online]. [cit. 2007-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Redevelopment Project of Senate House and Stewart House [online]. [cit. 2007-03-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]