Mick Jagger

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mick Jagger
Mick Jagger na Berlinale (2008)
Mick Jagger na Berlinale (2008)
Základní informace
Rodné jméno Michael Phillip Jagger
Narození 26. července 1943 (71 let)
Dartford, Kent, Anglie Anglie
Žánry rock, blues, rock and roll, blues rock, hard rock, psychedelický rock, rhythm and blues
Povolání hudebník, zpěvák, skladatel, hudební a filmový producent, herec, scénárista
Hlasový obor Alto
Aktivní roky 1961–současnost
Vydavatel Virgin, Rolling Stones, ABKCO
Příbuzná
témata
The Rolling Stones
Super Heavy
Manželka Jerry Hall
Děti Georgia May Jagger
Příbuzní bratr Chris Jagger
Website MickJagger.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hlas Micka Jaggera

Z pořadu BBC Front Row 26. prosince 2012.

Problémy s přehráváním? Nápověda.

Sir Michael Philip „Mick“ Jagger (* 26. července 1943 Dartford, Anglie) je britský rockový hudebník, herec, skladatel, producent a businessman. Celosvětově se proslavil jako frontman a zpěvák kapely The Rolling Stones, kterou založil s Brianem Jonesem a Keithem Richardsem. Spolu s Richardsem je hlavním autorem písní kapely, během své více než čtyřicet let dlouhé spolupráce napsali takřka 400 písní. V r. 2003 britským následníkem trůnu princem Charlesem pasován na rytíře s právem užívat titul Sir.

1943–61: mládí[editovat | editovat zdroj]

Mick Jagger se narodil v Dartfordu v Kentu v Anglii do rodiny střední třídy.[1] Jeho otec Basil Fanshawe („Joe“) Jagger (13. dubna 191311. listopadu 2006) a jeho dědeček David Ernest Jagger byli oba učitelé. Jeho matka Eva Ensley Mary (rozená Scutts; 6. dubna 191318. května 2000), která pocházela z Nového Jižního Walesu v Austrálii,[2][3] byla kadeřnicí[4] a aktivní členkou Konzervativní strany. Jagger byl starším ze dvou synů (jeho bratr Chris Jagger se narodil 19. prosince 1947)[5] a byl vychováván, aby následoval kariéru svého otce.

V září 1950 se Jaggerovým spolužákem na Wentworth Primary School v Dartfordu stal Keith Richards. V roce 1954 Jagger odešel na Dartford Grammar School, kde je nyní jako součást školy Mick Jagger Centre. Poté, co odešli na různé školy, spolu Jagger s Richardsem ztratili kontakt. Znovu se spřátelili až v červenci 1960, když se náhodou potkali na nádraží v Dartfordu a zjistli, že mají oba rádi rhythm and blues.

Jagger ukončil školu v roce 1961. Získal sedm O-levelů a čtyři A-levely. Jagger a Richards se s kytaristou Brianem Jonesem nastěhovali do bytu na Edith Grove v Chelsea. Zatímco Richards a Jones plánovali založit vlastní rhythm and bluesovou kapelu, Jagger pokračoval ve studiu na London School of Economics[6] a seriózně zvažoval, že se stane buď novinářem, nebo politikem. Jagger povolání politika přirovnal k popové hvězdě.[7][8]

1962–současnost: The Rolling Stones[editovat | editovat zdroj]

Jednadvacetiletý Mick Jagger před koncertem Rolling Stones v Georgia Southern College, 4. května 1965
Související informace naleznete také v článku The Rolling Stones.

1960–1969[editovat | editovat zdroj]

Ze začátku hrála kapela zadarmo v přestávkách mezi vystoupeními Alexise Kornera v klubu naproti stanici metra Ealing Broadway. V té době měla kapela velice málo vybavení a půjčovala si je od Alexise. To bylo předtím, než se jejich manažerem stal Andrew Loog Oldham. Jejich první vystoupení pod názvem Rollin' Stones (podle jedné z jejich oblíbených skladeb od Muddyho Waterse) proběhlo 12. července v Marquee Clubu. Později si změnili název na „the Rolling Stones“, protože to vypadalo více formálně. Victor Bockris uvádí, že členy kapely byli Mick Jagger, Keith Richards, Brian Jones, Ian Stewart (klavír), Dick Taylor (baskytara) and Tony Chapman (bicí). Nicméně Richards ve svých memoárech Life uvádí, že toho večera byl bubeníkem Mick Avory, nikoliv Tony Chapman.[9] Mick Avory nicméně mnohokrát kateegoricky popřel, že by s Rolling Stones tu noc hrál.[10] Ve skutečnosti s nimi hrál jen dvakrát v hospodě Bricklayers Arms a to ještě předtím, než se stali známými jako Rollin' Stones. O nějaký čas později se kapela vydala na turné po Spojeném království, což byla pro všechny z nich nová zkušenost.[11] Bubeník Charlie Watts a baskytarista Bill Wyman se k nim přidali později. V roce 1964 je dva nevědecké průzkumy vřejného mínění označily za nejpopulárnější britskou kapelu, přičemž předčili dokonce i The Beatles.[6]

Na podzim 1963 Jagger opustil London School of Economics ve prospěch slibné hudební kariéry s The Rolling Stones. Kapela stále těžila z děl rhythm and bluesových umělců, například Chucka Berryho nabo Bo Diddleyho, ale s podporou Andrewa Loog Oldhama začali brzy Jagger s Richardsem psát vlastní skladby. Jedna z jejich prvních skladeb, „As Tears Go By“, byla napsána pro mladou zpěvačku Marianne Faithfull, kterou v té době Oldham podporoval.[12] Pro Rolling Stones napsali Jagger s Richardsem „The Last Time“, inspirovanou „This May Be the Last Time“ od Staple Singers z roku 1955, a jejich první mezinárodní hit „(I Can't Get No) Satisfaction“. Díky tomu také Rolling Stones získali pověst vzdorovitých provokatérů v protikladu k roztomilým Beatles.[6]

Kapela vydala několik úspěšných alb, včetně December's Children (And Everybody's), Aftermath a Between the Buttons. V roce 1967 byli Jagger a Richards zatčeni kvůli drogám a byly jim uděleny tvrdé tresty: Jagger byl odsouzen ke třem měsícům vězení za držení čtyř léků s obsahem amfetaminu, které koupil v Itálii. Po odvolání byl Richardsův trest zrušen a Jaggerův trest byl změněn na podmíněný.[13]

Mick Jagger na pódiu v New Yorku (1972)

1970–1979[editovat | editovat zdroj]

Po Jonesově smrti v roce 1969 a oficiálnímu přesunu do jižní Francie kvůli daním[14] začal Jagger a zbytek kapely s postupujícími sedmdesátými léty měnit svůj vzhled a styl. Jagger se také naučil hrát na kytaru a přispěl kytarovými party k několika skladbám ze Sticky Fingers (1971) a všech alb následujících (vyjma Dirty Work z roku 1986). Na americkém turné Rolling Stones v roce 1972 měl na pódiu glam rockové oblečení a třpitivý make-up. Jejich zájem o blues se nicméně projevil na albu Exile on Main St. (1972). Později se v sedmdesátých letech s albem Some Girls (1978) odvážili i na disco a punk. V prosinci 1974 opustil kapelu Mick Taylor, náhrada za Briana Jonese, a v roce 1975 byl nahrazen Ronniem Woodem, kytaristou Faces.

1980–1989[editovat | editovat zdroj]

Zatímco Jagger pokračoval v koncertování a nahrávání alb s Rolling Stones, odstartoval svoji sólovou kariéru. V roce 1985 vydal své první sólové album She's the Boss, které produkovali Nile Rodgers a Bill Laswell a na kterém se hudebně podíleli i Herbie Hancock, Jeff Beck, Jan Hammer, Pete Townshend a Compass Point All Stars. Toto album se prodávalo velmi dobře. V této době pro Jacksons nazpíval s Michaelem Jacksonem skladbu „State of Shock“. V roce 1985 také vystoupil na Live Aid.

V roce 1987 vydal své druhé sólové album Primitive Cool. Ačkoliv nedosáhlo komerčního úspěchu prvního alba, kritika ho přijala velmi dobře.

V roce 1988 produkoval na albu Vivid od Living Colour skladby „Glamour Boys“ a „Which Way to America“. Od 15. do 28. března byl na sólovém turné v Japonsku (Tokio, Nagoja a Ósaka).

1990–1999[editovat | editovat zdroj]

Poté, co Rolling Stones vydali úspěšné album Steel Wheels (1989), začal Jagger pracovat na svém dalším sólovém albu. Od ledna do září 1992 jej nahrával v Los Angeles. Na několika skladbách se podíleli i Lenny Kravitz a Flea.

Jeho třetí sólové album Wandering Spirit bylo vydáno v únoru 1993 a bylo komerčně úspěšné.

Mick Jagger v San Siro v Miláně v Itálii (2003).

2000–2010[editovat | editovat zdroj]

V roce 2001 Jagger vydal Goddess in the Doorway, své čtvrté sólové album. Ten samý rok vystoupil s Richardsem na The Concert for New York City, charitativním koncertě po teroristických útocích 11. září, kde zahráli "Salt of the Earth" a "Miss You".

K příležitosti čtyřicátého výročí Rolling Stones s nimi Jagger vyjel na turné Licks Tour a kapela vydala retrospektivní dvojalbum Forty Licks.[15]

V roce 2007 vydělali Rolling Stones na svém turné A Bigger Bang Tour 437 milionů USD a to jim vyneslo zápis do Guinnessovy knihy rekordů za nejziskovější hudební turné.[16]

V říjnu 2009 vystoupil Jagger spolu s U2 na koncertě k 25. výročí Rock and Roll Hall of Fame.[17]

2010–současnost[editovat | editovat zdroj]

20. května 2011 Jagger oznámil vznik nové superskupiny, SuperHeavy, jejímiž členy jsou Dave Stewart, Joss Stone, Damian Marley and A.R. Rahman.[18]

V roce 2011 se podílel na singlu will.i.ama „T.H.E. (The Hardest Ever)“. Oficiálně bylo vydáno na iTunes 4. února 2012.[19]

12. února 2012 zahráli Mick Jagger, B.B. King, Buddy Guy a Jeff Beck spolu s bluesovým souborem v Bílém domě pro prezidenta Baracka Obamu. Když mu Jagger podal mikrofon, Obama dvakrát zazpíval verš „Come on, baby don't you want to go“ skladby „Sweet Home Chicago“, bluesové hymny Obamova rodného města.[20]

12. prosince 2012 vystoupil Jagger na benefičním koncertě 12-12-12: The Concert for Sandy Relief.

V sobotu 29. června 2013 zahráli Rolling Stones na festivalu Glastonbury.

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

Mick Jagger hrál v těchto filmech:

Rok Název
1966 Charlie Is My Darling
1968 Sympathy for the Devil
Představení
1969 Vzývání mého bratra démona
1970 Gimme Shelter
Ned Kelly
1972 Umano non-umano
1978 Wings of Ash (o životě Antonina Artauda)
1978 The Rutles: All You Need Is Cash
1981 Fitzcarraldo[21]
1982 Burden of Dreams
Let's Spend the Night Together
1987 Running Out of Luck
1991 At the Max
1992 Freejack
1997 Bent
1999 My Best Fiend
2001 Enigma
Muž z Elysejských polí
Being Mick
2003 Mayor of the Sunset Strip
2008 Shine a Light
2010 Stones in Exile
Ladies and Gentlemen: The Rolling Stones
2011 Some Girls: Live in Texas '78
Jako producent
  • Get on Up (2014)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mick Jagger na anglické Wikipedii.

  1. ANON. Baptism entry for Mick Jagger, rock musician, from the registers of Dartford St. Alban for 6 October 1943. [online]. Medway Council, [cit. 2009-09-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Deaths England and Wales 1984–2006 [online]. Findmypast.co.uk, [cit. 2011-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Ancestry of Mick Jagger [online]. Wargs.com, [cit. 2011-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. BARRATT, Nick. Family detective: Mick Jagger [online]. 24 November 2006, [cit. 2011-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Chris Jagger Biography [online]. Allmusic, [cit. 2009-12-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c "Mick Jagger." Contemporary Musicians, Volume 53. Thomson Gale, 2005.
  7. Christopher Andersen, Jagger, published by Delacorte Press, New York, 1993, p.49
  8. George Tremlet, The Rolling Stones Story, Futura Publications Ltd., London, 1974, pp.109–10
  9. Richards, Keith. Life. New York City: Little, Brown and Company, 2010. 97. Print.
  10. It's Only Rock 'n' Roll, The Ultimate Guide To The Rolling Stones, James Karnbach and Carol Bernson, Facts On File, Inc., New York, NY, 1997
  11. Wyman, Bill. Rolling With the Stones New York: DK Publishing, 2002. 36. Print
  12. Jagger, Richards, Watts & Wood 2003. p. 84.
  13. Andersen, pp.148–49
  14. Andersen, p.247
  15. Stones start monster tour – BBC News
  16. "Another Stones record—this one in Guinness", MSNBC
  17. The 25th Anniversary Rock & Roll Hall Of Fame Concerts (4CD) [online]. Amazon.com, [cit. 2011-11-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. GREENE, Andy. Mick Jagger Forms Supergroup with Dave Stewart, Joss Stone and Damian Marley [online]. 20 May 2011, [cit. 2011-05-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. New Music: will.i.am f/ Jennifer Lopez & Mick Jagger – ‘T.H.E (The Hardest Ever)’ [online]. Rap-Up.com, 18 November 2011, [cit. 2012-01-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. President Obama sings the blues with music legends Mick Jagger, B.B. King at White House [online]. New York: 22 February 2012, [cit. 2012-02-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. scény byly natáčeny s Jaggerem, ale ten musel odjet na turné Rolling Stones a tak byly znovu natočeny bez něj. Fotokiste: Mick Jagger [online]. [cit. 2008-11-15]. Dostupné online. (anglicky)  (German)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]