Jihoafrická republika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Republika Jižní Afrika
Republic of South Africa
Republiek van Suid-Afrika
Vlajka Jižní Afriky
vlajka
Hymna: Nkosi Sikelel iAfrica / Die Stem van Suid Afrika
Motto: !ke e: ǀxarra ǁke
(Jednota v různosti)
Geografie

Poloha Jižní Afriky

Hlavní město: Pretoria (výkonná moc),
Kapské Město (zákonodárná moc),
Bloemfontein (justice)
Rozloha: 1 219 912 km² (24. na světě)
z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mafadi (3450 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 29°0′ j. š., 24°0′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 49 320 000 (26. na světě, 2009 (odhad))
Hustota zalidnění: 41 ob. / km² (170. na světě)
HDI: 0,683 (střední) (129. na světě, 2009)
Jazyk: angličtina, afrikánština, ndebele, čvanština, zulština, xhosaština, jižní sothština, severní sothština, tsonga, svazijština, vendština (úřední)
Náboženství: Křesťanství 36%; (Siónští křesťané 11,1%, letniční 8,2%, katolíci 7,1%, metodisté 6,8%, holandská reformovaná církev 6,7%, anglikáni 3,8%) muslimové 1,5%, Hinduisté 1,4%, ostatní 17,2
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 31. května 1910 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Jacob Zuma
Zástupce prezidenta: Kgalema Motlanthe
Měna: jihoafrický rand (ZAR)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 710 ZAF ZA
MPZ: ZA
Telefonní předvolba: +27
Národní TLD: .za
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Republika Jižní Afrika[1][2] (často též Jihoafrická republika[3], zkráceně JAR) je jeden z nejvyspělejších afrických států. Na hrubém domácím produktu celé Afriky se podílí více než jednou pětinou. Leží na jihu afrického kontinentu. Sousedí s Namibií, Botswanou a Zimbabwe na severu, Mozambikem a Svazijskem na východě. Uvnitř jihoafrického území leží samostatné království Lesotho.

Oficiální názvy[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k velkému počtu úředních jazyků má Jihoafrická republika více oficiálních názvů.

  • Republic of South Africa (anglicky)
  • Republiek van Suid-Afrika (afrikánsky)
  • iRiphabliki yeSewula Afrika (jižní ndebele)
  • iRiphabliki yomZantsi Afrika (xhosa)
  • iRiphabhuliki yaseNingizimu Afrika (zulu)
  • Rephaboliki ya Afrika-Borwa (sotho)
  • Repabliki ya Afrika-Borwa (jižní sotho)
  • Rephaboliki ya Aforika Borwa (tswana)
  • iRiphabhulikhi yeNingizimu Afrika (swati)
  • Riphabuḽiki ya Afurika Tshipembe (venda)
  • Riphabliki ra Afrika Dzonga (tsonga)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Jihoafrické republiky.

Obdobně jako jiné africké země má i JAR velice dlouhou historii lidského osídlení. Podle archeologických nálezů se na území JAR vyskytoval již Australopithecus africanus před třemi miliony lety, dále pak člověk zručný, člověk vzpřímený a člověk rozumný.

Před příchodem Evropanů na území dnešní Jihoafrické republiky žili Sanové, Khoikhoiové a později také Bantuové.

Evropská kolonizace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1488 doplul k břehům dnešního Kapska portugalský mořeplavec Bartolomeo Diaz. Vylodil se v Zátoce mušlí (Mossel Bay). Dalších sto let zde přistávaly lodě pouze z Portugalska; Portugalci zde však žádné osady po střetech s domorodci nezakládali. Prvními evropskými osadníky v oblasti byli až Holanďané koncem 16. a v 17. století. Tehdy námořní cesty na jihu Afriky od Portugalců převzala holandská Východoindická společnost. Ta vyslala v roce 1652 do Stolové zátoky tři lodě s 90 lidmi různé národnosti, vedené zkušeným obchodníkem a cestovatelem Janem van Riebeeckem. Ti zde vybudovali první osadu (Kapské město), zahrady, zemědělské plantáže, vinice. Na těžkou práci si přes Východoindickou společnost nechali přivážet otroky ze severu, protože místní Hotentoti (kmeny KhoikhoiůSanů) pro práci nebyli vhodní. O pár let později začali zakládat v okolí další farmy. Z Evropy přijížděli další osadníci, zejména Němci. V roce 1688 sem dorazila skupina 200 francouzských Hugenotů. V 18. století připlouvalo k jihoafrickým břehům přes 80 lodí ročně; také díky tomu sem byly zavlečeny neštovice, které způsobily zdecimování nejen osadníků, ale zejména domorodců. V 19. století byli Búrové, potomci prvních holandských osadníků, vytlačeni dále do vnitrozemí, kde založili vlastní státní celky Natal, Transvaal a Oranžský svobodný stát, přičemž neváhali místní obyvatelstvo zabíjet ve velkém rozsahu.[4]

Britská nadvláda[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Jihoafrická unie.
Búrové v boji

Během 18. století vyhlásila Nizozemská Východoindická společnost bankrot a vládu nad okolním mořem převzala Anglie. V roce 1796 britský výsadek obsadil kolonii poprvé, roku 1806 pak definitivně. V roce 1820 sem připlulo 4000 britských osadníků. Británie zakázala obchodování s otroky a v roce 1833 zrušila otroctví. Búrům otroci z plantáží utíkali, jejich farmy zanikaly. V první búrské válce (18801881) byli Britové poraženi. Konečné ovládnutí oblasti Brity přišlo až po druhé búrské válce (18991902). Dne 31. května 1910 byly všechny provincie sloučeny v Jihoafrickou unii, která získala statut dominia.

Významným přelomem ve vývoji Jihoafrické unie byla rozsáhlá industrializace spojená s objevením ložisek diamantůKimberleyzlata ve WitwatersranduTransvaalu. Rozvoj průmyslu byl navíc umocněn v době velké hospodářské krize díky vysokým cenám zlata a diamantů. Hospodářský růst trval nepřetržitě až do druhé poloviny 20. století. Tento pozitivní vývoj však byl v příkrém rozporu s trendy vývoje politického.

Jihoafrická unie se účastnila druhé světové války na straně spojenců. V roce 1948 pak ve volbách zvítězila Národní strana spojená s režimem apartheidu. Tento režim se po celou dobu své existence střetával se značným odporem na mezinárodní scéně.

Nezávislost[editovat | editovat zdroj]

De Klerk a Mandela v Davosu, 1992
Podrobnější informace naleznete v článku Apartheid.

31. května 1961 země získala nezávislost a změnila název na Jihoafrickou republiku. Na protest proti nepřátelským postojům některých členů Britského společenství národů JAR z tohoto svazku vystoupila. Od šedesátých let jsou zřizovány takzvané bantustany, samosprávná území vyhrazená pro původní obyvatelstvo.

Mezinárodní olympijský výbor na svém zasedání v Amsterodamu v roce 1970 rozhodl Olympijský výbor JAR suspendovat a tuto zemi vyloučit z olympijského hnutí do doby, než zruší rasovou segregaci barevných sportovců.[5]

Boj proti apartheidu získal na intenzitě v 80. letech. Při různých nepokojích a demonstracích byly zabity desítky lidí. Poslední bělošský prezident F. W. de Klerk 16. listopadu 1989 zrušil v Jihoafrické republice rasovou segregaci, povolil Africký národní kongres a souhlasil s konáním všeobecných voleb v roce 1994; po nich do úřadu nastoupil Nelson Mandela.

Politika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Politický systém Jihoafrické republiky.

JAR má dvoukomorový parlament: Národní rada provincií s 90 členy a 400členné Národní shromáždění. Zástupci do Národního shromáždění jsou voleni na pětiletá funkční období na bázi proporčního volebního systému (bez jakékoliv vstupní hranice) . Do Národní rady je v každé provincii zvoleno deset zástupců rovněž na pět let. Volby do obou komor probíhají vždy současně. Nejsilnější politická strana (příp. koalice) v Národním shromáždění formuje vládu, v jejímž čele stojí prezident republiky.

V současné době je místní politická scéna ovládána Africkým národním kongresemANC–, který ve volbách 2009 získal 65,9 % hlasů. Jeho nejsilnější soupeř, Strana demokratické aliance, získala 16,7 % hlasů. ANC tak těsně ztratil ústavní většinu v parlamentu.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Administrativní dělení Jihoafrické republiky.
Správní členění Jihoafrické republiky

Země se dělí na 9 autonomních provincií (číslo odpovídá číslu na mapě, hlavní město v závorce):

  1. Západní Kapsko (Kapské město)
  2. Severní Kapsko (Kimberley)
  3. Východní Kapsko (Bisho)
  4. KwaZulu-Natal (Pietermaritzburg¹)
  5. Svobodný stát (Bloemfontein)
  6. Severozápadní provincie (Mafikeng)
  7. Gauteng (Johannesburg)
  8. Mpumalanga (Nelspruit)
  9. Limpopo (Polokwane)

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Geografie Jihoafrické republiky.
Topografická mapa Jihoafrické republiky

JAR má 2 500 km mořského pobřeží (na jihovýchodě ji omývá Indický oceán a na jihozápadě Atlantský oceán) a vysokou rozmanitost klimatických podmínek. Na západě země se rozkládá poušť Kalahari, východ země má spíše subtropické klima. Ve střední části se rozkládá náhorní plošina Highveld. Téměř po celé délce od Namibie po Transvaal je JAR lemována Dračími horami, které dosahují výšek až 3 500 m.

Oblast Witwatersrandu představuje největší koncentraci obyvatelstva (Johannesburg, Pretoria). Tato oblast má obrovské zásoby zlata. Velmi známá je Stolová hora, zvedající se z moře do tisícimetrové výšky nad Kapské město.

V Jižní Africe stále žije velké množství divoké zvěře, avšak její výskyt ve volné přírodě je vlivem civilizačních faktorů ohrožen. Pro tyto účely bylo zřízeno celkem 13 národních parků s velmi kvalitní péčí, z nichž nejznámější jsou Krugerův NP, NP Kalahari Gemsbok a rovněž Addo Elefant v blízkosti Port Elizabeth.

Největšími městy jsou:

(údaje jsou z roku 2004)

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Ekonomika Jihoafrické republiky.
Budova burzy v Johannesburgu - největší burza na africkém kontinentě

JAR je v rámci afrického kontinentu stabilně jednou z nejvyspělejších zemí, má dobře vyvinutý obchod se službami a je již dlouho industrializovaná. HDP na obyvatele měl však v 80. a začátkem 90. let let sestupnou tendenci, od konce 90. let zase stoupá.[6] JAR vytváří přibližně 25 % HDP celého afrického světadílu, kde též drží prvenství ve spotřebě i výrobě elektrické energie. HDI, Index lidského rozvoje Jihoafrické republiky, který do poloviny 90. let stoupal, začal klesat, ke stoupající tendenci se vrátil v roce 2005. Na jeho poklesu mezi lety 1995 a 2005 mělo největší podíl drastické zkrácení délky života (1990 - 61,5 let, 2006 51 let[7]) způsobené především pandemií AIDS a selháním vlády v boji proti ní. JAR má velmi bohatá naleziště nerostných surovin, ale nemá ropu.

Zemědělská výroba se soustředí na pěstování kukuřice, pšenice, cukrové třtiny a produkci vlny, kuřat, skotu, ovcí. Zavodňovací systémy nejsou dostatečné a rovněž eroze půdy představuje závažný problém. Převážně jihoafričtí černoši nemají pro sebe dostatek orné půdy a musejí hledat práci mimo své bydliště.

Vývoz představoval v roce 2001 přibližně 30 % HDP, což znamená výrazný nárůst oproti počátku 90. let. Hlavními obchodními partnery země jsou: USA, Velká Británie, Německo, BelgieJaponsko. Na obchod s ostatními státy v oblasti jižní Afriky má výrazný vliv členství JAR v JACUJARS. Vyváží se hlavně diamanty, zlato (největší zásoby na světě) a některé rudy, strojírenské výrobky. Dováží se potraviny, výrobky chemického a ropného průmyslu a strojírenské výrobky.

JAR nemá světové prvenství pouze v zásobách zlata, ale také v produkci platiny, rud chromu a vanadia. Významná je těžba černého uhlí i železné rudy.

V zemi jsou největší tepelné elektrárny na světě (v Transvaalu). JAR zajišťuje téměř 2/3 produkce elektřiny pro celou Afriku. V JAR se nachází jediná komerční jaderná elektrárna na africkém kontinentě, JE Koeberg[8]

Energetická krize[editovat | editovat zdroj]

V roce 2007 státem vlastněný dodavatel elektrické energie (Eskom) začal pociťovat nedostatek kapacit v oblasti výroby a rozvodu elektřiny. To vedlo k neschopnosti plnit běžné požadavky průmyslu a spotřebitelů, což vedlo k rozsáhlým výpadkům, které zasáhly celou zemi. Spouštěcím impulsem byla porucha v jaderné elektrárně Koeberg, nicméně od té doby se situace ještě zhoršila. Dodavatel byl široce kritizován kvůli neschopnosti adekvátně udržovat svoje elektrárny, nemluvě o výstavbě nových elektráren, které by zajistily dostačující energetickou kapacitu.

Zdravotnictví[editovat | editovat zdroj]

Problémem je vysoký výskyt nemoci HIV/AIDS; počet nakažených dnes dosahuje 5,2 milionů lidí. Jihoafrická vláda vyvinula řadu projektů ke zlepšení této situace, ty ale ve většině nemají žádné výsledky. Podle organizace Human Rights Watch se Jihoafričanky bojí rodit ve státních nemocnicích. V JAR v letech 19982007 stoupla úmrtnost rodiček čtyřnásobně, ze 150 na 625 na sto tisíc narozených dětí. JAR tak nemá šanci splnit cíl rozvoje stanovený OSN, který předpokládá snížení úmrtnosti do roku 2015 na 38 na každých sto tisíc porodů.[9]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Dominantní skupiny v Jižní Africe.
     Černoši      Barevní      Indové nebo Asiati      Běloši      Nedominantní
Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Jihoafrické republiky.

Černoši tvoří 79,2% obyvatel země. Mezi ně patří Čwanové, Zuluové, Khosové, Matabelové, Sutové, Svazijci, Vendové a jiní. Běloši (resp. Afrikánci) se na složení obyvatelstva podílejí 8,9 %, míšenci (Barevní) 8,9 % a Indové nebo Asiati 2,5 %, ostatní cca 0,5 %.[10] Kromě toho v zemi žijí také Sanové (dříve označovaní jako Křováci).

Označení „barevný“ je používáno pro obyvatelstvo míšeného bantuského, khoiského a evropského původu. Samotní barevní se tomuto označení vyhýbají.[zdroj?] V době politiky apartheidu měli barevní lepší přístup ke vzdělání než černoši.[zdroj?] Barevní v letech 19501983 neměli volební práva stejně jako černoši, ale roku 1983 jim byla povolena účast v parlamentu. Barevní rovněž představovali výraznou opoziční sílu v boji proti apartheidu.[zdroj?]

Křesťanského vyznání je 68 % obyvatel. Islám vyznává 2 %, hinduismus 1,5 % a původní kmenová náboženství 28,5 % obyvatel.

Od roku 1994, tedy od pádu apartheidu, jsou denně brutálně vražděni příslušníci bílé menšiny[11] bez ohledu na věk, a to zejména v oblastech Mpumalanga, Gauteng a Limpopo. Od roku 1994 bylo zavražděno na 4 000 bělochů na farmách a dalších 70 000 v městských aglomeracích. V důsledku toho dochází k odlivu bílého obyvatelstva do anglofonních zemí jako je Austrálie, Spojené královstvíIrsko. Od roku 1994 opustilo Jihoafrickou republiku odhadem na dva miliony bělochů. Ekonomika JAR na to v současnosti doplácí, protože jí chybí kvalifikovaná pracovní síla. Další z příčin, proč bílí z JAR odcházejí, je systém pozitivní diskriminace, tj. zvýhodnění černého obyvatelstva. Pozitivní diskriminace má být prevencí dominance bělochů v privátním sektoru. Běloši jsou diskriminováni také ve vzdělání.[12]

V roce 2009 přiznal kanadský soud 31letému bílému Jihoafričanovi Brandonovi Huntleymu status uprchlíka. Učinil tak s ohledem na nebezpečí, které mu doma hrozí kvůli jeho barvě pleti. Huntley vyrůstal v Kapském Městě, a jak sdělil kanadskému soudu, byl tam sedmkrát napaden, z toho třikrát nožem. Útočníci mu přitom údajně nadávali do bílých psů. Vládnoucí strana v Jižní Africe – Africký národní kongres (ANC) – označila toto rozhodnutí za rasistické.[13]

Kriminalita[editovat | editovat zdroj]

Cedule v JAR varující před únosy

Podle průzkumu pro období 1998–2000 vypracovaného OSN je Jihoafrická republika celosvětově na druhém místě ve vraždách a na prvním místě v přepadení a znásilnění na jednoho obyvatele. Oficiální statistiky ukazují, že v JAR je každý den zavražděno 50 lidí[14]. Nahlášený počet znásilnění ročně je 55 000 a odhaduje se, že ročně je spácháno 500 000 znásilnění.[15]

Znásilnění je v Jižní Africe častým problémem. Jedna třetina z 4000 žen, které byly v jednom průzkumu dotazovány, uvedla, že v uplynulém roce byla znásilněna. Jižní Afrika je zemí s nejvyšším výskytem dětských a kojeneckých znásilnění na světě. Násilníkům hrozí 2 roky za mřížemi.[16] [17] V průzkumu mezi 1500 školáky na černošském předměstí Soweto čtvrtina všech dotazovaných chlapců uvedla, že "jackrolling" (hovorový název pro znásilnění) byla zábava.

Běloši se stahují do bezpečnějších čtvrtí a střežených zón (tzv. gated communities). Mnoho emigrantů z Jihoafrické republiky také uvádí, že zločin byl rozhodujícím důvodem pro jejich odchod ze země.[18] Vraždy bílých farmářů byly a nadále jsou velkým problémem.[11]

Problémem je velké množství (legálně i ilegálně) držených zbraní a problémy s jejich regulací – země tak drží druhé místo v počtu vražd a zabití způsobených střelnými zbraněmi na 100 000 obyvatel hned za Kolumbií.[19] Denně je střelnou zbraní zabito v průměru 18 lidí.[20]

Nepříjemně to dokazují informace přímo od policie z JAR. Každý den umírá v JAR průměrně jeden až dva policisté. Dalším z problémů jsou únosy automobilů.[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jižní Afirka, Atlas.netway.cz, [cit. 2012-07-11]
  2. TOMOSZEK, Maxim. Republika Jižní Afirka. [s.l.] : Prezentace PPT. 18 s. S. 1.  
  3. Jihoafrická republika, zemepis.com, [cit. 2012-07-11]
  4. ING ALEXANDR ZIMÁK. Jihoafrická republika. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Období evropské kolonizace, s. 18.  
  5. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha : Olympia, 1986. Kapitola Mezinárodní sportovní hnutí, s. 207.  
  6. http://hdrstats.undp.org/en/indicators/20206.html
  7. http://hdrstats.undp.org/en/countries/profiles/ZAF.html
  8. Jihoafrická republika: válka o ceny nových jaderných bloků.
  9. http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/afrika/jihoafricanky-se-boji-rodit-ve-statnich-nemocnicich_208962.html
  10. (2012) Census 2011: Census in brief. Pretoria:Statistics South Africa. ISBN 9780621413885. Ověřeno k 12 January 2013. 
  11. a b Counting South Africa's crimes, Mail and Guardian, Retrieved 2 October 2012.
  12. http://card.wordpress.com/2007/01/09/racism-against-white-students-in-south-africas-universities/
  13. http://aktualne.centrum.cz/zahranici/afrika/clanek.phtml?id=646509
  14. "How dangerous is South Africa?", BBC News, 17 May 2010. 
  15. SOUTH AFRICA: One in four men rape
  16. Perry, Alex."Oprah scandal rocks South Africa", TIME, 5 November 2007. Ověřeno k 15 May 2011. 
  17. "Baby rapes shock South Africa", BBC News, 11 December 2001. 
  18. Independent Newspapers Online. SA's woes spark another exodus [online]. Iol.co.za, 6 October 2006, [cit. 2011-05-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. http://www.sacc-ct.org.za/statistics.html
  20. http://www.policymic.com/articles/60561/18-people-get-murdered-every-day-in-south-africa-now-tell-me-how-guns-don-t-kill-people
  21. ISS. Crime in South Africa: A country and cities profile [online]. Institute for Security Studies, [cit. 2013-03-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HULEC, Otakar. Dějiny Jižní Afriky. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2010. ISBN 978-80-7106-039-5.  
  • ZIMÁK, Alexander. Jihoafrická republika. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu South Africa ve Wikimedia Commons
  • Slovníkové heslo Jihoafrická republika ve Wikislovníku
  • South Africa - Amnesty International Report 2011 [online]. Amnesty International, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • South Africa (2011) [online]. Freedom House, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bertelsmann Stiftung. BTI 2010 — South Africa Country Report [online]. Gütersloh: Bertelsmann Stiftung, 2009, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Bureau of African Affairs. Background Note: South Africa [online]. U.S. Department of State, 2011-06-02, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • CIA. The World Factbook - South Africa [online]. REV. 2011-07-05, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Zastupitelský úřad ČR v Pretorii. Souhrnná teritoriální informace: Jihoafrická republika [online]. Businessinfo.cz, 2011-02-15, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (česky) 
  • BUNDY, Colin J, a kol. South Africa [online]. Encyclopaedia Britannica, [cit. 2011-08-18]. Dostupné online. (anglicky)