Pozitivní diskriminace

Pozitivní diskriminace, je specifický termín, který byl zaveden jako (neadekvátní) překlad k anglickému affirmative action. Správným překladem by bylo „podpůrné akce“. Smyslem podpůrných akcí je vyrovnat nerovnosti, k nimž dochází na základě příslušnosti k marginalizované skupině – na základě rasy, pohlaví, regionu atp nebo zvýšit etnickou či jinou diverzitu.

Rozsah se pohybuje od politiky zaměstnanosti a vzdělávání po veřejné zakázky a zdravotní programy. Cíl pozitivní diskriminace je dvojí: maximalizovat diverzitu ve všech oblastech společnosti spolu s jejími předpokládanými výhodami a kompenzovat vnímané znevýhodnění způsobené zjevnou, institucionální, nebo neúmyslnou diskriminací. Rozsah pozitivní diskriminace by tedy měl vést k vyrovnání podmínek znevýhodněné skupiny obyvatel a zbytku populace. Zvýhodňované skupiny mohou být ve státě nejen menšinou, ale také většinou (např. Malajsie - zvýhodňováni jsou Malajci, kteří tvoří většinu obyvatelstva, na úkor ekonomicky úspěšnějších Číňanů).

Zvýhodňované skupiny

• Rasové menšiny
• Etnické menšiny
• Podřadné kasty (např. dálítové v Indii)
• Ženy
• Tělesně postižení
• Ti, kteří sloužili v armádě

Příklady zemí uplatňujících pozitivní diskriminaci

Česko

Podle některých politiků jsou v Česku zvýhodňováni Romové, a to zejména v oblasti sociálních dávek, bytové politiky a trestní odpovědnosti.

Spojené státy americké

V USA jsou cílovými skupinami benefitujícími z pozitivní diskriminace historicky znevýhodněné etnické a rasové menšiny (zvláště Afroameričané), ženy, lidé se zdravotním postižením, a váleční veteráni. Pozitivní diskriminace zde byla předmětem častých soudních sporů. V roce 2003 Nejvyšší soud rozhodl, že vzdělávací instituce mohou uplatňovat rasu jako jeden z faktorů při přijímání studentů.

Voliči v některých státech Unie v referendech odhlasovali zákaz diskriminace ze strany státu včetně afirmativní akce. Stalo se tak Kalifornii (Proposition 209, 1996), státě Washington (Initiative 200, 1998), Navadě (Initiative 424, 2008) a Michiganu (Proposal 2, 2006). Naopak v Coloradu těsným poměrem hlasů 50,8%:49,2% Amendment 46 v roce 2008 neprošel.

V roce 2003 magistrát v New Haven, v Connecticutu, vyhlásil konkurz na obsazení hasičských vyšších postů, který ovšem vyhráli na základě výsledků písemného testu převážně bílí kandidáti (17 bílých Američanů a dva Hispánci). Žádný z černochů v testech neuspěl. Magistrát se z obavy z nařčení z diskriminace rozhodl pro pozitivní diskriminaci a konkurz zrušil. Bílí a hispánští vítězní kandidáti dali věc k soudu, a tu v roce 2009 Nejvyšší soud rozhodl v jejich prospěch. Sonia Sotomayorová, která je v současnosti soudkyní Nejvyššího soudu, dala u soudu předchozí instance zapravdu magistrátu New Haven.

Výchozím předokladem zastánců afrimativní akce je, že rozdíly mezi úspěchem jednotlivých rasových skupin jsou způsobeny diskriminací (současnou i minulou) a sociálním postavením. Původně byla afirmativní akce deklarována jako dočasné opatření k narovnání sociálních rozdílů. Tento předpoklad však bývá zpochybňován argumentem, že jednou z podstatných příčin rozdílného postavení jednotlivých ras není pouze minulá diskriminace, sociální postavení a kultura, ale též rasové rozdíly v inteligenci, které nezle sociální intervencí změnit.

Richard Herrnstein, profesor z Harvardovy univerzity, a další odborníci tvrdí, že afirmativní akce dokonce rasové rozdíly v inteligenci zvětšuje, protože nejinteligentnější černoši vyzdvižení do vyššího socio-ekonomického postavení pak mají méně potomků než-li ti méně inteligentní a chudí.