Druhá búrská válka

Druhá búrská válka
Konflikt:
Trvání: 1899-1902 Naplánováno: {{{plánováno}}} Cíl: {{{cíl}}} Místo: Jižní Afrika Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: Britské vítězství Změny území: {{{Území}}}
Strany
Oranžský svobodný stát Transvaal	Velká Británie
Velitelé
Paul Kruger Louis Botha Koos de la Rey Martinus Theunis Steyn Christiaan de Wet Piet Cronje Frederick Joubert Duquesne	Alfred Milner Redvers Buller Horatio Kitchener Frederick Roberts
Síla
Ztráty
9093 mrtvých	7884 padlých v boji nebo následkem zranění; 13 250 mrtvých z jiných příčin; 934 nezvěstných; 22 828 raněných
{{{poznámky}}}

Druhá búrská válka probíhala mezi anglickými a búrskými (tj. potomci holandských osadníků) kolonizátory Jižní Afriky, a to v letech 1899 – 1902.

Válka byla vedena nesmírně krutými prostředky, poprvé se vyskytly koncentrační tábory moderního typu pro rodiny bojujícího nepřítele. Zajatí Búrové byli deportováni např. na Ceylon a ostrov Svaté Heleny. Vězni umírali hlavně na infekční nemoci, na které celkově zemřelo asi 30 000 lidí. Nejvíce však utrpělo černošské obyvatelstvo, které mělo největší ztráty a bylo násilně přesídlováno. Důvodem k válce byla touha po kontrole území, kde se nacházela bohatá naleziště surovin, včetně zlata (to se Búrové pokoušeli odvést do Mosambiku), touha po rozšíření pastvin pro chov dobytka a v neposlední řadě také snaha podrobit odbojné státy (Transvaal, Orange) anglické koruně. Válku také díky nesrovnatelně technicky lépe vybavené armádě vyhráli Angličané. Největší zájem projevila Velká Británie o zlatonosná a diamantová ložiska nedaleko Johannesburgu v jižní Africe. Tyto kraje ale již kromě domorodců obývali holandští osadníci, kteří zde zřídili republiky. Spory nových anglických přistěhovalců s holandskými usedlíky, kteří se nazývali Búrové, daly Velké Británii záminku k ozbrojenému zásahu. Tříletá krvavá britsko-búrská válka, v níž zpočátku Búrové vítězili, skončila v roce 1902 zánikem búrských republik a rozšířením britského koloniálního panství v jižní Africe.