Svatá Helena (ostrov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o ostrově v Atlantiku. Další významy jsou uvedeny na stránce Svatá Helena (rozcestník).
Svatá Helena
Saint Helena
Longwood House - Napoleonův dům
Longwood House - Napoleonův dům
Svatá Helena – znak
znak
Motto: Loyal and Unshakeable.
(Věrní a neotřesitelní.)
Geografie
Mapa Svaté Heleny
Mapa Svaté Heleny
Hlavní městoJamestown
Souřadnice
Rozloha121,8 km²
Časové pásmoUTC±00:00
Geodata (OSM)OSM, WMF
Obyvatelstvo
Počet obyvatel4 439 (2021)
Hustota zalidnění36,4 obyv./km²
Jazykangličtina
Správa regionu
StátSpojené královstvíSpojené království Spojené království
Nadřazený celekSvatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha
KrálKarel III.
GuvernérNigel Phillips (od 2022)
Měnasvatohelenská libra
Mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba+290
Internetová doména.sh
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
ostrovy Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha v Atlantiku

Svatá Helena je tropický ostrov sopečného původu v jižním Atlantiku. Od roku 2009 je součástí britského zámořského území s vlastní ústavou a názvem Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha (anglicky Saint Helena, Ascension and Tristan da Cunha), jehož guvernér spravuje i uvedené okolní ostrovy. Podle sčítání z roku 2021 na něm žije 4 439 obyvatel.

Správním střediskem ostrova je Jamestown, ve kterém žije přibližně 629 obyvatel (2016).

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov Svatá Helena (122,8 km²) se nachází v jižním Atlantiku 1 930 km západně od břehu Angoly a 4000 km východně od Rio de Janeira. Má mírné i tropické podnebí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ostrov se zapsal do historie zejména jako místo, kde byl internován Napoleon Bonaparte po své porážce u Waterloo v roce 1815; Britové ho zde drželi šest let až do jeho smrti v roce 1821.

Ostrov byl prý objeven 21. května 1502 portugalským mořeplavcem João da Nova. Portugalští mořeplavci objevili ostrov neobydlený a postavili na něm kapli a několik domů. Stálé obyvatele ale ostrov i přes tuto výstavbu neměl. Prvním Angličanem, který ostrov v roce 1591 navštívil, byl mořeplavec a pirát Thomas Cavendish. V letech 16451659 patřil ostrov Holandsku.

Po roce 1651 připadl ostrov do britské sféry vlivu jakožto majetek britské Východoindické společnosti, přerušené jen v roce 1673, kdy ostrov získali na dva měsíce Holanďané. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 ztrácelo toto území na významu.

V průběhu druhé búrské války byl na ostrově vybudován zajatecký tábor,[1] kde bylo internováno přes 5 000 lidí. V průběhu II. světové války byl ostrov Ascension převeden pro potřeby americké armády pod její správu a bylo zde vybudováno vojenské letiště.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Dnešní hospodářství ostrova je velmi slabé, konkurence neschopné a zcela závislé na pomoci z Londýna.[zdroj?] Britská vláda se snaží podpořit ekonomiku ostrova, proto se mělo v květnu roku 2005 začít stavět letiště, které mělo být dostavěno roku 2010. Plány byly nejprve odloženy, letiště se začalo stavět až v roce 2011 a zprovozněno bylo v roce 2015.[2]

Částečný příjem přináší turistický ruch, spjatý především s prezentací Napoleonova života, jeho pobytu ve vyhnanství na Svaté Heleně od roku 1815 do jeho smrti v roce 1821.

Poštovní známky[editovat | editovat zdroj]

Až v roce 1858 měl ostrov své definitivní emise s označením ST. HELENA, předtím zde platily známky britské. Zdejší známky platily i v dependencích Svaté Heleny, známkových zemích Tristan da Cunha a Ascension, kde byly zprvu opatřeny přetiskem.

Ve Světové poštovní unii (UPU) byl ostrov nepřímo od 1. října 1879.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Doprava zajatých Búrů na ostrov sv. Heleny. Ilustrovaný svět. 1901, roč. I, čís. 4, s. 108. 
  2. History Made as First Ever Plane Land at St Helena [online]. Jamestown (St Helena): St Helena Government, 2015-09-15 [cit. 2015-09-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas, 3.vydání. Praha: GKP, 1986. Kapitola Afrika, s. 159. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]