Khoikhoiové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Khoikhoiové (česky též Kojkojnové; Khoikhoi = Khoekhoe = Khoi = Kwena; doslovně "praví lidé"), jsou etnická skupina jihozápadní Afriky. Za moderní etnickou skupinu Khoikhoi je považován národ Nama (Namaqua). Kvůli pro Holanďany nesrozumitelnému, mlaskavému jazyku byli nazýváni Hotentoty. Pojem Khoikhoi může také znamenat „lidé, kteří vlastní domácí zvířata“. Na rozdíl od příbuzných San (toto pojmenování pochází od Khoikhoi) „odlišní od nás“ ve smyslu „ti, kteří nevlastní zvířata“. Společně se Sany se řadí do skupiny Khoisan, což je pojmenování, které vzniklo kombinací názvů obou etnik. Hovoří khoisanskými jazyky, které obsahují mlaskavky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V období středověku byla Afrika známa jako temný kontinent. Informace o ní pocházely z římských a řeckých zdrojů. Ti je obohatili popisy obludných lidí, kteří nesli názvy jako Skopapods (jednonozí), Anthropophages (lidožrouti), Trogodytae (slepí lidi žijící v jeskyních). Proto první cestovatelé očekávali, že se setkají s těmito obludnými stvořeními. Co našli byli lidé, jen trochu odlišní od Evropanů. Augustin de Beaulieu v roce 1620 popsal Khoikhoi jako „nejubožejší divochy“, které dosud viděl. „Nevědí nic o setí nebo výbavě pro orbu a kultivaci půdy“. John Jourdain v roce 1608 vyslovil: „mohou být kanibalové, mohli by jíst lidské maso a neměli by vůči tomu žádné zábrany, proto si myslím, že svět nebude mít užitek z těchto barbarských lidí“. Tento obraz Khoikhoi přetrval dlouhá léta. Se založením kolonie u Table Bay a s každodenním kontaktem se dojmy Evropanů upravily, nicméně ideologie nadřazenosti přetrvávala. Průvodcovským schopnostem Khoikhoi nebyla přikládána hodnota, třebaže tím pomohli raným obyvatelům kolonie pronikat dále do vnitrozemí.

Původ[editovat | editovat zdroj]

Je více verzí o původu Khoikhoi. Někteří vědci tvrdí, že pocházejí z Asie, někteří, že ze severní Afriky. Lingvisté předpokládají, že lidé mluvící khoikhoiským jazykem žili v oblastech jižní Afriky u pobřeží Atlantského oceánu. Tato teorie je podporována archeologickými vykopávkami hrnčířských výrobků a pozůstatků dobytka žijícího na těchto místech. Podle nových výzkumů z území Bečuánska, dnešního státu Botswana se migrací dostali Khoikhoiové více na jih k řece Orange, dál pak na pobřeží k jejímu ústí, či do Kapska. Byli vyšší a tmavší, než zde usídlení Sanové a dostávali se s nimi do sporů. Byli nejen sběrači a lovci, ale i pastevci a rozmíšky vznikaly kvůli dobytku, který Sanům vytlačoval jejich lovnou zvěř. Byli dobří bojovníci, je znám jejich střet s výpravou Vasco de Gamy, v roce 1510 zabili celou šedesátičlennou skupinu vč.portugalského vícekrále Indie Francisco d´Almeidy. V 16. století, před příchodem Holanďanů jich bylo na území dnešní Jihoafrické republiky zhruba 100 000[1]. Holanďané je nazývali Hotentotové, to pro způsob mlaskavé řeči. Jejich populaci zdecimovali Evropané jak vojensky, tak nechtěně dovezenými neštovicemi.

Způsob života[editovat | editovat zdroj]

Hotentoti mají podle lingvistické základny původ v domorodých lovcích jižní Afriky. V oblasti blíže oceánu změnili svůj způsob života a stali se pastevci. Přitom muselo dojít k významným změnám v jejich sociální organizaci. Zpočátku podřadní členové zemědělské společnosti se později stali nezávislí honáci s vlastními právy. Prvním domestikovaným zvířetem byly ovce. Při ztrátě dobytka v důsledku sucha, chorob nebo krádeží museli Khoi, aby přežili, přejít k lovu. Když rodina měla domácí zvířata, považovali se za Khoikhoi, ale když ztratili svůj majetek a museli se vrátit k životu „v křoví“, byli označování jako Soaqua se sníženým sociálním statusem. Vztah mezi pastevci (Hotentoty) a lovci (Křováky) nebyl poklidný. Křováci kradli z hotentotských stád. Nicméně na druhé straně zde vznikaly přátelské vztahy, když Křováci pracovali pro hotentotské pastevce.

V pozdějších dobách byl domestikován také skot. Tento dobytek vyžaduje velké množství pastvy, proto se museli pastevci pohybovat se zvířaty do vnitrozemí, kde byl dostatek srážek. Nalezení vody a pastvin bylo zásadní, sociální organizace byla proto soustředěná kolem tohoto. Většina aktivního obyvatelstva mohla kočovat po většinu roku, avšak staří lidé a ženy s malými dětmi zůstávali na jednom místě s několika dojnými kravami. Tato skupina obyvatel se tak věnovala sběru (mořští korýši, podzemní části rostlin). V závislosti na období nevídali hlavní stáda několik týdnů.

Společenské uspořádání[editovat | editovat zdroj]

Příprava na stěhování

Vesnice osídlené Hotentoty byly relativně rozsáhlé, často je obývalo přes sto osob. Základem obytné zástavby byly kulaté chatrče (matjioeshuis) zhotovené z rámu z větví zasazených do země, nahnutých k sobě a dohromady svázaných. Tyto rámy byly přikryty rákosovým listím. Tato obydlí mohla být rozebrána a znovu postavena na jiném místě (když se v oblasti vyčerpaly pastviny). Jestliže Khoi věděli, že se vrátí na stejné místo, odstranili pouze pokrytí. Během teplého počasí bylo uvnitř příjemně díky štěrbinám mezi rákosím, dovolujícím proudění vzduchu. V zimním období býval vnitřek lemován kůžemi, což poskytovalo dobrou ochranu proti nepříznivým vlivům.

Každá vesnice se skládala ze členů klanu z přímé linie mužských potomků jednotlivého předka, jejich manželek a dětí. Vesnice zahrnovaly některé další rody, další rodinné příslušníky nebo služebníky (Bergdama, Křováci nebo zchudlí Hotentoti). Pozice náčelníka náležela dědičně prvorozenému synovi předka. Náčelníci rozhodovali kdy a kam se stěhovat. Rovněž působili jako zprostředkovatelé nebo soudci v trestních nebo občanských sporech. Několik vesnic bylo obvykle propojeno do větších kmenových jednotek. Kmeny měly příbuzenský základ, který byl vytvořen provázáním klanů, přičemž jeden klan měl vždy vyšší postavení. Náčelník tohoto klanu byl náčelníkem celého kmenu. Rozloha země daného kmene byla definována přesnými hranicemi kolem klíčových vodních zdrojů. Kmenoví náčelníci kontrolovali příchody cizích lidí k těmto zdrojům. Pro cizince platilo pouze dočasné užívací právo. Ochota sdílet vlastní zdroje, byla oplacena jindy na jiném místě.

Muži jednoho klanu si museli hledat ženy u jiného. Protože si však byly spřízněné klany geograficky blízko, je pravděpodobné, že většina mužů nalezla své manželky v domácím klanu. Manželství byl silný společenský mechanismus ke spojení různých skupin. Zvykem bylo, že ženich musel strávit první měsíce manželství (do narození prvního dítěte) ve vesnici svého tchána a tchyně. Potom bylo očekáváno od nevěsty, že zbytek manželství bude trávit ve vesnici jejího manžela.

Vlastnictví[editovat | editovat zdroj]

Množství jídla bylo důležitým aspektem života ve vesnici. Jakékoliv zabití bylo sdíleno všemi, ovce nebo dobytek zabité během obřadů jedli všichni zúčastnění. Ačkoliv se bohatství měřilo od množství vlastněného dobytka, lov a sběr byl přístupný všem členům kmene. Hotentoti měli velká stáda ovcí tlustoocasých, dlouhorohého skotu a koz. Dobytek byl chován pro mléko a jeho zabíjení bylo povoleno pouze při rituálních událostech. Voli byli využívání jako soumaři, zvláště při přesunu tábořišť. Náčelníci a významné osoby vlastnili velké množství majetku, zatímco sluhové nejspíš vůbec nic. Jelikož nebyla obava z dravců, dobytek se pohyboval volně. Stáda byla každý den vyvedena na pastvu a v noci se vracela do skalních převisů. Mezi Hotentoty vládla přísná dělba práce. O dobytek se starali muži a ženy dohlížely na domácnost. Během dne zůstávali dospělí ve skalním převisu, vyráběli nádobí a zbraně. Muži chodili na lov a ženy sbíraly plody divoce rostoucích rostlin.

Obřady[editovat | editovat zdroj]

Ústředním tématem téměř všech obřadů byla představa proměny nebo přechodu z jednoho stavu do dalšího. Většina rituálů byla uskutečňována při významných obdobích změn v osobním životě – narození, dospívání, dospělost, manželství a smrt.

Rituálním příkladem je narození dítěte: Před porodem byla matka umístěna do chatrče, ve které zůstala ještě nejméně sedm dní po porodu. Byla to nevyhnutelná praktika, protože byli v tu dobu oba velmi zranitelní. Nikomu nebylo dovoleno vstoupit do chatrče. Matka i dítě se museli vyhnout kontaktu s vodou. Po době odloučení byli matka i dítě ceremoniálně znovu přivítaní do společnosti. Jejich těla byla namazaná kravským hnojem, tukem a buchu (voňavou rostlinou). První tři měsíce bylo dítě krmeno kozím nebo kravím mlékem, nikoliv mateřským.

Obřady začlenění byly svátky, jež se účastnili všichni členové klanu a jejich pokrevní příbuzní. Během svátečních období se Khoikhoi určitým věcem vyhýbali, např. vodě, zatímco jiné, jako oheň a buchu byly ztotožňovány s ochranou. Jedincům, kteří prošli zasvěcovacími obřady byla na krk pověšena část střeva obětovaného zvířete.

Obřady odhalují něco o vztazích a postavení Khoikhoi. Bohatí Khoi získávali prestiž, díky své schopnosti poskytnout majetek na účely svátků. Manželství mělo za následek přesun majetku.

Uvědomění jakým způsobem byl dobytek součástí sociálního a politického života Hotentotů je rozhodující pro porozumění rozdílu světového vnímání. Pro Hotentoty nebyl dobytek jen zboží ke koupi a prodeji, měl obřadní a společenský význam, který daleko převyšoval peněžní hodnotu. Po příchodu Holanďanů nastal v obchodování rozpor. Krádež, nátlak a nepeněžní výměna dobytka za alkohol, měď, korále atd., vedly ke ztrátě majetku a vytvořily klesající spirálu, ze které se Hotentoti nemohli dostat. Selhání sociálních a ekonomických hodnot Hotentotů šel ruku v ruce s větší závislostí a rostoucí důvěře Holanďanům jako prostředníkům ve sporech, a tím v rostoucím zasahování Holanďanů do sporů mezi Hotentoty.

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Hotentoti přiřazovali zvláštní význam Měsíci. Nov a úplněk byly důležitými časy pro obřady spojené s tancem a přivoláváním deště. Zdá se, že na Měsíc bylo pohlíženo jako na fyzické zjevení nejvyššího bytí ztotožňovaného s nebem, zemí a zvláště deštěm (klíčový význam má pro národy žijící v suchých regionech, jejichž existence je na dostatku srážek závislá).

Božstvo, které představovalo předchůdce všech Khoikhoi je Taj-//goab. Stvořitel, patron zdraví, zdroj blahobytu a hojnosti, který kontroluje déšť a jeho přidružené úkazy, mraky, hromy a blesky. V opozici mu stojí zlý //Gaunab, který způsobuje choroby a smrt. Další významnou postavou je Haitsi-aibib, lidový hrdina a kouzelník ohromné reputace, který mohl měnit svou podobu. Haitsi-aibib zemřel mnohokrát na různých místech, ale měl schopnost znovu obživnout, často se zrodil do jiné formy. Jeho hroby se nacházejí na mnoha místech. Vidět je, znamená štěstí. Kolemjdoucí pokládají na hroby kameny nebo tam zanechávají větve, kusy šatstva nebo kůže.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZIMÁK, Ing. Alexandr. Jihoafrická republika. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-184-1. Kapitola Khoikhoiové, s. 10.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]