Botswana

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Botswanská republika
Repaboliki ya Botswana
Republic of Botswana
Vlajka Botswany
vlajka
Znak Botswany
znak
Hymna: Fatshe leno la rona
Geografie

Poloha Botswany

Hlavní město: Gaborone
Rozloha: 600 370 km² (44. na světě)
z toho 2,5 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Tsodilo Hills (1489 m n. m.)
Časové pásmo: +2
Poloha: 24°40′ j. š., 25°55′ v. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 640 115 (144. na světě, 2005)
Hustota zalidnění: 2 ob. / km² (223. na světě)
HDI: 0,664 (střední) (126. na světě, 2007)
Jazyk: sečwana, angličtina
Náboženství: lidová náboženství 50 %, křesťanství 50 %
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní republika
Vznik: 30. září 1966 (nezávislost na Velké Británii)
Prezident: Ian Khama
Viceprezident: Ponatshego Kedikilwe
Měna: Botswanská pula (BWP)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 072 BWA BW
MPZ: RB
Telefonní předvolba: +267
Národní TLD: .bw
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Orientační mapka Botswany

Botswana je vnitrozemský stát na jihu Afriky sousedící s Jihoafrickou republikou na jihu, Namibií na západě, Zambií na severu a Zimbabwe na severovýchodě. Hranice Botswany, Namibie, Zimbabwe a Zambie se stýkají téměř v jednom bodě. Jedná se o v pořadí třetí hospodářsky nejvyspělejší stát Afriky.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Na území dnešní Botswany žily před příchodem prvních Evropanů pastevecké kmeny. V 19. století docházelo k mezikmenovým násilnostem a výbojům Burů z Transvaalu. Khama III., vládce největšího botswanského kmene Tswana, proto požádal o pomoc Velkou Británii, která 31. března 1885 v zemi zřídila protektorát.

Bečuánsko, jak zněl původní název Botswany, získalo nezávislost v roce 1966. Botswana byla předtím jednou z nejchudších částí britského panství. Zásadní zlom v dějinách Botswany přišel již po roce jejího samostatného vývoje, když byla v zemi objevena naleziště diamantů. Mezi lety 1975 až 1990 rostlo její hospodářství nejrychleji na celém světě.

Přehled nejvyšších představitelů[editovat | editovat zdroj]

30.9.1966-13.7.1980 – Sir Seretse Khama – prezident; BDP

13.7.1980-18.7.1980 – Sir Quett Ketumile Joni Masire – úřadující prezident; BDP

18.7.1980-31.3.1998 – Sir Quett Ketumile Joni Masire – prezident; BDP

1.4.1998-31.3.2008 – Festus Gontebanye Mogae – prezident; BDP

od 1.4.2008 – Seretse Khama Ian Khama – prezident; BDP

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Botswana se rozkládá na ploše 600 370 km² a řadí se tak na 45. místo na světě (po Ukrajině). Území státu je převážně rovinaté s několika náhorními plošinami. Na jihozápadě se rozprostírá poušť Kalahari, která zabírá téměř 70% území Botswany. V severozápadní části je rozlehlá delta řeky Okavango, která se po období dešťů mění v rozsáhlé mokřady. Jedná se o největší vnitrozemskou deltu na světě. Mezi významnější toky patří Limpopo, Shashe a Linyanti.

Nejvyšším bodem je Tsodilo (1489 m n. m.).

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Většinu obyvatel tvoří příslušníci kmene Batswana (95 %). Dalšími kmeny jsou Kalanga, Basarwa a Kgalagadi (4 %), bílí osadníci představují 1 % populace.

Polovina obyvatel vyznává původní kmenová náboženství, druhá polovina křesťanství.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V zemi je zaručena svoboda projevu, funguje zde reálná politická opozice. Od získání samostatnosti v Botswaně vládne jediná strana: Botswanská demokratická strana. BDS opakovaně zvítězila v demokratických volbách, ve kterých kandidovaly i jiné strany. Hlavními příčinami úspěšnosti BDS jsou její zásluhy o vznik samostatné Botswany, zásluhy všech tří prezidentů vzešlých z jejích řad (Seretse Khama, Quett Ketumile Masire, Festus Mogae) a dostatečný růstový potenciál ztělesněný ve vzdělaných členech strany.

V roce 1999 získala BDS 54,2 % hlasů, což je o celých 21% méně než v roce 1979. Naopak mírně posilují opoziční strany, hlavně Botswanská národní fronta, která je vůdčím prvkem politické opozice již od zrodu samostatného státu, a Botswanská kongresová strana, jenž do volebních bojů zasáhla až v předposledních volbách v roce 1999, kdy získala 11,3 % hlasů. V posledních volbách v říjnu 2004 zvítězila BDS (51,7%) před BNF (26,1%) a BKS (16,6%).

Hlavní voličská opora BDS se nachází na venkově, opoziční strany, především BNF, se naopak těší přízni zejména u městského obyvatelstva. Slabost botswanské opozice je z velké části důsledek její značné roztříštěnosti. I když se před volbami podařilo ustavit koalici BNF a dvou menších stran, atomizace opozičních stran i nadále pokračuje, což je možno doložit na příkladu Nové demokratické strany, která se nedávno oddělila od BNF.

Kromě Národního shromáždění má Botswana i druhou složku zákonodárné moci - na etnickém zastoupení založený Sněm náčelníků. Tento patnáctičlenný útvar sestává z osmi náčelníků tswanských kmenů, čtyř zástupců menšinových kmenů a tří členů volených samotným sněmem. Dané složení nevyhovuje menšinovým kmenům. Například zástupci kmene Bangwaketse odešli z BDS, když se jim nepodařilo prosadit svého etnického příslušníka do Sněmu náčelníků. Sněm náčelníků však zásluhou dřívějších opatření BDS a Seretse Khamy nehraje zásadnější roli. Kromě jistého vlivu na tvorbu legislativy týkající se kmenových záležitostí a zvykového práva plní tento orgán výlučně poradní funkci a svojí symbolickou povahou se blíží britské Sněmovně lordů.

Administrativní dělení[editovat | editovat zdroj]

Území Botswany je rozděleno do devíti distriktů:

Správní členění Botswany
  1. Střední
  2. Ghanzi
  3. Kgalagadi
  4. Kgatleng
  5. Kweneng
  6. Severovýchodní
  7. Severozápadní
  8. Jihovýchodní
  9. Jižní

V roce 2001 se distrikty Chobe a Ngamiland spojily v dnešní Severozápadní distrikt.

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1975 až 1990 rostlo hospodářství Botswany hlavně díky těžbě diamantů nejrychleji na celém světě. Političtí představitelé již od počátku podporovali příliv zahraničního kapitálu a snažili se cizím investorům nabízet bezpečné podnikatelské prostředí. Nemalé zásluhy na rozvoji Botswany má zahraniční pomoc. Ta pocházela převážně z britských (vláda, ODA, OXFAM), amerických (USAID) a skandinávských zdrojů (DANIDA, SIDA), jakož i od OSN. Jen v letech 1972 až 1973 země absorbovala přibližně 22.5 milionů GBP rozvojové pomoci, která směřovala hlavně do projektů v oblasti zemědělství, školství, zdravotnictví a infrastruktur (stavby silnic, telefonních ústředen, vysílačů aj.).

Botswanská rozvojová společnost (BDC) vznikla ve formě holdingu, jehož jediným podílníkem byla sice vláda, ale ponechávala mu podstatnou volnost při výběru „investic“, což byl poměrně originální koncept.

Významná byla rovněž přítomnost zahraničních podnikatelů, učitelů, lékařů, pracovníků státní správy a jiných, nezřídka dobrovolných, pracovních sil. Ti byli rychle nahrazováni nově se formující botswanskou elitou. Byly zakládány různé polostátní společnosti kontrolující distribuci vody, elektřiny, produkci potravin; Národní rozvojová banka poskytovala půjčky zemědělcům a živnostníkům.

Těžbu diamantů již od počátku ovládala Debswana, společný podnik botswanské vlády a jihoafrické společnosti De Beers.

Vláda podporovala rozvoj nejen zemědělství, ale také poměrně sofistikovanějších oborů jako je cestovní ruch a jiné služby. V zemi se dokonce krátkodobě vyráběly i vozy značky Hyundai; společnost MCB (Motor Company of Botswana) sice musela v roce 2000 výrobu ukončit, ale samotná přítomnost automobilového průmyslu v zemi byla dobrou vizitkou pro botswanskou ekonomiku. Vláda si je podle svých četných prohlášení vědoma omezené velikosti místního trhu (země má přibližně 1,4 milionu obyvatel) a chce se soustředit hlavně na investice podporující vývoz. V úvahu připadá rozvoj zpracování diamantů, další rozvoj turistiky, ale i finančnictví a počítačový průmysl.

Botswana se díky rozumným hospodářským opatřením brzy zbavila závislosti na zahraniční pomoci. Vláda až do nedávné minulosti hospodařila s přebytky, Botswanská pula vykazuje značnou stabilitu. Země disponuje devizovými rezervami přesahujícími sumu 5 miliard USD.

Epidemie AIDS[editovat | editovat zdroj]

AIDS představuje hrozbu pro budoucí rozvoj botswanského hospodářství. Dnes je nakažena asi třetina dospělé populace Botswany; mezi lidmi v produktivním věku tento podíl dosahuje 50%. Podle některých odhadů se průměrný věk obyvatel sníží do roku 2010 z nedávných 60 na 30 let. Následkem toho se může hospodářský růst snížit až o polovinu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • DENBOW, James R. Culture and customs of Botswana. Westport : Greenwood Press, 2006. ISBN 0-313-33178-2. (anglicky) 
  • FIALA, Vlastimil; PROUZA, Jan; ZÁHOŘÍK, Jan. Politické stranictví v subsaharské Africe : Botswana, Malawi, Ghana, Etiopie a Eritrea. Olomouc : Iuridicum Olomoucense ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, 2010. ISBN 978-80-87382-05-9.  
  • PIKNEROVÁ, Linda. Botswana. Praha : Libri, 2009. ISBN 978-80-7277-431-9.  
  • RANDALL, Will. Čas Botswany. Praha : Olympia, 2008. ISBN 978-80-7376-096-0. (česky) 
  • SILLERY, Anthony. Botswana : a short political history. Londýn : Methuen, 1974. ISBN 0-416-75650-6. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu